MarieThérèse Cuny Bücher

Die Überlebende eines Ehrenmordanschlags berichtet! Souad ist siebzehn Jahre alt, als ihre Familie im Westjordanland sie zum Tode verurteilt: Weil sie schwanger wurde, hat sie die Familienehre beschmutzt. Ihr Schwager vollstreckt das Urteil - und verbrennt sie bei lebendigem Leib. Doch mit letzter Kraft kann Souad fliehen. Im Krankenhaus bringt sie ihren Sohn zur Welt, der ihr sofort genommen wird. Einer mutigen Menschenrechts-Aktivistin gelingt es auf abenteuerliche Weise, Souad das Leben zu retten. Als sie nach 25 Jahren endlich ihr Kind wiederfindet, entschließt Souad sich, Zeugnis abzulegen - um der Weltöffentlichkeit die Augen über dieses grausame, archaische Gesetz gegen die Frauen zu öffnen! 'Für dieses Buch habe ich meine Lebensgeschichte erzählt und dabei auch die verborgensten Erinnerungen aus meinem Gedächtnis zu Tage gefördert. Das war schwierig und schmerzhaft. Ich wünsche mir, dass dieses Buch um die Welt geht und irgendwann auch in meine Heimat, das Westjordanland, gelangt, wo es die Männer hoffentlich nicht gleich verbrennen.' SOUAD

Unter dem Pseudonym ›Leila‹ bricht eine Muslimin das Schweigen und erzählt stellvertretend für Tausende Frauen ihr Leben: Leila entstammt einer hoch angesehenen Familie, die seit über 25 Jahren in Europa lebt. Im Alter von 21 Jahren wird sie gegen ihren Willen verheiratet. Mit einem Mann, der beinahe doppelt so alt ist wie sie, den sie niemals zuvor gesehen hat – und den sie nicht lieben kann. Sie muss sich ihrem Vater und der Tradition unterwerfen. Im Haus ihres Ehemanns beginnt für sie eine wahre Hölle aus körperlicher und seelischer Gewalt, endlosen Demütigungen und Schikanen. Doch Leila gibt nicht auf – und erkämpft schließlich, was in unserer westlichen Welt so selbstverständlich erscheint: ihre Freiheit.

Souad, sedemnásťročná dievčina z malej jordánskej dediny, sa zamilovala, čo v jej kultúre znamená smrť. Jej rodina ju odsúdila na smrť za „zneuctenie“ a jej švagor ju upálil zaživa, čím sa stal v očiach dedinčanov hrdinom. Tento „zločin pre česť rodiny“ je v skutočnosti zbabelou vraždou, za ktorú nikto nie je potrestaný. Souad, napriek ťažkým popáleninám, prežila a bola zachránená susedmi. Avšak aj v nemocnici sa jej pokúsila zabiť vlastná matka. Po týchto traumatických zážitkoch sa rozhodla odhaliť barbarské praktiky, ktoré pretrvávajú vo svete. Jej príbeh je volaním o pomoc a snahou prelomiť ticho okolo smrti žien, ktoré sa stali obetami mužských zákonov. Souad, ktorá sa narodila v rokoch 1957 alebo 1958, žila v dedine až do roku 1970, keď ju rodina potrestala za predmanželský vzťah. Po podpálení sa jej život skončil v Jordánsku, kde je úradne mŕtva. Jej nový život začal v Európe po viac než dvadsiatich operáciách, vďaka pomoci humanitárnej organizácie. Dnes žije skrytá, má rodinu a pracuje ako sekretárka. Svoj príbeh chce zdieľať, aby ukázala, že tí, ktorí páchajú „zločiny pre česť rodiny“, nie sú hrdinovia, ale vrahovia.

U nás dobře známá francouzská herečka Annie Girardotová četla svého času v rozhlase na stanici Europe 1 ráno co ráno po jednom příběhu žen své doby. Žen mladých, starých, svobodných i dlouhá léta vdaných, žen moderních i tradičních, které však mají jedno společné: ani jedna z nichnežije na úkor ostatních, ani jedna z nich není bohatě zajištěnou, znuděnou paničkou, jejíž jedinou činností je vymýšlet si problémy. Tyto ženy se musí potýkat s problémy skutečnými, ať už uvnitř rodiny, nebo spoločenskými, a každá z nich je řeší svým osobitým způsobem. Čtyřicet těchto příběhů pak Annie Girardotová za pomoci Marie Thérése Cunyové shromáždila v souboru Slova žen. Povídky mají čapkovské ladění, nelamentují, nedramatizují, snaží se porozumět lidem a v prostých věcech najít malá hrdinství i velké oběti.

412pages. poche. Broché.

Segundo as vozes da tradição, a excisão aumenta a fecundidade das mulheres, garante a pureza e virgindade de uma jovem bm como a fidelidade de uma esposa... Na realidade, esta mutilaçõ bárbara põe em perigo a vida das jovens raparigas que a ela são submetidas, priva-as do prazer e destrói para sempre as suas vidas enquanto mulheres. O testemunho de Khady e o de uma criança que, aos sete anos, viveu este pesadelo e que, uma vez mulher, tomou consciência da barbárie desta prática. É o percurso de uma sobrevivente que denuncia, com uma coragem extraordinária, aquilo que teve de suportar, uma militante que luta sem descanso para salvar as criaças do horror que ela própria foi obrigada a viver.

Podtitul: Oběť belgického pedofila vypovídá Beletristická podoba autentického příběhu belgické dívky, která se ve dvanácti letech stala jednou z obětí belgického pedofila Marca Dutrouxe, jehož případ v 90. letech otřásl světovou veřejností. Dívka byla jednou ze šesti obětí sadistického pedofila a jednou ze čtyř, které přežily. V roce 1995 ji po osmdesáti dnech věznění ve sklepě Dutrouxova domu vysvobodila policie a soudní proces, který s pachatelem následoval, trval celých osm let. Dívka nakonec vystoupila jako hlavní svědek obžaloby a odhalila psychický i fyzický teror, kterým ona i ostatní oběti prošly, znásilňování, hladovění a ponižování. Díky své houževnatosti a odvaze se jí podařilo přežít a její výpověď před soudem přispěla k vynesení konečného rozsudku.

Für Sabine Dardenne wird am 28. Mai 1996 das Unvorstellbare zur grausamen Realität, als sie auf dem Weg zur Schule entführt wird. Ihre Kindheit ist abrupt beendet. Der Täter, Marc Dutroux, ist der Polizei bereits bekannt, da er wegen früherer Vergehen vorzeitig entlassen wurde. Als die Ermittlungen gegen ihn vorankommen, gerät die „Affäre Dutroux“ in den Fokus der europäischen Medien, doch das Schicksal von Sabine und anderen Opfern droht in den Hintergrund zu rücken. Dutroux manipuliert Sabine psychisch und physisch, indem er ihr einredet, sie sei entführt worden, um von ihren Eltern 3 Millionen Francs zu erpressen. Er droht, sie zu töten, falls die Eltern das Geld nicht aufbringen können, und stellt sich als ihr Beschützer dar. Achtzig schreckliche Tage verbringt Sabine in dieser Hölle, ohne zu wissen, dass alles eine Lüge ist. Täglich führt sie Notizen und schreibt Briefe an ihre Eltern, in denen sie verzweifelte Hilferufe formuliert, die nie ankommen. Nach acht Jahren des Schweigens findet Sabine den Mut, über ihre traumatischen Erlebnisse zu sprechen. Sie möchte aufklären und dafür sorgen, dass niemand jemals wieder das durchmachen muss, was ihr widerfahren ist.