MarieThérèse Cuny Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

II y a plusieurs façons de dire "je t'aime" : avec un bouquet de fleurs comme avec un poignard, avec un sourire comme avec des souvenirs, avec timidité comme avec assurance, voire avec inconscience... Pierre Bellemare nous en propose cinquante-neuf. Cinquante-neuf histoires de passion, drôles, amères, insolites, attendrissantes, terribles, émouvantes, cruelles, bouleversantes... car l'amour peut-être un cauchemar ou un conte de fées. Attention! Pour cinquante-neuf couples, qu'un seul regard suffise ou qu'il y ait eu rencontre préméditée, l'enfer va naître. Ou le paradis. Mais qu'importe! Quand c'est Pierre Bellemare qui raconte le coup de foudre ou le coup de sang, c'est toujours un moment délicieux.

A treize ans, Hélène goûte à l'alcool. À quatorze, elle allume son premier joint. A quinze, elle prend de l'héroïne... Et à dix-huit ans, elle retrouve enfin une vie débarrassée de toute substance. Six années d'une adolescence aux enfers. Six années à suivre l'itinéraire chaotique de l'addiction et de l'autodestruction : fugues, délinquance, cures de désintoxication et rechutes... Grâce à une psychiatre dévouée, grâce au lien d'affection renoué avec sa famille - grâce aussi à une résistance hors du commun - Hélène s'en est sortie. Mais pour sa réussite, combien d'échecs, de vies à jamais brisées ?Lucide et sans complaisance, un témoignage précieux qui nous aide à comprendre de l'intérieur les mécanismes d'une terrible spirale...

Een tienermeisje raakt aan de drugsVerbijsterend eerlijk en schokkend levensverhaal ?Voor alle kinderen die op een dag besluiten hun eerste joint te roken. Voor alle ouders die denken dat hun kinderen dat niet zullen doen. Voor iedereen die aan drugs is doodgegaan, en die ik heb overleefd. Voor iedereen die ik aardig vind en die mij de passie voor het leven leerde kennen. Hélène is twaalf jaar oud, een gevoelige, eenzame tiener die als zoveel jongeren bang is voor de harde wereld van de volwassenen om haar heen. Ze drinkt thuis stiekem alcohol en rookt haar eerste stickie. Al snel volgen andere soorten drugs. Ten slotte schakelt ze over op heroïne. Hélène is een junkie geworden. Ze loopt weg van huis en gaat niet meer naar school. Vrienden en bekenden overlijden de een na de ander aan een overdosis. Elke dag moet Hélène een wild gevecht leveren om te scoren. Tot ze probeert zelfmoord te plegen. Op haar achttiende, na zes verloren jaren, besluit Hélène voorgoed af te kicken.

Když se onoho červnového dne roku 2002 Muchtár, mladá žena z kasty chudých rolníků, dostavila ke kmeni mocných Mastojů, aby prosila o odpuštění za svého bratra, neměla ponětí, jak kruté ponížení ji čeká. Netušila, že místo vyrovnání "dluhu" za bratrovo nespravedlivé obvinění, na ni čeká zvůle; že válečníci z bohatého kmene už o jejím osudu rozhodli. Sotva dozní slova její omluvy, vrhnou se na ni čtyři muži, odtáhnou ji k nedaleké chatrči a déle než hodinu ji "ve jménu cti" znásilňují. Marně dívka volá o pomoc, marně se brání. Když ji zpola nahou vyhodí ven před shromážděnou vesnici, zdá se, že jí zbývá jediné. Co čeká zneuctěnou ženu jiného než smrt? Muchtár skutečně přemýšlí o sebevraždě, je už téměř rozhodnutá vypít kyselinu, aby smazala palčivou hanbu, která tíží ji a její rodinu. Ale po několika dnech beznaděje a zoufalství se v ní probudí touha po pomstě. Nedá se přece surovostí připravit o život, nepodlehne, bezpráví nesmí zůstat bez trestu. Zlomená dívka v sobě najde netušenou sílu a začne promýšlet odplatu. S neuvěřitelnou odvahou a obdivuhodnou vytrvalostí se vydá do boje se zlovůlí a nespravedlností, přestože soud se zpočátku "pro nedostatek důkazů" odmítá kauzou zabývat. Muchtár osobní statečností vyburcuje světovou veřejnost, ale její život je stále v ohrožení...

