Jan Patočka Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Patockas Reflexionen uber Europa sind ein Nach-Denken im echten Sinne: Sie entwerfen eine Idee Europas nach seinem Ende. Dennoch - und darin liegt die entscheidende Wendung - bleibt es keineswegs bei einem Lamento uber Verfall und Untergang. Im Gegenteil bilden seine Skizzen vom Anfang und Ende Europas, von seiner besonderen Stellung in der Geschichte und als Geschichte, nur den Auftakt fur eine vertiefte Auseinandersetzung mit dem, was das Phanomen Europa gerade fur die nacheuropaische Welt bedeuten konnte. Weit davon entfernt, eine Apologie Europas nach seinem Scheitern, eine nachtragliche Verteidigung seiner Originalitat, Uberlegenheit, Geistigkeit etc. zu sein, werden Patockas Reflexionen aber auch nicht zur historischen Abrechnung, wie sie heute vielerorts und leichtfertig en vogue ist: Das proklamierte Ende der europaischen Epoche mag Anlass sein fur eine Bilanz seiner Fehler, doch liegt darin nichts vom Gestus des Triumphes oder heimlicher Freude. "Vielleicht ist der Sinn von Europas Untergang positiv." Dieser Satz Patockas umreisst die grundsatzliche Idee, dass gerade in der Enteignung oder Dezentrierung Europas eine Brucke fur die Auseinandersetzung mit den kulturellen Differenzen der globalisierten Welt gewonnen ist.

Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a v souvislosti s diskusí, která mezi nimi probíhala nad tehdy aktuálním textem M. Heideggera Konec filosofie a úkol myšlení, přednesl v soukromí přednášku, v níž téma zániku filosofie pojednal z jiné, doplňující perspektivy. Svou přednášku zopakoval v nové podobě začátkem roku 1973 a na základě jejího magnetofonového záznamu připravil její definitivní podobu. K publikování přednášky nemohlo samozřejmě za autorova života dojít a uskutečnilo se až v samizdatovém Archivním souboru prací Jana Patočky. Odtud byla přednáška přetištěna v roce 1987 v exilovém časopise Proměny v New Yorku. Zatímco Heideggerovi šlo o to naznačit, proč se jeho myšlení snaží tradici evropské filosofie, z níž vychází, radikálním způsobem překonat, prochází Patočka velkým obloukem dějinami této tradice a podává výklad o tom, jak se v rámci jí samé toto překonávání připravovalo. Samostatným vydáním této přednášky doplňujeme publikování českého překladu Heideggerova svazku Věc myšlení, v němž je jeho přednáška o konci filosofie obsažena.

Jan Patocka's contribution to phenomenology and the philosophy of history mean that he is considered one of the most important philosophers of the 20th century. Yet, his writing is not widely available in English and the Anglophone world remains rather unfamiliar with his work. In this new book of essential Patocka texts, of which the majority have been translated from the original Czech for the first time, readers will experience a general introduction to the key tenets of his philosophy. This includes his thoughts on the relationship between philosophy and political engagement which strike at the heart of contemporary debates about freedom, political participation and responsibility and a truly pressing issue for modern Europe, what exactly constitutes a European identity? In this important collection, Patocka provides an original vision of the relationship between self, world, and history that will benefit students, philosophers and those who are interested in the ideals that underpin our democracies.

W książce Sokrates. Wykłady z filozofii antycznej autor poddaje analizie różne interpretacje Sokratesa, choćby autorstwa Kierkegaarda, Hegla i Nieztschego. Podejmuje m.in. tematy nauczania Sokratesa, jego korzeni i wychowania oraz pojęcia aret. Wszystkim tekstom tego tomu przyświeca myśl, którą Patoka formułuje we wstępie: () nie chodzi nam o nic innego niż o ukazanie tego szczególnego problemu: Sokrates jako postać nieustannie nieuchwytna oraz Sokrates jako żądanie i ustawicznie odnawiające się wyzwanie. Sokrates, którego stale w niedoskonały sposób konstruujemy, wreszcie Sokrates, z którym lub przeciwko któremu się walczy, który pomimo wszystkich trudności wynikających z czysto obiektywnego pojęcia w jakiś sposób jest między nami.

