Alessandro Portelli Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

V rozhovoru matky se synem zazní jedna z nejznámějších Dylanových skladeb – „A Hard Rain’s A-Gonna Fall“, která varuje před blížící se apokalypsou. Toto varování je stejně aktuální dnes jako v roce 1962, kdy píseň vznikla. Alessandro Portelli, významný orální historik, ukazuje, jak Dylanova tvorba, ač se zdála jako zjevení, vychází z tradiční lidové kultury a sdílené paměti. Jeho slavná píseň, označená časopisem Rolling Stone za „největší protestní píseň“, kreativně navazuje na starou lidovou baladu „Závěť otráveného“, která má kořeny v Itálii 17. století a rozšířila se jako „Lord Randal“ po anglosaském světě. Dylan tak čerpá z bohaté ústní tradice, aby vyjádřil obavy své doby. V jeho díle se snoubí tradice s modernitou, a bez pochopení tohoto spojení nelze jeho práci náležitě ocenit. Klíčem k tomuto porozumění je právě tato kniha, která přináší českému čtenáři inspirativní pohled na Dylana a jeho umění.

Ein großes Epos über die Sklaverei – der bekannteste Roman der Nobelpreisträgerin Sethe - die auf der Flucht aus der Sklaverei ihr Leben riskierte, ihren Mann verlor und ein Kind begraben musste, die unvorstellbares Leid ertrug und dennoch nicht den Verstand verlor - lebt seit langem in einem kleinen Haus am Rande von Cincinnati, wo sie die Vergangenheit auszulöschen versucht. Doch im Haus Nr. 124 der Bluestone Road treibt ein Spuk sein Unwesen: Der widerspenstige Geist von Sethes Tochter, die vor achtzehn Jahren ums Leben kam, will nicht vergessen werden. Das Kleinkind, dessen Tod Sethe nicht überwinden kann, starb namenlos; sein Grab trägt allein das Wort „Menschenkind“. Als Paul D eines Tages vor Sethes Tür steht, reißt er alte Wunden wieder auf - und setzt so einen schmerzhaften Heilungsprozess in Gang... „Menschenkind“ wurde von den Juroren der New York Times zum besten amerikanischen Roman der letzten 25 Jahre gewählt.

Portelli zkoumá kulturní konflikty a komunikaci mezi sociálními skupinami a třídami v průmyslových společnostech 20. století a identifikuje způsob, jakým se jednotlivci snaží vytvářet vzpomínky, aby pochopili svoji životní pouť. Zakládá si na terénní práci a podstatnou váhu přikládá samotnému verbálnímu projevu. Orální historie pro něj není pátrání po pravdivější skutečnosti a přímé zkušenosti, ale perspektiva, která nás upozorňuje na prchavou podstatu historické pravdy jako takové