Martin Palouš Bücher

Kniha je plodem svatojánského výletu, na který se trojice autorů vydala v roce 1982. Poprvé kniha vyšla v samizdatové edici Expedice, nové vydání je doplněno statí Vytržení od I. M. Havla a doslovem Z. Neubaura. Závěr knihy (rovněž z pera Z. Neubauera) pod názvem Aktualizace obsahuje v utříděné formě hlavní inspirační zdroje filosofických reflexí Svatojánského výletu.

Filozoficko-sociologická studie o podstatě politiky, politického řádu a ideologie z pera britského filozofa a sociologa konzervativní myšlenkové orientace. Levy rozvíjí zejména podněty Maxe Schelera, Nicolaie Hartmanna a Erica Voegelina. Kniha čtenáře uvádí do tematiky i u nás dnes diskutované, jako je například vztah politiky a pravdy, ideologické a "nepolitické" politiky apod. Jde o jednu z prvních knih tohoto typu u nás vůbec. Bezvýhradně o ní platí, že úsilí vynaložené na její studium se vrací v hlubším porozumění politickým dramatům moderního světa. Přeložily Libuše Měkutová a Jana Ogrocká. Studie obhajuje tvořivou a nezastupitelnou roli politiky v životě člověka.

Výbor z esejů „euroamerického“ autora, jehož pozornosti se těší ta filozofie, která je výslovně zaměřena na politickou dimenzi člověka, neboť řád či chaos vládnoucí v politické sféře je přesným odrazem řádu či chaosu v lidských duších. Voegelin považuje zlo pustošící v tomto století svět za důsledek pádu evropského ducha, úpadku filozofie a myšlení vůbec, který vedl i k zatemnění jeho skutečných příčin. Obnovu myšlení proto pokládá za první předpoklad nápravy.

Kniha obsahuje fotografie z dob, kdy se nad Manhattnem tyčila "Dvojčata", dvě věže "Světového obchodního centra - WTC". V druhé polovině knihy jsou fotografije z osudného dne 11.09.2001, kdy do obou věží WTC narazila letadla unesená teroristy. Kniha je jistou památku těchto "Dvojčat" a obětí tohoto dne.

Der Prozeß gegen SS-Obersturmbannführer Adolf Eichmann 1961 in Jerusalem war eine der bedeutendsten Gerichtsverhandlungen gegen NS-Verbrecher. Mit der Vollstreckung des Todesurteils gegen Eichmann begann eine Diskussion über die Sinnhaftigkeit der juristischen Aufarbeitung der Nazi-Verbrechen. Hannah Arendt, die den Prozeß miterlebte, nutzte die Unterlagen, um ihre eigene Analyse des Holocaust und Eichmanns Rolle bei der Judenverfolgung zu erstellen. Eichmann steht prototypisch für viele Nazi-Gefolgsleute, die, ohne ideologische Verblendung, lediglich Befehle ausführten. Er zeigt keine Reue, was er in den Verhören mit dem Satz „Reue ist etwas für kleine Kinder“ verdeutlicht. Diese fehlende Reue und Selbsterkenntnis sind entscheidend für eine sinnvolle Aufarbeitung. Hinter Eichmanns normaler Fassade verbirgt sich unermesslicher Schrecken, der auch heute in scheinbar normalen Bürgern zu finden ist. Arendts Werk bietet eine umfassende Zusammenfassung des Holocausts, von den ersten Vertreibungen bis zur Endlösung, und thematisiert die „Banalität des Bösen“. Es ist wichtig, die einzelnen Täter zu betrachten, da die Erkenntnis, dass normale Menschen zu solchen Greueltaten fähig sind, nie vergessen werden darf. Dieses Buch bleibt eine bedeutende Warnung und ein Mahnmal für die Zukunft.

Fotografická publikace. Foto Jiří Macht, text Martin Palouš.