Jan Županič Bücher

Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648

Encyklopedické zpracování knížecích rodů v českých zemích. Text doplněn fotografiemi a barevnými erby.

Šlechta představovala po staletí tradiční vedoucí vrstvu evropské společnosti a ve starší době byla s příslušností k tomuto stavu spojena i významná privilegia v politické, hospodářské a společenské oblasti. Po přijetí ústavy a zavedení rovnosti před zákonem v podunajské monarchii, jejíž součástí byly i české země, se ale v polovině 19. století šlechtictví proměnilo ve zvláštní druh státního vyznamenání, které od jiných odlišoval především jeho dědičný charakter. Snad právě proto měl šlechtický titul nadále značnou prestiž a mnoho významných a bohatých osob nelitovalo námahy, aby jej získalo. Jak ale bylo možné tohoto ocenění dosáhnout? Jakou roli přitom hrály zásluhy a jakou peníze? A bylo možné o šlechtictví přijít? Mohli se mezi šlechtu dostat jen křesťané, nebo i osoby jiných vyznání? Jak vůbec byla šlechta v době Rakouského císařství hierarchizována? Existovaly rozdíly mezi starými a novými rody? To jsou jen některé z otázek, na které tato kniha – první svého druhu – odpovídá.

Dějiny lichtenštejnského knížectví jsou bezprostředně spjaty s osudy rodu Lichtenštejnů, kteří měli panství i v českých zemích a kteří se ziskem knížecího titulu na počátku 17. století posunuli mezi elitu habsburské monarchie a následné majetkové přesuny je proměnily v jedny z největších pozemkových vlastníků střední Evropy. Česko-lichtenštejnské vztahy však byly až do roku 2009 značně komplikované . Autoři se však zaměřili na dějiny tohoto malého alpského státu od nejstarších dob po dnešek.

Během 114 let své existence prošlo Rakouské císařství bouřlivými proměnami. Šlechta ztratila většinu svých privilegií a aristokracie, její prominentní část a po staletí hlavní opora habsburských panovníků, byla postupně vytlačována ze svých mocenských pozic. Šlechta ovšem nadále existovala a přestála bouřlivé změny let 1848-1849, zavedení ústavnosti i všeobecného volebního práva. Za vlády Františka Josefa 1. a jeho nástupce Karla 1. bylo uděleno dokonce více šlechtických titulů, než kdykoli předtím. Mezi nobilitu se tak dostaly osoby nejrůznějších povolání i národností: politik F. L. Rieger, generál V. Dankl, malíř V. Brožík, architekt vídeňské Ringstrasse K. Hasenauer či bankéřský rod Rothschildů. Jak bylo možné šlechtictví dosáhnout, jaké předpoklady musel uchazeč splňovat a jak mohlo svůj titul přijít? Jak vypadala struktura šlechty monarchie a jaký byl její vývoj? Těmito otázkami se zabývá předkládaná publikace.

Publikace mapuje složitý vývoj zahraniční politiky Rakousko-Uherska v období první světové války a snahu vídeňských politiků o ovládnutí území ruského Polska, s jehož ziskem vedoucí kruhy říše spojovaly naděje na zachování velmocenského postavení monarchie. V sedmi kapitolách je popsán dramatický zápas o ovládnutí tohoto teritoria, který pro podunajskou říši nebyl jen otázkou prestiže, ale také poslední šancí na přežití. Nebojovala totiž jen se svými nepřáteli z řad Dohody, ale především (byť jen na diplomatickém poli) s Německým císařstvím. Právě vojenské neúspěchy a krach plánů na ovládnutí Polska vedly k rostoucí závislosti na Německu, a v důsledku předznamenaly zánik monarchie a konec starého uspořádání Evropy.

Odborná regestová edice všech erbovních listin dochovaných v Archivu hl. m. Prahy doprovázená nobilitačními diplomy pro členy studentské legie bránící Prahu v roce 1648. Edici provází rozsáhlá obrazová část, jmenný, místní a věcný rejstřík i seznam literatury, úvodní studie je přeložena i do anglického jazyka.

První u nás vydaná publikace zabývající se otázkou židovské šlechty, tedy osob židovské víry nebo původu, které byly za zásluhy o rozvoj věd, umění a průmyslu či za vynikající vojenskou nebo civilní státní službu povýšeny do šlechtického stavu. Zatímco židovské konvertity nalézáme mezi šlechtici již ve středověku, osobám, které v židovské víře setrvávaly, byla možnost povýšení do šlechtického stavu až do 18. století odepřena. V osvícenské éře se ale instituce šlechtictví v souvislosti s novým chápáním státu a společnosti zásadně proměnila a jedním z průvodních znaků této transformace se staly i nobilitace osob židovské víry. Kromě samotného úvodu do problematiky židovské šlechty obsahuje kniha i 200 mimořádně zajímavých životopisných medailonů jednotlivých šlechtických rodů, které ilustrují sociální vzestup nobilitovaných osob a jejich potomků , jejich rozmanité uplatnění ve společnosti, pestré způsoby dobročinnosti i diferencované přístupy k samotnému židovství. Knihu doplňuje rozsáhlá barevná heraldická příloha.

Kniha renomovaných historiků představuje Rakousko-uherskou diplomatickou a konzulární službu v průběhu její existence a ukazuje její postupný přerod od elitní služby státní byrokracie, ve které dominovala aristokracie až do období před I.světovou válkou, kdy v jejích řadách převládli novošlechtici a osoby měšťanského původu. Rozsáhlou kapitolu zaujímají životopisy několika význačných příslušníků Rakousko-uherské zahraniční služby, jejichž původ nepatří mezi staré aristokratické rody. Z knihy je zřejmé, že Rakousko-uherské ministerstvo zahraničních věcí bylo otevřeno příslušníkům všech národnostních skupin monarchie. O jejich úspěchu rozhodovala hlavně profesní způsobilost, ale též ekonomická nezávislost, takže diplomatická služba byla dostupná skoro výhradně příslušníkům majetkových elit monarchie. (rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie)