Bez ohledu na to, zda jde o nenasytné hledání zlata ve starém barokním sklepě, o proměnu domýšlivého inženýra v neschopného kuchaře, o vandrování v alkoholem začarovaném kruhu či o ztroskotání britských námořníků a jejich neschopnost proplout hustou sítí tuzemských železnic, mnohé typicky lidské počínání se v šestici povídek plzeňského rodáka ukazuje ve vší své sebedestruktivní absurditě. Mýtus o cyklické podstatě věcí dostává ve vyprávěních Martina Holého vskutku nekonvenční a neméně komický rozměr.
Předkládaná kniha se zaměřuje na dosud málo probádanou problematiku profesorů pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku, konkrétně v období od definitivního prosazení kališnického charakteru Karlova učení v 50. letech 15. století po jeho převzetí jezuity v roce 1622. Na základě analýzy typově různých pramenů, v souladu s nejnovějšími metodologickými proudy a v komparaci s podobnými zahraničními projekty zkoumá terminologii spojenou s danou profesí, předpoklady jejího výkonu, sociální, geografickou, národnostní či konfesijní skladbu vyučujících pražské univerzity, jejich vzdělanostní curricula, samotné pedagogické i další působení na univerzitě, každodennost profesorů včetně jejich hmotného zázemí a jejich paralelní či následné kariéry po opuštění Karolina. Dále se soustředí na jejich knihovny, literární činnost, různé formy mecenátu či kontakty s evropskou obcí učenců. Rovněž zkoumá okolnosti úmrtí profesorů a místa jejich pohřbů. Nedílnou součást monografie tvoří přílohy, z nichž nejrozsáhlejší obsahuje biogramy takřka dvou set zkoumaných osobností.
Acta Unitatis Fratrum jsou nejvýznamnější sbírkou pramenů k dějinám a teologii českých bratří a zároveň výrazným monumentem konfesní kultury paměti pozdně středověké a raně novověké Střední Evropy. Sbírka byla založena v polovině 16. století pro účely vedení jednoty bratrské a dnes sestává ze čtrnácti dochovaných rukopisných svazků, které obsahují více než 10 000 hustě popsaných stran, převážně v českém jazyce. Tento rozsáhlý korpus obsahuje opisy textů a dopisů bratří od jejich počátků do roku 1589. Dále jsou zde zaznamenány polemické spisy, akta a zprávy o náboženských sporech, pronásledováních a událostech v Čechách a na Moravě od vyvrcholení husitského hnutí do konsolidace evropské reformace.Z pověření Historického ústavu Akademie věd České republiky a direkce kontinentální provincie světové Unitatis Fratrum jsou nyní tyto prameny poprvé zprostředkovány v podobě regestů a úvodních textů vědcům z oblasti historických, teologických, filologických a dalších společenskovědních disciplín.
Im Vergleich zu anderen sozialen Milieus zeichneten sich europäische Städte auch im 16. - 18. Jahrhundert durch eine auffällige Verdichtung zwischenmenschlicher Kontakte aus. Aufgabe der vorliegenden kollektiven Monographie ist es, eine Serie von Modellbeispielen vorzustellen, die dokumentieren, auf welche Art und Weise die postmediävalen städtischen Organismen Europas bzw. Mitteleuropas die Funktion von Knotenpunkten der Kommunikation erfüllten. In vorliegenden Fallstudien aus der Feder von renommierten europäischen Historikern werden relevante Formen des Informationsflusses berücksichtigt, die sich auf verschiedenen Ebenen direkt im urbanen Milieu abspielten oder damit anderweitig verbunden waren.
Žili v minulosti pouze „malí dospělí“? Existovalo vůbec dětství jako svébytná životní etapa? Stala se rodičovská láska, starost o děti nebo výroba hraček až výdobytkem 20. století? Odpovědi na tyto a další otázky přinášejí přední domácí historici, archeologové a památkáři. Dokládají, že dívky a chlapci v českých zemích prožívali dětství podobně jako děti v dnešní době. Rozdíl však spočíval v životních podmínkách a nárocích, jež na ně kladla rodina či společnost. Dětský svět je i proto představován s ohledem na specifika jednotlivých sociálních vrstev při výchově, ochraně a péči o děti, případně v širokém spektru dobových textů a literatury o dětství. Nechybí ani bohatý obrazový doprovod, který ukazuje například hračky, oděvy i předměty každodenní potřeby od středověku až na práh osvícenství.
Předkládaná kniha se zaměřuje na dosud málo probádanou problematiku vzdělanostního mecenátu v zemích České koruny v 16. a 17. století. Na základě analýzy typově různých pramenů zkoumá hlavní formy mecenátu. Především se soustředí na zakládání škol různého druhu, rodinné i jiné studijní nadace, podporu poskytovanou učitelům mimo jejich běžné zajištění, odkazy knih i celých knihoven ve prospěch soudobého školství apod. Práce usiluje o postižení dlouhodobých vývojových trendů v celém českém státě i o charakteristiku odlišností v jednotlivých zemích. Analyzovány jsou příčiny mecenátu, jeho společensko-politické pozadí i funkce, typy podporovaných institucí a jejich charakter, sociální, geografická či konfesijní skladba mecenášů i stipendistů, dopady mecenátu v osobní i nadindividuální rovině, jeho reflexe ze strany zainteresovaných i celé společnosti apod.
Předkládaná kniha se zaměřuje na vychovatele šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je práce rozdělena na osm kapitol. První se zabývá terminologií užívanou pro vychovatele v raném novověku stejně jako i v době moderní. Na způsob jejich výběru a kritéria, která se při něm uplatňovala, se zaměřuje následující kapitola. Dále je sledována náplň, průběh a délka vychovatelské služby. Geografické, jazykově-národnostní, konfesijní i sociální skladbě šlechtických preceptorů či hofmistrů je věnována pátá kapitola. Dále je analyzován jejich vzdělanostní profil (studia preuniverzitní i vysokoškolská). Na následné kariéry sledovaných osob se soustředí sedmá kapitola, osmá se pak zabývá jejich vlastní literární činností. Závěr práce načrtá některé z jejích hlavních tezí a možnosti dalšího výzkumu. Nedílnou součást monografie tvoří též přílohy. Nejobsáhlejší z nich přináší biogramy 365 v pramenech podchycených vychovatelů české a moravské šlechty.
Předkládaná kniha se zaměřuje na výchovu a vzdělávání šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je rozdělena na 7 kapitol. První se zabývá nejranější výchovou dětí v prostředí šlechtického fraucimoru, v jehož péči zůstávali chlapci na rozdíl od dívek většinou jen do věku 7 let. Poté pro ně přicházely v úvahu různé varianty další edukace. Na soukromé vzdělávání, jež zajišťovali hlavně šlechtičtí vychovatelé, se soustředí druhá kapitola. V centru pozornosti té následující jsou pak studia nobility na městských, církevních i jiných partikulárních školách v českých zemích, v Lužicích a ve Slezsku. Další část knihy se věnuje vzdělávání na zahraničních gymnáziích. V různém věku i fázi výchovy a vzdělávání šlechticů se mohlo dostat místa i dvořanské výchově, jíž se zabývá další kapitola. Následně jsou pak analyzovány tzv. kavalírské cesty tvořící poslední fázi edukace urozených. Na specifika výchovy a vzdělávání šlechtických dívek se soustředí poslední kapitola. Závěr práce načrtá některé z jejích základních tezí a možnosti dalšího výzkumu.
