Ludvík Losos Reihenfolge der Bücher

Druhé, přepracované a rozšířené vydání jedinečné ucelené encyklopedie historického nábytku, v níž se renomovaný autor podrobně věnuje nejen nábytkové typologii, ale spolu se slohovým zařazením se zabývá i vývojem a popisem konstrukcí, spojů a používaných materiálů. Podrobně také popisuje většinu známých výzdobných technik, včetně technologie povrchových úprav, především laků a barev, jejich složením a aplikací na základě dobových pramenů a receptářů. Návazně informuje o způsobu ošetřování a údržby starožitného nábytku. Doplněná je i poslední kapitola, věnující se zásadám restaurování a informativnímu popisu jeho základních kroků u jednotlivých typů nábytku. Mgr. Ludvík Losos vystudoval obor Dějin umění na Univerzitě Karlově. Celý svůj profesní život působil v muzejnictví a památkové péči. Jeho specializací je konzervace a restaurování v oblasti užitého umění a uměleckého řemesla. Zajímá se o historické výzdobné techniky a technologie jejich provádění. Je autorem několika učebnic pro obory uměleckých řemesel (Nové metody muzejní konzervace, Techniky malby) a odborných knih (Pozlacovačství, Vitráže, Štukatérství).

Kniha doprovázená značným množstvím dobového obrazového materiálu pojednává dějiny společnosti Ústecko-teplické dráhy od jejího počátku až do zestátnění.

Změna způsobu dopravy, ztráta trhů, případně válečný konflikt může ze dne na den proměnit kvetoucí investici v hromadu šrotu a prázdné budovy v továrny duchů. Opuštěné železnice – vagony, lokomotivy, nádraží, točny, dílny i mosty – najdeme napříč kontinenty včetně Česka. Ponořte se spolu s námi do těchto tajemných míst. Mnoho věcí, včetně těch velkých, se mohou vlivem okolností stát zcela zapomenutými. V „Opuštěných železnicích“ jich čtenář uvidí mnoho, nejvíce z Evropy a Asie, dále pak ze Severní a Jižní Ameriky, Afriky a Blízkého východu, a také z Austrálie a Nového Zélandu. Jde o lokomotivy a vagony, nádražní budovy, někdy i celé trati, které roky sloužily a téměř ze dne na den ztratily svůj účel. K těmto situacím dochází u železnice poměrně často. Takové „nepotřebné věci“ jsou v lepším případě ošetřeny proti korozi, v tom horším ponechány bez ochrany pod širým nebem a postupně se jich zmocňuje příroda. Nikdo a nic je nechrání před rzí, mechem, náletovými rostlinami, hrajícími se dětmi, vandaly a zloději šrotu. I u nás se podobných příkladů najde mnoho, pár zajímavých jsme do knihy zařadili. Jedním z nich je chátrající budova nádraží Vyšehrad v Praze, které sice bylo prohlášeno za nemovitou kulturní památku, ale současný vlastník nechává budovu chátrat. Dalším příkladem je nádraží Praha-Bubny, kde se v současnosti buduje dvojkolejná trať z Kladna do Prahy, a kde byly dílny s kapacitou pro 140 vagonů zdemolovány a vlastník pozemku zde plánuje novou výstavbu. Podobný osud má bývalé nádraží Duchcov, kde došlo k přeložení původní trati a stará budova nádraží byla stržena. Více prozrazovat nechceme, tajemství opuštěných železnic poodhalí tato výpravná publikace.

Železniční modelářství je specifická kategorie lidské zájmové činnosti, která má u nás letitou tradici, a řada bývalých i současných modelářů se může pochlubit pozoruhodnými výsledky. V úvodu se autor knihy zabývá historií železničního modelářství, dále pojednává o historických i současných technikách stavby modelů včetně návodných příkladů – od těch jednodušších (z papíru, ze zakoupených hotových dílů či styrenových polotovarů) ke složitějším (z mosazného plechu nebo 3D tisku). Vedle toho pak popisuje jednotlivé technologické postupy (zhotovování kovových a plastových odlitků, leptání dílů, pájení) a povrchové úpravy (tmelení, broušení, barvení, patinování). Postavit svůj vlastní model vláčku nemusí být tak složité, jak se na první pohled zdá.

DESKY s 36 volnými listy (72 stran) obsahují nová zjištění a další či zpřesněné poznatky, které doplňují první tři díly publikací edice VOZY, vydané v letech 2018–2020. Náplní zůstává vývoj parku osobních vozů ČSD od vzniku v roce 1918 až do zániku v roce 1992. Volné listy jsou plnobarevné, tištěné na velmi kvalitní polomatný křídový papír jako jsou stránky v publikacích edice VOZY; dle označení listu (nahoře) je lze vložit do příslušných dílů. Resumé v anglickém a německém jazyce

Krásně zpracovaná kniha o národní kulturní památce - Slovenské strele. V knize se dočtete o historii tohoto unikátního motorového vozu. Jaká byla úskalí její výroby, proč vznikla potřeba po takovémto vlaku, jak byla provozována i to jak probíhala po mnoha letech její renovace. Kniha se doplněna spoustou archivních záběrů i barevných fotografií z rekonstrukce a pozdějších jízd. Publikace obsahuje také historii výroby železničních dopravních prostředků v Tatře.

Ve III. pokračování úspěšné ediční řady publikací o osobních vozech ČSD se seznámíte s vozy jídelními a lůžkovými, které ČSD začaly pořizovat již od roku 1945, dále pak se všemi salonními vozy, které ČSD provozovaly, včetně těch, které při svém vzniku zdědily či se staly kořistí po 2. světové válce. Dočtete se také o poštovních a zdravotních vozech (včetně zdravotních vlaků), úzkorozchodných vozech z poválečného období a představíme též vozy měřicí a některé železniční vozy určené k dalším speciálním účelům. K popisovaným typům vozů jsou opět uvedeny typové náčrty a dobové fotografie. Rozsah plnobarevné publikace je 388 stran křídového papíru formátu A4 s vazbou v pevných deskách a 547 obrazových dokumentů.

Ve II. pokračování úspěšné ediční řady publikací o osobních vozech ČSD naleznete „novinky“ v poválečné konstrukci železničních vozů, objasníme okolnosti, za jakých byla v Československu vagonářská výroba se stoletou tradicí redukována a v 60. letech z velké části nahrazena dovozem. Připomeneme také pozdější vývoj nových typů osobních vozů včetně těch, které skončily jen jako atypické prototypy. Nebude chybět ani způsob rozdělení vozového parku při zániku československé federace a trendy dalšího vývoje. K popisovaným typům vozů jako vždy uvádíme typové náčrty a dobové fotografie. Rozsah plnobarevné publikace je 364 stran křídového papíru formátu A4 s vazbou v pevných deskách a 484 obrázků.