Společnost trvale neudržitelné blbosti

Dílo představuje soubor kritických výhrad k postsametovému vývoji – od ekonomické loupeže k divadelním pohromám a kultuře. Zabývá se i personálním obsazením a tudíž kniha končí katastrofou ruského loďstva u Port Arturu. Jeden z ruských námořníků vysvětlil konec admirála Makarova. „Je to proto, že zlato se vždycky potopí, ale hovno vyplave.“