Devatenáctý svazek sebraných spisů Jana Patočky obsahuje deníkové záznamy reflektující kulturní a dění a filozofické myšlení autora v letech 1946-1950, obsahuje částečně francouzské a německé texty; s Edičním komentářem (s. 567-575) a Jmenným rejstříkem (s. 578-593).

Spanning his entire career, this selection of texts by influential philosopher Jan Patočka illustrates his thoughts on the appropriate manner of being and engagement in the world. The writings assembled in Living in Problematicity examine the role of the philosopher in the world, how the world constrains us through ideology, and how freedom is possible through the recognition of our human condition in the problems of the world. These views outline Patočka's political philosophy and how his later engagement in the political sphere with the human rights initiative Charter 77 corresponds with the ideas he maintained throughout his life. This short and engaging book--published in conjunction with the prestigious philosophy press OIKOYMENH--is an ideal English-language introduction to the most significant Czech philosopher in recent history.

Faksimile samizdatové publikace Jan Patočka. První skica k podobizně, kterou v roce 1977 vydal Jan Vladislav v edici Kvart. S pomocí Patočkových příbuzných a přátel shromáždil Patočkovy texty vztahující se k chartě 77 a písemné reakce domácích i zahraničních osobností na jeho tragický skon. Útlý svazeček ilustrující závažnost této události byl dán do oběhu necelé dva měsíce po Patočkově pohřbu. Toto vydání zpřítomňuje jakým způsobem se zveřejňovaly důležité svobodně psané texty.

Druhý svazek třetí části tematického souboru fenomenologických spisů Jana Patočky, tedy druhý svazek textů k fenomenologii, které autor nepublikoval, obsahuje studie, náčrty přednášek, přípravné poznámky a fragmenty nalezené v pozůstalosti z 50. – 70. let 20. století. Německy a francouzsky psaná část těchto materiálů je zde v souladu se zásadou Sebraných spisů Jana Patočky přeložena do češtiny. V příloze jsou otištěny cizojazyčné originály textů, které dosud nebyly uveřejněny v žádné zahraniční publikaci.

Jádro Lovaňských přednášek tvoří výklad tří významných příspěvků k rozvoji moderního vědeckého myšlení, na jejichž vzniku se podílelo prostředí českých zemí. Jde o Keplerovu astronomickou fyziku, Komenského projekt univerzální výchovy a Bolzanovo vědosloví. Spojnicí mezi těmito koncepcemi je ideál sjednoceného vědění. Rámcem Lovaňských přednášek je zamyšlení nad kulturními dějinami českých zemí obsahující kritiku jejich národního pojetí inspirovaného Herderovou filosofií.

«La fenomenología no es una filosofía de escuela dedicada al cultivo de una tradición académica; tampoco una filosofía que quiera afirmar su vitalidad contribuyendo a cambiar el mundo -o sea, no es filosofía revolucionaria ni aspira a serlo-. Ella es más bien meditación, y meditación justamente sobre la crisis. (...) En esta radicalidad la fenomenología no tiene igual, y avanza por el camino contrario al que, con ingenuidad no advertida, pisa toda otra ciencia y filosofía. Los descubrimientos que en este camino se le ofrecen son múltiples, pero existe uno que reviste particular importancia, y por el que ambos corifeos, Husserl y Heidegger, han trabajado en común. Es el descubrimiento cartesiano esencial de nuestra época como un todo. (...) El esfuerzo por contraponer a este concepto fundamental de la Modernidad, puesto así al descubierto, otro camino, un camino que se busca..., eso es la fenomenología».

První svazek třetího dílu Fenomenologických spisů zahrnuje nepublikované rukopisy z let 1939–1945, v nichž Patočka dále rozvíjí svou koncepci fenomenologie z konce 30. let: na místo transcendentální subjektivity staví neobjektivovatelné nitro a v souvislosti s tím usiluje o vypracování nové teorie intencionality.

Sv. 14/4: Rekonstrukce přednáškového cyklu Jana Patočky ze školního roku 1971–1972 pořízená na základě magnetofonových nahrávek a zápisů posluchačů. Byl to poslední cyklus, který Patočka proslovil na Filosofické fakultě UK, než byl donucen odejít do důchodu. Text zde vychází vůbec poprvé. Nebyl uveřejněn ani v samizdatovém Archivním souboru prací Jana Patočky, protože se jej teprve nedávno podařilo sestavit.

