Marie Langerová Reihenfolge der Bücher

Kamala Harris ist die erste Vizepräsidentin der Vereinigten Staaten - und die Präsidentschaftskandidatin der Demokraten für die US-Wahl im November 2024. Würde sie diese Wahl gewinnen, wäre sie die erste Präsidentin der USA. Ihre Mutter aus Indien, ihr Vater aus Jamaika, beide zum Studieren in das Land der unbegrenzten Möglichkeiten gekommen, beide in der Bürgerrechtsbewegung aktiv, und so bekommt Kamala Harris den Kampf für Gleichberechtigung vom ersten Tag an in die Wiege gelegt. Als Grenzgängerin zwischen der harten Realität der Schwarzen Communities und den linken Eliten Kaliforniens entwickelt sie früh ihr politisches Denken, ihr Engagement, ihren Ehrgeiz. Und mit einer Vision von Freiheit, Toleranz und Gerechtigkeit, tief geprägt von der afroamerikanischen Geschichte, macht sie sich an einen unvergleichlichen Aufstieg, der mehr als einmal an den Widersprüchen und Ungleichheiten eines Landes zu scheitern droht. Marie-Astrid Langer, US-Korrespondentin der Neuen Zürcher Zeitung (NZZ), gibt Einblick in die entscheidenden Momente auf dem Lebensweg von der Einwanderertochter zur mächtigsten Schwarzen Frau in Washington: »Kamala Harris hat in den letzten zwanzig Jahren eindrücklich bewiesen, dass sie gläserne Decken durchbrechen kann – und dass sie immer wieder für Überraschungen gut ist.«

Čtení o Františku Halasovi zahrnuje texty z let 1927–1969, uspořádané chronologicky do dvou částí: Negace v poezii a Torzo naděje. Halasova poezie, vycházející z hravosti poetismu, odhaluje tragické rozlomení moderního člověka. Tento „rozpor“ a „negace“, provázené disharmonickými tóny, se staly předmětem vášnivých polemik, svědčících o různorodosti meziválečné avantgardy a snahách o návrat k tradici v době vyčerpání moderního umění. Spory o umělecký tvar se proplétaly s otázkami řádu a víry, zahrnujícími náboženské i politické přesvědčení, například v debatách o Jiřím Wolkerovi či nihilismu v poezii. Druhá část antologie sleduje kritickou reflexi Halasovy poezie v dobách ohrožené humanity, čímž ukazuje význam jeho díla a společenskou váhu poezie a umění v avantgardě. Téma polarit mezi svébytností umění a angažovaností, tradicí a experimentem, a smyslem poezie pro jednotlivce i společnost se stalo ještě aktuálnějším během války a po ní. „Boje o Halase“ formovaly pojem umění až do šedesátých let. Texty z padesátých a šedesátých let svědčí o instrumentalizaci literatury a kritiky jako nástrojů politické moci, stejně jako o snahách básníků, jako byli Jan Grosmann, Jindřich Chalupecký a Ludvík Kundera, vymanit se z těchto vazeb.

Kniha sleduje dosud zcela nezpracované a nezhodnocené téma „patosu“ a „patetičnosti“ v českém umění a umělecko-estetickém myšlení tzv. protektorátních let. V popředí stojí uvažování historika umění a teoretika umělecké skupiny „Sedm v říjnu“ (1939–1941) Pavla Kropáčka (1915– 1943) a historičky a teoretičky umění Růženy Vackové (1901–1982), jejíž rozsáhlou monografi i Výtvarný projev v dramatickém umění (1948), kterou se podařilo vydat krátce před autorčiným zatčením a mnohaletých vězněním, možno považovat mj. za svým způsobem mimořádný příspěvek k teorii performativity. Uvažování o patosu je zde zároveň rekonstrukcí vztahu mezi estetickým a umělecko-historickým uvažováním o umění, rekonstrukcí afektivně-emocionální zkušenosti s uměním a (est)etickým postojem ve válečných letech, téměř v duchu aischylovského pathei mathos – učit se utrpením.

Žijeme ve „spící společnosti“, kde se skutečný svět změnil v obrazy? A jak se na tomto výtvoru podílí umění? Snové obrazy a události odedávna podněcovaly lidskou tvořivost. Do Hnízd snění jsou vloženy úvahy o básnickém umění, o dechu a čáře, obrazech a nalezených objektech, instalacích i akcích. O rychlosti Máchově, posteli Franze Kafky, o snech Jakuba Demla i Jindřicha Štyrského, o traumatech zrození a vražedné smrti. Sen a snění nám také současné umění ukazuje nikoli jen jako produktivní obraznost, ohroženou v každé oblasti života nebezpečím ovládání, schematizace a politizace. Ale jako trhlinu, která nás otevírá vnitřnímu dynamismu a nutí změnit postoj ke skutečnosti a ve skutečnosti. Je to v „mihotavém světle“ pohyb otevírající, pohyb k otevřenosti.

Kniha se věnuje dosud málo zpracovanému tématu avantgardy v poválečném Československu. Vedle teoretických kapitol, které zasazují pojem postavangardy do širšího kontextu, věnují autoři pozornost mj. činnosti postsurrealistických skupin kolem Karla Teiga a Vratislava Effenbergera i zvláštnímu, "alternativnímu" postavení avantgardy v reálném socialismu. Knihu doplňuje soubor textů z pracovního kolokvia věnovaného otázkám postavantgardy, překlad studie významného teoretika avantgardy Hala Fostera a obrazová příloha.

Miloslav Topinka je známý a ceněný především jako originální básník. Tak trochu ve stínu této jeho tvorby však zůstává neméně pozoruhodné dílo esejistické. Kniha představuje ucelený soubor Topinkových metaliterárních textů, a to od rozsáhlých esejů publikovaných především v 60. letech v Sešitech pro literaturu až po příležitostné úvahy z let 90. Představuje tak Topinku nejen jako originálního myslitele, ale zajímavým způsobem otevírá i tvorbu autorů, o nichž píše.

Ein lebendiger Überblick über die Entstehung gesellschaftlicher Mythen: Barrabas, Elisabeth I., Evita Peron und Science-Fiction als Ort unbewusster Phantasien.

Pátý svazek díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků obsahuje čtyři sbírky z let 1978-89. V těchto sbírkách, psaných během normalizačního období, podává autor většinou obraz zpustošeného světa a ztracené lidské důstojnosti. Často pracuje s krutými, nicméně působivými motivy, které se stávají mementem lidského skonu a smrti. Šiktanc je výsostným básníkem, pro něhož je charakteristický nezaměnitelný rukopis a bohatá slovní zásoba, navíc jeho poezie vyniká zvukovou působivostí, hláskovou instrumenatcí i rytmicky výrazným veršem.