Jiří Souček Bücher

Kniha shrnuje aktuální znalosti o operaci Anthropoid, atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jeho přípravě i o tom, co následovalo při vyšetřování a honu na jeho vykonavatele. Staví do rozporu „obecné povědomí“, založené na filmech a populární literatuře, a informace vyplývající z dobových pramenů. Autor se zabývá nejen samotným provedením atentátu, ale i jeho politickými souvislostmi v kontextu doby, otázkou, jakou měl Heydrichův vůz skutečně poznávací značku, nebo faktografickým rozborem posledního boje parašutistů v kostele v Resslově ulici. Kniha přináší životopisy a medailonky mnoha důležitých aktérů těchto událostí, jak ze strany okupantů, tak i odboje. Text je doprovázen bohatou fotodokumentací.

Trojice bratrů Mikšových z Janova u Rakovníka vstoupila v květnu 1942 do válečných událostí v protektorátu poté, co nejstarší z nich přistál jako parašutista ve své vlasti. Arnošt Mikš byl členem paraskupiny ZINC vyslané na území Protektorátu Čech a Moravy vedením zahraničního odboje z Velké Británie. Bratři Mikšové nalezli ochotné spolupracovníky v řadách četníků i prostých občanů. Někteří z nich zaplatili za svoji pomoc cenu nejvyšší. Paradoxem osudu bylo, že příslušníci téhož četnického sboru, z jehož řad se Arnoštu Mikšovi dostalo pomoci, byli okolnostmi doby donuceni se zbraní v ruce zasáhnout právě proti němu - proti člověku, který přišel bojovat za svobodu jejich společného národa. Autor tuto tragédii hodnotí nejen z historického hlediska, ale představuje i některé aktéry dramatu v širších souvislostech. Rovněž celý střet parašutisty s křivoklátskými četníky hodnotí i z policejního hlediska.

V této monografii je formulována a řešena základní teoretická otázka informační vědy, kterou je struktura informačního univerza. Tato struktura je prezentována formou konceptuálního modelu a vytváří nadstavbu standardní struktury univerza bibliografického. Autoři používají konceptuální modelování jako základní analytickou metodu a následně ji aplikují na další oblasti, jako je výzkumné univerzum či oblast specializovaných knihoven. Zvláštní kapitola je věnována vztahu konceptuálních modelů a problematiky sémantického zobrazení.

Soupis církevních staveb v okrese Ústí nad Labem. Kniha obsahuje jak současné, tak i zaniklé památky, bohatě ilustrováno.

Čechokanaďan Augustin Netrefa patřil mezi kanadské státní příslušníky československého původu, kterým bylo umožněno sloužit v československé sekci dobrovolnické zálohy Britského královského letectva – Royal Air Force Volunteer Reserve (Czech Section). Operační činnost na Liberatorech 311. československé bombardovací perutě RAF zahájil jako druhý pilot a ve srovnání s jinými byla bohatá na mimořádné události. Na přelomu let 1944–1945 se přímo u perutě přecvičil na kapitána a v novém zařazení se v únoru 1945 vrátil k operačnímu létání. Během jednoho z hlídkových letů zaútočil v Baltiku na německou ponorku. V létě 1945 ho za tento čin britský král Jiří VI. vyznamenal leteckým záslužným křížem – Distinguished Flying Cross. V roce 1947 se do řad RAF ještě jednou vrátil a létal jako pilot dopravních letounů Douglas Dakota. Zúčastnil se mimo jiné leteckého cvičení s přeletem do Jižní Rhodesii. V letech 1948–1949 se 184 zásobovacími lety zapojil do leteckého mostu v rámci blokády Berlína. Po skončení závazku v RAF se živil jako parfumérský chemik a u nadnárodní společnosti se vypracoval na provozního ředitele továrny v Indonésii. Ve volném čase byl aktivní ve hře bowl a v penzi přidal ještě bridž.

Otevřením básnické sbírky se čtenář ocitá v osobité krajině autorovy duše. Mladému básníkovii nechybí invence a nápady. Rozeseté verše podél pěšin jsou příležitostí k zamyšlení nad autorovou tvorbou i nad námi samotnými. Jiří Souček překonával překážky, aby nacházel prameny, které by mohl s přáteli a čtenáři sdílet a následně, aby je proměňoval v poetické květy a trny. A tak není čemu se divit, že autorovy toulky poezií jsou někdy suché a bolestivé jindy hravě rozverné, veselé až rozpustilé. Sbírka obsahuje na padesát básní mapujících jeho cestu životem. Kniha je rozdělená do dvou období. Na ranné básně, které jsou charakteristické svou hravostí, zamilovaností, naléhavostí, pointou, zkrátka básně mají šmrnc. V druhém období již verše dospěly do rafinovanosti, pohrávají si originálně s asociacemi a vnitřním rytmem a nechybí jim prokreslená atmosféra a sdělení. Autorovou předností je jeho subjektivita pohrávající si tu a tam s ironií, nadhledem i expresivností . Mezi dominující tématy patří mezilidské vztahy, sdílení, neschopnost komunikovat či doceňování reality sny. Verše vhodně doplňuje úvodní a závěrečné slovo přátel, které nabízí čtenáři možnost proniknout do zákulisí tvorby i k autorovi samotnému. Sbírku citlivě rozvíjejí kresby Aidy Líhové-Legnerové poodhalující verše ve výtvarném světle.

Rotný Bohuslav Kouba byl velitelem výsadku BIOSCOP vysazeného po půlnoci na úterý 28. dubna 1942 nedaleko od osady Požáry na Křivoklátsku. Krátce po seskoku se výsadek rozdělil a oba podřízení, četař aspirant Josef Bublík a četař Jan Hrubý následně zahynuli hrdinskou smrtí v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze spolu s dalšími pěti parašutisty. Rotný Kouba se odebral za účelem navázání kontaktu s odbojáři na četnickou stanici Kutná Hora. Zde jej však před jeho příchodem hledalo gestapo. Poté, co se dostal do bezvýchodné situace, aby nevyzradil své spolupracovníky a neohrozil patnáct přítomných četníků a jejich rodiny, ukončil svůj život požitím letální tablety.

V prvních měsících roku 1945 se jen nedaleko od českých hranic odehrával jeden z posledních aktů agónie Třetí říše. Posádka obklíčené Vratislavi (dnes Wroclaw), tehdy největšího německého města na východ od Berlína, se z Hitlerova rozkazu nesměla vzdát. Ze všech německých „pevností“ sovětské přesile odolávala vůbec nejdéle, od poloviny února až do počátku května 1945. A nakonec kapitulovala nikoli snad proto, že byla dobyta, ale protože již o několik dní dříve padl Berlín.

Okamžitě po vzniku republiky začaly Škodovy závody v Plzni vyrábět bojové vozy pro československou armádu. Plzeňské konstrukční kanceláři se podařilo navrhnout jedinečné projekty pancéřových automobilů a v pozdější době i tanků. U příležitosti stého výročí výroby obrněného automobilu PA-II jsme si dovolili vydat knihu věnovanou vývoji a výrobě pancéřových automobilů strojírnou Škoda v letech 1919 až 1936.