Miroslav Kunštát Bücher

Die Periode von 1933 bis 1948, deren Anfang die Errichtung eines autoritären "Ständestaates" in Österreich und deren Ende die kommunistische Machtübernahme in der Tschechoslowakei markieren, steht im Fokus der vorliegenden Publikation. Thematisiert werden sowohl die Etablierung der österreichisch-tschechoslo"-wakischen Beziehungen nach dem Zerfall der Monarchie, die Stellung und die Rolle beider Staaten im internationalen System der kollektiven Sicherheit, als auch die Wiederherstellung der beiden Staaten nach 1945. Besondere Aufmerksamkeit wird dabei den in beiden Ländern kontrovers diskutierten Themen - Ständestaat, Protektorat und Vertreibung - gewidmet. Der vorliegende Band vereint Vorträge, die auf der in Prag abgehaltenen internationalen Konferenz "Die Tschechoslowakei und Österreich 1933/38 - 1948/49" gehalten wurden.

Kirche, Religion und Politik in Österreich und in der Tschechoslowakei im 20. Jahrhundert. Der Sammelband zur gleichnami

Kniha - stejně jako ilustrace na její obálce - ukazuje, že věkovitá instituce papežství byla i v nedávné minulosti pro jedny ochranou a útočištěm před bouřemi moderního světa, pro druhé pak výrazem zastaralé instituce bránící pokroku. Toto napětí vyjadřuje ve svérázné umělecké zkratce i reprodukovaná iluminace pražských benediktinek ke svátku sv. Petra a Pavla z r. 1904: „koráb církve řídí Petrův nástupce Pius X., který je však atakován symbolickou flotilou nepřátelských člunů: pyšným racionalismem, francouzskou revolucí, tehdejší světskou mocí, Martinem Lutherem, svobodnými zednáři a dokonce i čertíkem začteným do liberálního vídeňského deníku Neue Freie Presse… Obě krajní pozice se však v 19. a první polovině 20. století značně vyvíjely, vzájemně ovlivňovaly, a i v českých zemích plnily funkci specifických kulturních kódů, do značné míry působících i v dnešní době. Tzv. ultramontanismus byl totiž důležitým fenoménem v procesu vytváření moderních evropských společností. Byl projevem nezanedbatelného vlivu římského papeže i „za horami (ultra montes, tedy za Alpami). Kniha soustavně analyzuje obraz papeže ve zdejším českém i německém jazykovém prostředí, a to jak v katolické církvi, tak v nekatolickém a občanském prostředí vůbec. Nezapomíná ani na související náboženské, kulturní a politické transfery se sousedy ve střední Evropě.

Třetí svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví představuje nejdůležitější, často souběžné a mnohdy i srovnatelné vývojové linie v dějinách církví a náboženských společenství v Československu / České republice a Rakousku a zároveň poukazuje na různé aspekty "náboženské proměny" v těchto zemích ve 20. století. Publikace se zabývá jak pnutím mezi náboženstvím a politikou (např. vztahem mezi církví a státem všeobecně, vztahem obou nástupnických států rakousko-uherské monarchie ke Svatému stolci aj.), tak i mezi náboženstvím a moderním národem. Tyto procesy jsou exemplárně představeny na proměně laických a kněžských identit a na vnitřní a vnější recepci nositelů "náboženského kapitálu" v konkrétních církvích a náboženských společenstvích. Současně jsou tematizovány související otázky náboženského vzdělání, resp. i markantní rozdíly mezi Československem / Českou republikou a Rakouskem v této oblasti.

Další svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví přibližuje na vybraných tématech, jak se Češi a Rakušané vyrovnávali s převratným vývojem posledních desetiletí. I když ještě v 80. letech byli rozděleni železnou oponou, nezadržitelný wind of change ve světové politice, charakterizovaný především sovětskou "perestrojkou" a koncem studené války zapůsobil pozitivně nejenom na vzájemné vztahy zemí s dosud odlišným společenským zřízením, nýbrž i na jejich vnitřní politický, kulturní a společensko-ekonomický vývoj. Zatímco pád komunistického režimu v Československu nastartoval bezprecedentní a často nepředvídatelnou transformaci prakticky všech oblastí života, i sousednímu Rakousku se otevřely nové perspektivy: staronová sousedství ožila, s nimi ale nejenom nové příležitosti, ale i letité problémy a negativní historické stereotypy. Oba státy se vydaly, byť asynchronně, cestou západní integrace a společného soužití v Evropské unii. V evropské perspektivě pak bylo nutné nově formulovat priority vzájemných vztahů a řešit jejich problémy, které vyvstaly např. v rozdílné energetické politice, v přístupu k ochraně životního prostředí či v souvislosti s migračními pohyby, vyvolanými nestabilitou, válkami a krizemi v různých částech světa. Celkově lze tedy identifikovat celou řadu důvodů, proč je nutno se k uplynulým čtyřem dekádám vracet a připomínat i některé pozapomenuté kapitoly česko-rakouských vztahů, a to nejenom v politice či hospodářství, nýbrž i v oblasti kultury a úsilí na obranu lidských práv.

Další svazek ze čtyřdílného cyklu k 650. výročí založení UK.

Svazek zahrnuje dokumenty z let 1929–1935. Vývoj na domácí i mezinárodní scéně byl v těchto letech ovlivněn především hospodářskou krizí a nástupem nacionálního socialismu v sousedním Německu. Vnitropolitický i mezinárodněpolitický systém budovaný ve dvacátých letech prošel v tomto období zásadními proměnami, které byly předzvěstí krize na konci 30. let.

Kolektivní monografie prezentuje komplexní problematiku německých vědeckých a vzdělávacích institucí v Čechách v 19. a první polovině 20. století. V tomto kontextu zároveň řeší obecný problém jejich centra. Zároveň se objevuje v tomto kontextu otázka širšího centra. Samozřejmě zde nadále hraje roli Praha, zároveň na tuto pozici aspirují další města - v prvé řadě to jsou Liberec, Ústí nad Labem a Cheb.