V tomto svazku bude vůbec poprvé vydána Patočkova korespondence s komeniology, např. s norskou komenioložkou českého původu M. Blekastadovou, se S. Sousedíkem, dále pak s L. Mašínovou, J. Popelovou, J. Ludvíkovským, J. Bramborou aj. Edice poskytne pramenný základ pro úplnější poznání díla našeho předního interpreta Komenského, pro dějiny filosofie a literatury i pro politické dějiny 20. století. V tomto ohledu je zvláště cenným pramenem korespondence M. Blekastadové z doby bezprostředně po smrti J. Patočky s předními evropskými vědci (např. s L. Landgrebem, R. Jakobsonem).

Sv. 22: V tomto svazku bude poprvé zpřístupněna Patočkova korespondence se slavistou, filosofem, žákem E. Husserla, objevitelem Komenského Obecné porady D. Čyževśkým, s německým filosofem výchovy, komeniologem a pozdějším vydavatelem Patočkova souborného komeniologického díla K. Schallerem a s francouzskou komenioložkou M. Denisovou. Jde o rozsáhlou a významnou součást Patočkovy komeniologické pozůstalosti, jež přesahuje úzký rámec komeniologie a přináší velmi cenné prameny pro úplnější poznání myslitelského odkazu Jana Patočky.

Sv. 7: Druhý díl Fenomenologických spisů zahrnuje fenomenologické texty, které Jan Patočka uveřejnil doma či v zahraničí po roce 1949. Vzhledem k tomu, že se v padesátých letech zabýval převážně studiem a vydáváním díla J. A. Komenského, pochází první velká práce tohoto svazku až z roku 1965. Svazek tedy obsahuje pozdní autorovu fenomenologickou tvorbu a představuje ústřední část celých Sebraných spisů.

První díl Fenomenologických spisů (SS-6/Fen-I), nazvaný Přirozený svět, obsahuje publikované texty z raného období autorovy tvorby v době před Druhou světovou válkou, tedy především autorovu doktorskou a habilitační disertaci, a několik drobných publikovaných textů z doby okupace a krátkého poválečného období do nástupu komunismu.

Přednášky, proslovené v soukromí po Patočkově vynuceném penzionování, podrobně sledují, jaký podíl má stará řecká filosofie, jmenovitě myšlení Platónovo, na vytvoření kulturní oblasti, které dnes říkáme Evropa. V tomto smyslu je tento přednáškový cyklus rovněž vhodným úvodem do studia Patočkových Kacířských esejů. Vychází k stému výročí autorova narození Text byl převzat z 2. sv. Sebraných spisů Jana Patočky, které vydává nakl. OIKOMENH

Ve studii z pozůstalosti Věčnost a dějinnost zkoumá Jan Patočka různé moderní koncepce člověka a zároveň formuluje svou vlastní filosofickou pozici. Studie završuje řadu článků, jimiž se Jan Patočka filosoficky vyrovnával s Rádlovou Útěchou z filosofie. Jeden z nich, Český humanismus a jeho poslední slovo v Rádlovi, je připojen k tomuto vydání. Tematicky odpovídá kapitolám, které chybí v rukopisu Věčnosti a dějinnosti.

Jan Patočka je čelným představitelem fenomenologicky zaměřené filosofie. Studoval u Edmunda Husserla a Martina Heideggera. Stati o Máchovi činí zkušenost básníka předmětem filosofické reflexe a zjišťují, že se tvorba tohoto zakladatele moderní české poezie hlubokým a původním způsobem dotýká filosofických otázek, které jsou stále aktuální. Na podkladě těchto analýz pak autor rozvíjí svou vlastní filosofickou pozici a sleduje, čím se od sebe básnická a filosofická reflexe odlišují.

Soubor textů k českým dějinám a české filosofii. Tento svazek Sebraných spisů obsahuje nedokončenou stať Co jsou Češi, v níž se autor zamýšlí nad smyslem českých dějin, dále přednášky o ”příspěvku českých zemí k modernímu vědeckému ideálu” proslovené v šedesátých letech v Lovani, a také text o Masarykově vystoupení v kauze ”hilsneriáda”. Svazky připravil k vydání K. Palek a I. Chvatík.

