Martin Buber Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Raný spis Daniel. Die Gespräche von der Verwirklichung (1913) je považován za zárodečný odkaz na pozdější filosofii Já a Ty, avšak jeho styl a vyznění spíše evokují Hölderlinova Hyperiona a Nietzscheho Zarathustra. Obsahuje pět poeticko-filosofických dialogů, v nichž postava Daniel zkoumá téma uskutečnění a realizace. U Bubera se tento pojem týká uskutečňování nestvořeného skrze stvořené a jeho lidské reflexe prostřednictvím „odpovědí“ neboli činů. Důležité kapitoly se zaměřují na zaměření, skutečnost, smysl, polaritu a jednotu. Autor kontrastuje „orientovanost“ a „obeznámenost“ jakožto přístupy opírající se o zděděné jistoty s realizací, která činí svět skutečným pro božskou přítomnost – gottwirklich. Proces duševního sjednocování probíhá v několika fázích, včetně sestupu do chaosu a nalezení směru. Dialogy se odehrávají v různých prostředích, která hrají roli světa, jenž je objektem i subjektem. Důležitý je dynamický prvek a setkání s polaritou bytí, které vytváří duševní jednotu. Tato jednota není trvalá, ale neustále se obnovuje. Království Boží je tak „královstvím nebezpečí a odvahy, věčného začínání a stávání se, otevřeného ducha a hluboké realizace, královstvím posvátné nejistoty“.

Die Sammlung bietet tiefgreifende Einblicke in das Denken von Martin Buber durch ausgewählte Worte, Geschichten und Texte, die seine Philosophie von Menschlichkeit und Weisheit widerspiegeln. Sie thematisiert die Bedeutung von Beziehungen und das menschliche Dasein, angereichert durch eine biografische Skizze von Dr. Bernd Aretz. Die Texte laden dazu ein, über den eigenen Glauben und die zwischenmenschlichen Verbindungen nachzudenken. Die anhaltende Nachfrage nach diesem Werk zeigt die zeitlose Relevanz von Bubers Gedanken in der heutigen Welt.

Personalistická filosofie se v Buberově díle prolíná s psychologickými tématy a psychoterapií. Od svých studií a počátku 20. století se Buber zabýval psychoanalýzou, avšak jeho vztah k této metodě byl kritický. Nesouhlasil s Freudovými redukcionistickými postoji a zdůrazňoval důležitost celistvosti člověka v terapii, oproti analytické metodě, která se zaměřuje pouze na dílčí sféry. V přednášce Existenciální nedůvěra mezi člověkem a člověkem (1952) zmiňuje Freudovy a Marxovy teorie jako symptomy mezilidské nedůvěry. V eseji Vina a pocity viny (1957) kritizuje psychoanalytické pohledy, které popírají schopnost morálního posouzení a uvědomění si „existenciální viny“. Buber tvrdí, že terapie by měla zahrnovat reálné „odčinění“ jako dlouhodobý proces. V přednášce Psychizace světa kritizuje psychologismus a poprvé formuluje význam dialogické filosofie pro psychoterapii. Trübova terapeutická metoda byla ovlivněna Buberovým pojetím „dialogu“. V stati Uzdravení ze setkání Buber zkoumá hlavní princip psychoterapie, který vyžaduje, aby terapeut jednal s klientem jako s osobou. V článku Následovat společné (1956) se věnuje interpersonalitě a Hérakleitovu „společnému světu“, který není pouze sociální kategorií, ale zahrnuje i individuální a kolektivní aspekty mezilidských vztahů.

Die Übersetzung der hebräischen Bibel durch Martin Buber und Franz Rosenzweig zeichnet sich durch ihre sprachliche Kreativität aus und fängt den einzigartigen Charakter der Originaltexte in deutscher Sprache ein. Die poetische Kraft der biblischen Worte wird eindrucksvoll vermittelt, sodass die Leser sowohl die Übersetzung als auch einen tiefen Kommentar erleben können, ohne dass zusätzliche Erklärungen nötig sind. Diese Arbeit wird als eine bedeutende literarische und spirituelle Leistung gewürdigt.

Méně známá a dosud nepřeložená kniha Martina Bubera vznikla během druhé světové války a vychází z předpokladu hluboké společenské krize, které lze čelit důsledným promýšlením kořenů naší civilizace. Autor se zaměřuje na reformní pokusy 19. století, které reagovaly na důsledky Francouzské revoluce, a podává charakteristiky Saint-Simona, Owena a Fouriera, které Marx označil jako „utopičtí socialisté“. Buber odhaluje zdroje utopického přesahu nejen u těchto osobností, ale i u Marxe. Zkoumá konkurenci mezi různými ideovými východisky a kriticky se vyjadřuje k myšlenkám Proudhona, Kropotkina či Landauera. Autor tvrdí, že názorový střet různých reformních návrhů trpěl sklonem k abstraktním schématům, což vedlo k dogmatické předsudečnosti. Kritické hledisko se mění, když Buber pojednává o zakládání kibuců, kde nachází nové předpoklady pro uskutečnění utopických ideálů. Opírá se o svou zkušenost s realizací kibuců a v závěru rozvíjí představu o zastupitelském systému, který by mohl zmírnit centralizaci a marginalizaci voličské masy. Buberovo dílo odkrývá rozměr jeho myšlení, který se v dosud přeložených knihách objevuje jen náznakově. Téma je aktuální a nabízí východisko z obtíží, které provázejí i současnou společnost, a zároveň slouží jako historické svědectví o době a ideovém zápasu.

Martin Bubers „Der Weg des Menschen“ betont die Bedeutung der Gottesnähe und das Vertrauen in ihre heilsame Kraft. Udo Mathees Objekte ermöglichen vielen Menschen, diese Erfahrung zu machen.

