Miroslav Kunštát Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Další svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků se zaměřuje na to, jak se Češi a Rakušané vyrovnávali s převratným vývojem posledních desetiletí. I když byli ještě v 80. letech rozděleni železnou oponou, vítr změn ve světové politice, především sovětská "perestrojka" a konec studené války, pozitivně ovlivnil jejich vzájemné vztahy a vnitřní politický, kulturní a společensko-ekonomický vývoj. Pád komunistického režimu v Československu zahájil transformaci všech oblastí života a sousednímu Rakousku otevřel nové perspektivy, přičemž se objevily jak nové příležitosti, tak i historické problémy a stereotypy. Obě země se, byť asynchronně, vydaly cestou západní integrace a společného soužití v Evropské unii. V evropském kontextu bylo nutné nově formulovat priority vzájemných vztahů a řešit problémy, jako jsou rozdílné energetické politiky, ochrana životního prostředí či migrační pohyby vyvolané globálními krizemi. Je důležité se k uplynulým čtyřem dekádám vracet a připomínat zapomenuté kapitoly česko-rakouských vztahů, nejen v politice a hospodářství, ale také v kultuře a obraně lidských práv.

ZTRÁTA STARÝCH JISTOT - RAKOUSKO 1986–2000. Kolektiv autorů: Ota Konrád, Miroslav Kunštát, Michal Dimitrov, Jakub Joza, Martin Landa. Kniha se zaměřuje na převratné společenské a politické změny, které charakterizují nejnovější dějiny Rakouska. Přibližně od druhé poloviny osmdesátých let minulého století se základní pilíře rakouské druhé republiky staly předmětem diskusí, reinterpretací a mnohdy též radikálního zpochybnění. Autoři vykreslují tento proces „ztráty starých jistot“ na příkladech pěti případových studií. Jednotlivé kapitoly knihy se tak zabývají diskusí o minulosti (teorie „oběti“), proměnami rakouské zahraniční politiky v nové Evropě, migrací jako silou, která si vynucuje nové porozumění kolektivním identitám, privatizačním procesem, jenž narušil tradičně silnou roli rakouského státu a politiky v hospodářství, a nakonec změnami v politice samotné, především v oblasti politické kultury a volebního chování. Překotný vývoj Rakouska ve sledovaném období vykazuje řadu paralel s transformačními procesy, kterými procházely ve stejné době i bývalé země socialistického tábora ve střední Evropě. Autoři tak chtějí obrátit pozornost i na „transformaci“ zemí „západní Evropy“, která dosud stojí ve stínu transformace jejich sousedů za bývalou „železnou oponou“.

Třetí svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví představuje nejdůležitější, často souběžné a mnohdy i srovnatelné vývojové linie v dějinách církví a náboženských společenství v Československu / České republice a Rakousku a zároveň poukazuje na různé aspekty "náboženské proměny" v těchto zemích ve 20. století. Publikace se zabývá jak pnutím mezi náboženstvím a politikou (např. vztahem mezi církví a státem všeobecně, vztahem obou nástupnických států rakousko-uherské monarchie ke Svatému stolci aj.), tak i mezi náboženstvím a moderním národem. Tyto procesy jsou exemplárně představeny na proměně laických a kněžských identit a na vnitřní a vnější recepci nositelů "náboženského kapitálu" v konkrétních církvích a náboženských společenstvích. Současně jsou tematizovány související otázky náboženského vzdělání, resp. i markantní rozdíly mezi Československem / Českou republikou a Rakouskem v této oblasti.

Kniha - stejně jako ilustrace na její obálce - ukazuje, že věkovitá instituce papežství byla i v nedávné minulosti pro jedny ochranou a útočištěm před bouřemi moderního světa, pro druhé pak výrazem zastaralé instituce bránící pokroku. Toto napětí vyjadřuje ve svérázné umělecké zkratce i reprodukovaná iluminace pražských benediktinek ke svátku sv. Petra a Pavla z r. 1904: „koráb církve řídí Petrův nástupce Pius X., který je však atakován symbolickou flotilou nepřátelských člunů: pyšným racionalismem, francouzskou revolucí, tehdejší světskou mocí, Martinem Lutherem, svobodnými zednáři a dokonce i čertíkem začteným do liberálního vídeňského deníku Neue Freie Presse… Obě krajní pozice se však v 19. a první polovině 20. století značně vyvíjely, vzájemně ovlivňovaly, a i v českých zemích plnily funkci specifických kulturních kódů, do značné míry působících i v dnešní době. Tzv. ultramontanismus byl totiž důležitým fenoménem v procesu vytváření moderních evropských společností. Byl projevem nezanedbatelného vlivu římského papeže i „za horami (ultra montes, tedy za Alpami). Kniha soustavně analyzuje obraz papeže ve zdejším českém i německém jazykovém prostředí, a to jak v katolické církvi, tak v nekatolickém a občanském prostředí vůbec. Nezapomíná ani na související náboženské, kulturní a politické transfery se sousedy ve střední Evropě.

Die Periode von 1933 bis 1948, deren Anfang die Errichtung eines autoritären "Ständestaates" in Österreich und deren Ende die kommunistische Machtübernahme in der Tschechoslowakei markieren, steht im Fokus der vorliegenden Publikation. Thematisiert werden sowohl die Etablierung der österreichisch-tschechoslo"-wakischen Beziehungen nach dem Zerfall der Monarchie, die Stellung und die Rolle beider Staaten im internationalen System der kollektiven Sicherheit, als auch die Wiederherstellung der beiden Staaten nach 1945. Besondere Aufmerksamkeit wird dabei den in beiden Ländern kontrovers diskutierten Themen - Ständestaat, Protektorat und Vertreibung - gewidmet. Der vorliegende Band vereint Vorträge, die auf der in Prag abgehaltenen internationalen Konferenz "Die Tschechoslowakei und Österreich 1933/38 - 1948/49" gehalten wurden.

Svazek zahrnuje dokumenty z let 1929–1935. Vývoj na domácí i mezinárodní scéně byl v těchto letech ovlivněn především hospodářskou krizí a nástupem nacionálního socialismu v sousedním Německu. Vnitropolitický i mezinárodněpolitický systém budovaný ve dvacátých letech prošel v tomto období zásadními proměnami, které byly předzvěstí krize na konci 30. let.

2. svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví se věnuje složitému a dramatickému období let 1933-1948 z česko-rakouské perspektivy: na jeho počátku bylo zřízení autoritativního „stavovského státu“ v Rakousku, na jeho konci pak převzetí moci komunisty v Československu. Zvláštní pozornost je věnována tehdejším bilaterálním československo-rakouským vztahům, postavení a roli obou států v mezinárodním prostředí a samozřejmě i jejich obnovení po roce 1945. Některé studie se věnují i kontroverzním tématům, která byla v obou zemích v nedávné době živě diskutována (politický režim v Rakousku po roce 1933, odboj a kolaborace v tzv. Protektorátu Čechy a Morava, vyhnání a nucené vysídlení Němců z Československa ve vztahu k Rakousku aj.).

Kolektivní monografie prezentuje komplexní problematiku německých vědeckých a vzdělávacích institucí v Čechách v 19. a první polovině 20. století. V tomto kontextu zároveň řeší obecný problém jejich centra. Zároveň se objevuje v tomto kontextu otázka širšího centra. Samozřejmě zde nadále hraje roli Praha, zároveň na tuto pozici aspirují další města - v prvé řadě to jsou Liberec, Ústí nad Labem a Cheb.

Další svazek ze čtyřdílného cyklu k 650. výročí založení UK.