Soubor textů k českým dějinám a české filosofii. Vedle knihy O smysl dneška, která šla krátce po svém vydání v roce 1971 do stoupy, přináší tento svazek Sebraných spisů významné studie o Masarykovi, jakož i celou řadu kratších článků, úvah a glos k českým osobnostem minulosti i nedávné současnosti, včetně textů o ”Chartě 77”. Svazky připravil k vydání K. Palek a I. Chvatík.

Svazek zahrnuje Patočkovy studie tematizující trojí povahu filosofické meditace soustředěné k uměleckému dílu: ve vztahu k širšímu celku vzdělanosti, ve vtahu k mýtu, ve vztahu k problému otevírajícího se smyslu, resp. pohybu lidské existence (prolomení do svobody jako otevřenosti).

Svazek obsahuje Patočkovu nevydanou monografii o Komenském a náčrty nepublikovaných komeniologických studií.

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).

In den Fünf Vorlesungen von 1907 entfaltet Husserl erstmals den bestimmten Begriff der „phänomenologischen Reduktion“, d. h. der methodischen Eingrenzung der philosophischen Erkenntnis auf die Tatsachen des Bewusstseins, die „Phänomene“. In der radikalen Abkehr von der „natürlichen“ Einstellung der Objekt-Erkenntnis, die den Kreis des Bewusstseins übersteigt, und der Rückkehr zu den „Selbstgegebenheiten“ des Bewusstseins sieht Husserl das neue Fundament der Philosophie als einer strengen Wissenschaft.

Druhé vydání po 25 letech je doprovázeno obsáhlou studií Pavla Flosse. Renesanční přírodovědec, matematik, politolog, náboženský myslitel a filosof, kardinál Mikuláš Kusánský (1401-1464), patří k předním postavám evropských dějin. „Vědoucí nevědění“, jednota protikladů, nekonečný svět jako kontrakce Boha, dialektické předvedení kosmu – to jsou jen některé z myšlenek tohoto učence, obdivovatele Mistra Eckharta a Dionýsia Areopagrita. Po mnoha letech má nyní český čtenář znovu možnost nahlédnout do pozoruhodného myšlenkového světa tohoto „otce“ nového pojetí universa, jenž přímo či nepřímo hluboce ovlivnil celou řadu svých následovníků – mj. Bruna, Leibnize, Komenského či německé romantiky.

Dvacátý svazek sebraných spisů Jana Patočky. Přátelská a důvěrná korespondence Václava Richtera s Janem Patočkou je zachována ve 106 Patočkových dopisech, k nimž bohužel chybějí Richterovy protějšky.

Soubor textů o J. A. Komenském. 2. díl obsahuje texty publikované v letech 1959-1977.

Sv. 9: První díl souboru Komeniologických studií obsahuje chronologicky uspořádané stati, recenze a příležitostné texty o J. A. Komenském, které autor publikoval v letech 1941–1958. Významnou součástí komeniologických studií jsou vedle rozborů díla Komenského též Patočkovy srovnávací studie Komenského s jeho význačnými současníky, především Mikolášem Kusánským, Descartem, Baconem aj., z budoucích pak především s Leibnizem a Herderem. Patočka tak v mnoha směrech překračoval pole samotné komeniologie a jeho studie jsou důležitým příspěvkem k dějinám evropské filosofie vůbec.

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).

První svazek Patočkových sebraných spisů. Soubor statí a přednášek o postavení člověka ve světě a v dějinách. První díl obsahuje stati z let 1929-1952 a nevydané texty z padesátych let.

Přednášky ze školního roku 1968/1969 jsou úvodem do fenomenologie a obsahují první nástin výkladu existence jako trojjediného životního pohybu.