In June 2002, Mukhtar Mai, a Pakistani woman from the impoverished village of Meerwala, was gang-raped by a local clan known as the Mastoi — punishment for indiscretions allegedly committed by the woman's brother. While certainly not the first account of a female body being negotiated for honor in a family, this time the survivor had bravely chosen to fight back. In doing so, Mai single-handedly changed the feminist movement in Pakistan, one of the world's most adverse climates for women. By July 2002, the Pakistani government awarded her the equivalent of 8,500 U.S. dollars in compensation money and sentenced her attackers to death — and Mukhtar Mai went on to open a school for girls so that future generations would not suffer, as she had, from illiteracy. In this rousing account, Mai describes her experience and how she has since become an agent for change and a beacon of hope for oppressed women around the world. Timely and topical, "In the Name of Honor" is the remarkable and inspirational memoir of a woman who fought and triumphed against exceptional odds.

Podtitul: Oběť belgického pedofila vypovídá Beletristická podoba autentického příběhu belgické dívky, která se ve dvanácti letech stala jednou z obětí belgického pedofila Marca Dutrouxe, jehož případ v 90. letech otřásl světovou veřejností. Dívka byla jednou ze šesti obětí sadistického pedofila a jednou ze čtyř, které přežily. V roce 1995 ji po osmdesáti dnech věznění ve sklepě Dutrouxova domu vysvobodila policie a soudní proces, který s pachatelem následoval, trval celých osm let. Dívka nakonec vystoupila jako hlavní svědek obžaloby a odhalila psychický i fyzický teror, kterým ona i ostatní oběti prošly, znásilňování, hladovění a ponižování. Díky své houževnatosti a odvaze se jí podařilo přežít a její výpověď před soudem přispěla k vynesení konečného rozsudku.

Segundo as vozes da tradição, a excisão aumenta a fecundidade das mulheres, garante a pureza e virgindade de uma jovem bm como a fidelidade de uma esposa... Na realidade, esta mutilaçõ bárbara põe em perigo a vida das jovens raparigas que a ela são submetidas, priva-as do prazer e destrói para sempre as suas vidas enquanto mulheres. O testemunho de Khady e o de uma criança que, aos sete anos, viveu este pesadelo e que, uma vez mulher, tomou consciência da barbárie desta prática. É o percurso de uma sobrevivente que denuncia, com uma coragem extraordinária, aquilo que teve de suportar, uma militante que luta sem descanso para salvar as criaças do horror que ela própria foi obrigada a viver.

`Ik ben een van de weinigen die het geluk hebben gehad te ontsnappen aan een dergelijke moordenaar. Het vertellen van dit verhaal is voor mij een noodzaak en als ik al de moed heb om deze hellegang te reconstrueren, dan is het vooral opdat rechters pedofielen niet langer vrijlaten wegens 'goed gedrag', en zonder enige waarschuwing.' Sabine Dardenne is twaalf jaar oud als ze door Marc Dutroux en zijn handlanger van haar fiets wordt gesleurd, in een busje wordt gedrogeerd en naar een onbekend huis wordt gebracht. Wat Sabine daar moet ondergaan is vreselijk. Zij moet zich uitkleden, Dutroux doet haar een ketting om de hals en bindt haar daarmee aan een bed. Na een paar dagen wordt Sabine naar een kelder overgebracht, waar ze in de tijd die volgt steeds weer wordt lastig gevallen door Dutroux. Aan het eind van haar gevangenschap krijgt ze gezelschap van Laetitia Delhez en enkele dagen later worden de meisjes door de politie bevrijd. Ik was twaalf en ik fietste naar school is een buitengewone getuigenis van een jonge vrouw die tachtig dagen doorbracht in gevangenschap voordat zij van de dood werd gered. Sabine Dardenne schreef dit boek opdat de stem van de slachtoffers eindelijk gehoord zal worden en de fascinatie voor dit soort monsters voor altijd zal verdwijnen.