Dora Kaprálová untersucht mit Leichtigkeit und Dreistigkeit Beziehungen zu verschiedenen Männern in ihrem Werk „Winterbuch der Liebe“. In etwa 60 Vignetten reflektiert sie als Frau über deren Blicke und Handlungen, stellt die Liebe in all ihren Facetten dar und schafft eine literarisch-feministische Übung, die großen Lesespaß bietet.
Nach einem schönen Herbsttag im Park kommen Mama und die Mädchen Isa und Lisa nach Hause zurück. Sie erwarten, dass Papa ihnen die Türe öffnet, aber der ist nicht da und kommt auch nicht. Ein furchtbares Unwetter setzt ein und taucht die Stadt B. in Dunkelheit. Anstelle von Papa klingelt der mysteriöse Herr Niemand an der Wohnungstür und macht sich unversehens in der Wohnung breit. Damit beginnt eine ganz unheimliche Geschichte über Lügen und Zweifel, Angst und Courage, die weiße Finsternis und das seltsame Land Nichts und wie die drei schließlich diese Situation überwinden.
Einundzwanzig Erzählungen
In notizbuchartigen Einträgen beschreibt die Journalistin und Filmemacherin Dora Kaprálova aus der Perspektive der „freiwilligen Emigrantin“ ihr Leben in Berlin in in den Jahren 2013 bis 2015. Ihr Alltag zwischen Kita, Treppenhaus und hauptstädtischem Kulturbetrieb, gelegentlich unterbrochen durch Abstecher in die tschechische Provinz, ist nur vordergründig banal. Der sonnige Fahrradausflug mit der Tochter zum Teufelssee führt zur Erkenntnis der eigenen Vergänglichkeit. Die amüsanten überkandidelten Dialoge auf der Halloweenparty hinterlassen einen leicht bitteren Nachgeschmack. Sie beobachtet die Alteingesessenen wie die Zugewanderten, die Verzweifelten und auch die Erfolgsverwöhnten, die Intellektuellen oder den Metzger um die Ecke. Detailliert und treffend, stets humorvoll aber alles andere als unkritisch, hält sie der multikulturellen Metropole den Spiegel vor. Ein Lesevergnügen mit Nachhall.
Kniha o bílé a černé magii, smyslu psaní, životě mouchy a hypnotizérovi, o mariborském zázraku. Stroboskopicky rozostřená milostná novela plná magického realismu. Advokacie mouchy domácí. Hyperrealisticky text brojící proti digitálním parazitům světa, oslava lásky, té nejvyšší hypnózy.
Přičiněním editora Ivana Wernische, který z básníkových veršů vybral a uspořádal ty nejlepší kusy, vznikla doposud nejucelenější a nejvýraznější sbírka Leoše Bacona Slaniny — kniha s vnitřním dějem, který přes svůj formální rozkmit od lyrických črt k hmatatelné věcnosti, od vážné polohy ke groteskní rozjívenosti perzifláží, dokáže předat podstatné sdělení, totiž autorův osobní příběh času, nenávratných dnů a vůbec všeho, co mizí… Kniha vychází s doslovem Dory Kaprálové.
Průřez tvorbou Almanachu - Radikální báseň se vrací
Tyto autorčiny prózy mají nejblíže k její předchozí povídkové knize Ostrovy. Oproti ní zde ale ubylo berlínsko-brněnských témat a přibylo ztišených či naopak burleskních příběhů, ve kterých se ocitáme v mezních situacích: mezi životem a smrtí, zrozením a odchodem. Ačkoliv do vážných poloh prosakuje lehký humor, nostalgie či lyrično, autorka i zde představuje současnost sice jako žánrově pestré, ale také jako neklidné místo. Tvůrčí hravost, překvapivé příběhy i vypravěčský švih jsou skvělou protiváhou pocitu, že zachycený svět je vlastně poněkud pochmurný a že z něj místy i mrazí.
V povídkovém souboru Ostrovy tematizuje Dora Kaprálová na intimních příbězích ohraničenost ostrovů. Ne topograficky, ale především ve všech smyslech ostrovanství, izolovanosti, ohraničenosti. Tucet povídek a příběhů opisují rafinovaně autofikční světy Kaprálové, ale především lidské osudy plné enápadných zlomů a nečekaných setkání, ze kterých mrazí, a které současně dojímají svou autentickou nepatetičností a jemným humorem. V politice je láska a láska je v politice, zvlášť děje-li se to vše tady a teď, ve střední Evropě, která leží stále a stále víc na východě.
Po krásném podzimním dnu se maminka s holčičkami vrací domů. Čekají, že jim otevře tatínek, ale ten doma není a nepřichází… Čím dál víc je trápí nejistota: Kde může být? Nestalo se mu něco? Místo tatínka nakonec zazvoní pan Nikdo. Je skutečný, nebo ho zplodila dětská i dospělá fantazie? Hororová miniatura spisovatelky Dory Kaprálové pro děti od osmi let pojednává o strachu a beznaději a o tom, jak je lze porazit. Autorka umně pracuje s napětím, absurdní zkratkou i podvratným humorem.Lehce hororový příběh pro děti od 8 let ilustrovala Darja Čančíková.