Přednášky proslovené v letech 1969–1970 na filosofické fakultě UK. Ze záznamů přednášek proslovených ve školním roce 1969–70 na filosofické fakultě Univerzity Karlovy sestavil Jiří Polívka. 2. vydání

Die Cartesianischen Meditationen sind aus Vorträgen hervorgegangen, die Husserl Mitte Februar 1929 an der Sorbonne gehalten hat. Bei der Grundfragestellung Descartes' einsetzend, entfaltet Husserl die transzendentale Phänomenologie als „Umbildung und Neubildung“ des Cartesischen Programms der prima philosophia im Sinne einer Reform der Philosophie zu einer absoluten Wissenschaft aus absoluter Begründung.

Sborník textů ke starořecké kosmologii (1. Charles H. Kahn, 2. G. E. R. Lloyd, 3. Hans-Georg Gadamer, 4. Jan Patočka, 5. Friedrich Solmsen) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek.

Filozofický výklad základů a kořenů evropské civilizace.

Útlá knížečka s filozofickou otázkou: "Co jsou Češi?" Patočka se snaží někomu, kdo není Čech, vysvětlit, co jsou Češi. Úvodem popis našeho středoevropského národa, později vyčerpávající výčet dějinných událostí s panovníky a dopady jejich vlády. Zmínky o významných filozofických i jiných důležitých osobnostech. Např. Petr Chelčický, T. G. M., Luter, Ferdinand II. aj. Závěrem velká kritika Beneše: "Beneš byl oproti Masarykovi slabý člověk, dobrý jako sekretář, jinak nic."

Podtitul: Přednášky z antické filosofie Editoři Ivan Chvatík, Pavel Kouba. ISBN 80-04-24383-0 je chybné

'Gottes Regenbogen', ein poetisches Requiem auf das jahrhundertelange Zusammenleben von Tschechen und Deutschen in Böhmen. Mitte der fünfziger Jahre, in der inneren Emigration, schrieb Jaroslav Durych an einem bis heute brisanten Thema: über die Folgen der Vertreibung der Deutschen aus Böhmen. Mit kunstvoller Symbol- und Motivtechnik und großer Eindringlichkeit erzählt Durych die poetisch überhöhte Geschichte eines Mannes, der sich in das fast menschenleere deutsch-tschechische Grenzland, die Sudeten, begibt und dort einer jungen Deutschen begegnet. Er erzählt dabei von den Voraussetzungen des Miteinanders von Tschechen und Deutschen, von der Bereitschaft zu Offenheit und Reue.

Soubor studií Negativní platonismus a Věčnost a dějinnost. Uspořádali a textologicky připravili Ivan Chvatík a Pavel Kouba. V tomto útlém spisku, který, ač byl napsán počátkem 50. let, vyšel (mimo samizdat) teprve v roce 1990, se Patočka snaží nabourat tradiční představu chápání metafyziky jako představu o strnulých, nečasových a věčně jsoucích entitách (idejích). Místo toho se snaží předložit jakousi "negativní metafyziku", která tvrdí, že ideje jsou veskrze transcendentní, neuchopitelné a především odpředmětňující, nemají v sobě kladný obsah, spíše jsou věčným "záporným plus", které překračuje každý daný obsah. Na základě těchto myšlenek kritizuje Patočka každý pozitivní nárok na pravdu jakožto uchopení toho ideji vlastního a následné ovládnutí světa, přisvojení si pravdy a vytvoření ideologie. Tvrdí totiž, že člověk je bytostí svobodnou, důstojnou, ovládající (ve smyslu vědy, ve smyslu chápání se předmětů, jejich popisování a ovládání), ale také pokornou a sloužící jakémusi vyššímu principu, který se nikdy neukáže ve své celkovosti. Ukazuje tak člověka jako bytost neustále hledající, bytost otázky a filosofie.

Výbor textů o smyslu českého státu a jeho směřování. Vydáno k výstavě Kde domov můj?

