Martin Palouš Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Pokus o filosofickou autobiografii představuje výběr z prací disidenta, překladatele a diplomata Martina Palouše z let 1978–2022, mapující jeho cestu světem filozofie. Od „podzemních“ počátků spojených se semináři Jana Patočky a komunitou kolem Zdeňka Neubauera a Václava a Ivana M. Havla, přes politickou a diplomatickou angažovanost po sametové revoluci, kdy byl velvyslancem ČR v USA a později v OSN, až po akademickou sféru, kde od roku 2012 působil jako ředitel Programu Václava Havla pro lidská práva a demokracii na Floridské mezinárodní univerzitě v Miami. Kniha obsahuje unikátní fotografie, které doplňují významné životopisné momenty. Autor se zamýšlí nad svou životní fází, kdy lidé bilancují a ohlížejí se. Po dlouhém váhání se rozhodl přispět k tomuto žánru, přičemž vychází z klíčového vlivu filozofie na svůj život a myšlení. Nabízí tak stopy svého myšlení a příspěvky do filozofického dialogu, který probíhá v jeho okolí, obohacené o dopisy, záznamy přednášek a rozhovory.

Tato kniha vznikla v návaznosti na projekt konference Program Václava Havla pro lidská práva a diplomacii na Floridské mezinárodní univerzitě ve spolupráci s českou neziskovou organizací Post Bellum a Knihovnou Václava Havla. Jejím základním tématem je paměť, lidská schopnost podržet v mysli a znovu zpřítomnit minulé události, ať už měly své místo v životě individuálním, či se týkaly zkušeností učiněných kolektivně, v rámci národního společenství, jehož je životní příběh každého z nás součástí. Dvakrát (na jaře a na podzim 2017) jsme pozvali skupinu lidí zabývajících se tímto tématem buď „teoreticky“, to jest jako předmětem obecné úvahy v rámci svých společenskovědních oborů, nebo střetávajících se s ním ve svém praktickém životě, v rámci historické zkušenosti svého národa, v tomto případě kubánského, a vybídli jsme je ke společné diskusi.

Sborník příležitostných textů k poctě Jana Patočky při příležitosti výročí jeho narození a úmrtí a výročí Charty 77 v roce 2017. Příspěvky jsou životopisné i odborné. Některé jsou reedicí, jiné vznikly nově na popud editorů sborníku. Přispěli i pracovníci katedry filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Sborník chce zdůraznit nadčasovost a univerzalitu odkazu Jana Patočky i Charty 77.

Kniha obsahuje fotografie z dob, kdy se nad Manhattnem tyčila "Dvojčata", dvě věže "Světového obchodního centra - WTC". V druhé polovině knihy jsou fotografije z osudného dne 11.09.2001, kdy do obou věží WTC narazila letadla unesená teroristy. Kniha je jistou památku těchto "Dvojčat" a obětí tohoto dne.

Výbor z esejů „euroamerického“ autora, jehož pozornosti se těší ta filozofie, která je výslovně zaměřena na politickou dimenzi člověka, neboť řád či chaos vládnoucí v politické sféře je přesným odrazem řádu či chaosu v lidských duších. Voegelin považuje zlo pustošící v tomto století svět za důsledek pádu evropského ducha, úpadku filozofie a myšlení vůbec, který vedl i k zatemnění jeho skutečných příčin. Obnovu myšlení proto pokládá za první předpoklad nápravy.

Kniha je plodem svatojánského výletu, na který se trojice autorů vydala v roce 1982. Poprvé kniha vyšla v samizdatové edici Expedice, nové vydání je doplněno statí Vytržení od I. M. Havla a doslovem Z. Neubaura. Závěr knihy (rovněž z pera Z. Neubauera) pod názvem Aktualizace obsahuje v utříděné formě hlavní inspirační zdroje filosofických reflexí Svatojánského výletu.

»Das Erschreckende war seine Normalität« Der Prozess gegen den SS-Obersturmbannführer Adolf Eichmann, der in der internationalen Öffentlichkeit als einer der Hauptverantwortlichen für die »Endlösung der Judenfrage« in Europa war, fand 1961 in Jerusalem statt. Unter den zahlreichen Prozessbeobachtern aus aller Welt war auch Hannah Arendt. Ihr Prozessbericht – zunächst in mehreren Folgen im New Yorker veröffentlicht – wurde von ihr 1964 als Buch publiziert und brachte eine Lawine ins Rollen: Es stieß bei seinem Erscheinen auf heftige Ablehung in Israel, Deutschland und in den USA – und wurde zu einem Klassiker wie kaum ein anderes vergleichbares Werk zur Zeitgeschichte und ihrer Deutung. »Das beunruhigende an der Person Eichmanns war doch gerade, dass er war wie viele und dass diese vielen weder pervers noch sadistisch, sondern schrecklich und erschreckend normal waren und sind. Vom Standpunkt unserer Rechtsinstitutionen und an unseren moralischen Urteilsmaßstäben gemessen, war diese Normalität viel erschreckender als all die Greuel zusammengenommen …« Hannah Arendt

Fotografická publikace. Foto Jiří Macht, text Martin Palouš.