Mario Stretti Bücher

Mit tatenloser Träumerei hat Ilja Oblomow sprichwörtliche Berühmtheit erlangt: als russischer Don Quijote, als zwar begabter, doch tragisch fauler und lethargischer Romanheld, der auf der Suche nach dem verlorenen Paradies scheitert. Für den gebildeten jungen Oblomow hält die Zukunft genau zwei Lebenswege bereit, die beide auf ihre Art unbefriedigend sind: die Karriere im Staatsdienst oder die Arbeit als Gutsherr. Der junge Adelige entscheidet sich für sein Landgut und versinkt fortan in Träumerei, Schlaf und grenzenlose Faulheit. Zwar entwickelt der phantasievolle Idealist ständig neue Pläne, beispielsweise darüber, wie das Leben seiner Landarbeiter grundlegend zu verbessern sei. Doch tatsächlich gelingt es ihm nicht einmal, tagsüber das Bett zu verlassen. Auch die Liebe Olgas kann ihn nur kurz von seiner Antriebslosigkeit befreien. Als die tatkräftige junge Frau sich enttäuscht von ihm abwendet, heiratet Oblomow die einfältige Wirtin Agafja und verzichtet so endgültig darauf, sein Leben von Grund auf zu ändern.

Hrdinkou románu z prvních dnů nacistické okupace Francie je patnáctiletá dívka, která, povzbuzena pověstí o Janě z Arku a tváří v tvář lhostejnosti mnohých bohatých a vysoce postavených lidí z jejího okolí k dalšímu osudu vlasti, vykoná odvážný čin, jenž odhalí morální otrlost a snahu těchto lidí zachránit majetek a žít s okupanty ve smíru, čin, za který ji stíhá trest.

Psala jsem své vzpomínky svým malým vnučkám, aby věděly něco o osudech svých předků. Nikdy mne nenapadlo, že by se také někdo jiný mohl o ně zajímat. Nedávno, po náhodném přečtení několika stránek, mínili někteří přátelé, že by popisované události, zejména ze starší doby, o nichž mně babička vyprávěla, zajímaly i širší kruh, než mou nejbližší rodinu. Nabídli mně laskavě, že je uveřejní. Přiznávám se, že jsem se tomu bránila. Jednak se mi zdá, že mé paměti jsou příliš intimního rázu, jednak jsem vlastně začala psáti rodinnou kroniku. Snažíc se dětem zachytiti všechny členy rodiny, o nichž vím, i některé jejich přátele, zatížila jsem svou knížku spoustou jmen bezvýznamných pro cizí čtenáře. Konečně - psala jsem přirozeně beze vší literární ambice, tak prostě a nenáročně, jak obvykle dětem vypravuji. Abych jim trochu zpříjemnila čtení, upustila jsem od pouhého zaznamenávání suchých dat. To povídám jako vysvětlení, když jsem přece dala své zápisky z ruky. Na všechny své drahé, o nichž jsem psala, vzpomínám s oddanou láskou, hlavně na ty, kteří již odešli, spojujíc je ve svém srdci se svými malými vnučkami, které svou životní pouť teprve začínají. (Úvod, M. S.) Marie Strettiová - pravnučka Josefa Jungmanna.