Esta colección de ensayos, considerada por muchos como la obra más importante de Jan Patočka, está formada por seis textos, escritos entre 1973 y 1975, y estrechamente vinculados a los ciclos de conferencias que Patočka se vio obligado a impartir de forma privada a causa de su apartamiento de la universidad tras la invasión soviética de 1968. La intención de Patočka al escribirlos era ofrecer una interpretación de su tiempo presente desde una comprensión filosófica de la historia basada, a su vez, en una clave antropológica de fundamentación fenomenológica. Por la correspondencia del propio Patočka, se sabe que estaban listos para su publicación desde mayo de 1975. Sin embargo, tras su muerte en 1977, los textos no se localizaron, por lo que las primeras ediciones de los «Ensayos» se hicieron a partir de las notas y transcripciones de los asistentes a los mencionados ciclos de conferencias. En 2005, de forma casual, se localizó el texto redactado por Patočka, que había estado oculto hasta ese momento, realizándose una nueva edición en checo en 2007, que es la que se ha tomado de referencia para esta nueva traducción al castellano de la obra, la primera que se hace a partir del texto definitivo

Patočka zkoumá Masaryka z hlediska současní filosofie, srovnává jej s Husserlem, vykládá z kontextu soudobé problematiky.

Představitel filosofické antropologie a fenomenologické filosofie se snaží dobrat toho, co tvoří podstatné stránky nejen lidské bytosti, ale bytí vůbec. Na rozdíl od svého učitele E. Husserla, u něhož podstaty jsou očistěné fenomény, považuje fenomén za způsob projevu absolutna. Člověk jepovolán realizovat rozumem pochopitelné, hodnotné, v sobě samém nerozpolcené universum. Spis se zabývá ideami ordo amoris a lásky k bytí, dále aktivním úsilím našeho centra bytí o ideální požadavek deitatis. Ukazuje, že fyziologický a psychický proces se liší pouze fenomenálně, že jsou amechanické, teleoklinní a na celistvost zaměřené.

Historicko-filozofické dílo představuje analýzu údělu ženy a obhajobu jejích práv. Výbor uspořádal, předmluvu a doslov napsal Jan Patočka.

Další svazek Sebraných spisů bude obsahovat úplný text knihy, za niž Patočka obdržel v roce 1964 od Československé akademie věd titul doktora věd (Dr. Sc.). Monografie staví Aristotela do souvislosti vývoje pojmu pohybu od presokratiků až po vznik moderní vědy, kdy je Aristotelés vystřídán Galileem. Přitom se snaží korigovat jednostrannost vžitých představ o Aristotelovi a ukazuje, že je možno jej pochopit a vyložit pouze jako myslitele v ustavičném, vývoji, který problémy klade, rozvíjí, ale neuzavírá. Svazek bude rovněž obsahovat materiály z pozůstalosti, které se k tématu vztahují.

Aristotelova koncepce vědy si uchovala platnost až do pol. 19. stol., kdy ji upřesnily objevy a poučky neeuklidovské geometrie, teorie množin a moderní formální logiky. První kniha Druhých analytik vytvářela metodologii deduktivní výstavby každé vědy, druhá definici a učení o čtyřech příčinách. Neomezily se tedy na aplikaci sylogistiky v oblasti vědy. Charakterizují vědu, důkazové řetězce, předpoklady vědeckého důkazu a obecné i specifické axiómy.

Der Discours de la méthode, 1637 anonym publiziert, gilt als das erste und wirkmächtigste Manifest des neuzeitlichen Rationalismus und wissenschaftlichen Methodenbewußtseins. Im Sinne eines „Vorberichts“ entwickelt Descartes in seiner ersten Druckschrift die Regeln eines konsequenten, am Vorbild der Mathematik orientierten Verstandesgebrauchs: die von ihm begründete und später weiter ausgeführte Methode des radikalen Zweifels. Der französische Text folgt der großen Standardausgabe der WerkeDescartes von Adam und Tannery, lediglich die Orthographie wurde modernisiert. Die Neuübersetzung des Textes durch L. Gäbe erfolgte unter Heranziehung der älteren Übersetzungen von A. Buchenau und K. Fischer und unter Benutzung des Kommentars von É. Gilson. Gelegentliche Hinweise beziehen sich auf die von Descartes anerkannte lateinische Version in den „Specimina philosophica“. Für die zweite Auflage wurde der Text durchgesehen und mit Registern und einer Bibliographie versehen.

Immanuel Kant. Diese Ausgabe Ist Text- Und Seitengleich Mit Band Vii Der Theorie-werkausgabe Immanuel Kant, Werke In 12 Bänden, Frankfurt 1968. Herausgegeben Von Wilhelm Weischedel--verso Of T.p.