Dielo Otázka jedincovi má zásadné miesto v tvorbe významného mysliteľa 20. storočia Martina Bubera. Narastajúci záujem o Buberovu dialogickú filozofiu sa intenzívne týka aj spisu Otázka jedincovi, najmä pre jeho silnú väzbu na myslenie Sorena Kierkegaarda. Autor sa v diele zaoberá predovšetkým základnými otázkami filozofickej antropológie, filozofie dialógu, filozofie existencie, sociálno-politickej filozofie a teológie. Nosnou témou je rozpracovanie konceptu zodpovedného jedinca, ktorý predstavuje korektív voči individualizmu aj kolektivizmu. Zodpovedný jedinec je redifiníciou Kierkagaardovej kategórie jedinca, ktorej Buber vyčíta najmä náboženský akozmizmus, z ktorého vyplývajú negatívne sociálno-politické dôsledky (napr. apolitickosť). Buber predstavuje človeka ako bytosť, ktorá sa stáva sebou samým (zodpovedným jedincom) nie v bytostnom vzťahu k sebe samému, ale k druhým ľuďom, či už ako jednotlivcom alebo ako spoločnosti a v bytostnom vzťahu k Bohu a k svetu. V tomto diele sa Buber zameriava na skúmanie vzťahu medzi bytostným vzťahom človeka k Bohu a k celku verejnosti.

Vybrané spisy k Bibli a židovství. Filosof náboženství a pedagog Martin Buber (1878–1964) se stal známým také německým překladem Bible, na němž spolupracoval s F. Rosenzweigem. Tuto práci provázely jednak rozsáhlejší články věnující se biblickému bádání, jednak kratší eseje, přednášky a pojednání, jež podává tato kniha. Autor se v nich zamýšlí nad ústředními biblickými idejemi, objasňuje tradiční i svá východiska jejich výkladu a pojednává o nich také v rámci znovunalezení Ducha v životě moderního člověka. Jeho výpovědi naléhají na změnu myšlení, nabádají k pozorné reflexi aktuálního dění a zároveň dýchají nadčasovou pevností. Možnost dnešního obrácení se k Bibli podle něj neznamená návrat k čemusi, co se již odehrálo, ale osobní a stále nové nalézání síly živoucího slova, jehož následkem je proměna celého člověka. Život v Bohu pak není napodobováním něčeho, co máme ve vzpomínce, ani následováním skutků někdejších lidských životů, ale právě paradox vnímání vlastností a skutků Neuchopitelného, jenž se nechává poznat v každodenním, osobním, intimním dialogu…

Kniha proslulého židovského filosofa Martina Bubera (1878–1965) Příběhy rabiho Nachmana vyšla poprvé v r. 1906. Jde o výběr výroků a tvůrčí převyprávění části příběhů z původní textové sbírky Sipurej ma‘asijot, tradující výroky, příběhy a pohádky rabiho Nachmana z Braclavi (1772–1810), zakladatele jedné z předních chasidských škol. Úvod knihy tvoří významný esej o židovské mystice a jejím chasidském „rouchu“ ze školy r. Nachmana, v němž Buber podává své rané postřehy a názory na toto téma. Židovská mystika nese podle Bubera rysy protikladů, v nichž vznikla – na jedné straně tísnivé životní podmínky a bolestná zkušenost exilu, z nichž plyne askeze, a na druhé straně extatický prvek, zcela uchvacující duši. Nese také rysy synkretismu, nicméně v různých dobách se vynořují její původní, nosné prvky, jako tomu bylo mj. v době vzniku chasidského hnutí. Buber zdůrazňuje opravdovost náboženské zkušenosti, která se zvedala z lidu, hrozilo-li elitám (v tomto případě talmudským učencům) ustrnutí v sebestředné neživotnosti. V hnutí spatřuje osvobození se k bezprostřednosti mystického vnímání a zároveň příležitost, jak novým způsobem vyjádřit tradiční nauku, čerpající zejména z lurjánské kabaly. Jeden z nejvýznamnějších rysů chasidství viděl právě ve zvnitřnění kabalistické etiky, které ústilo v radostný život s Bohem ve světě.

Ve svém raném díle se Martin Buber pokusil shromáždit zprávy o setkání člověka s Bohem, jež nalezl v duchovních textech celého světa. Jeho přáním přitom bylo vybrat texty co nejbezprostřednější, co nejméně literárně stylizované. Jeho výběr je velmi pestrý: týká se nejen literatury evropského starověku, středověku a novověku, ale přirozeně i literatury hebrejské, arabské, jakož i čínské, indické atd. Četba knihy je sama o sobě velkým zážitkem, zvláště by neměla ujít pozornosti těch, kdo se o dílo velkého židovského myslitele zajímají hlouběji. Extatická vyznání vyšla totiž ještě před tím, než Buber vypracoval svou filosofii dialogu, a ve své předmluvě se tak její autor – mj. velký obdivovatel starého čínského filosofického myšlení – hlásí k monistickému pojetí mystiky, jež klade rovnítko mezi Bohem a probuzeným člověkem.

Hasidism, a controversial, mystical-religious movement of Eastern European origin, has posed a serious challenge to mainstream Judaism from its earliest beginnings in the middle of the eighteenth century. Decimated by the Holocaust, it has risen like a phoenix from the ashes and has reconstituted itself as a major force in the world of ultra-Orthodox Judaism. Philosopher Martin Buber found inspiration in its original tenets and devoted much of his career to making its insights known to a wide readership. First published in 1958, Hasidism and Modern Man examines the life and religious experiences of Hasidic Jews, as well as Buber's personal response to them. From the autobiographical "My Way to Hasidism," to "Hasidism and Modern Man," and "Love of God and Love of Neighbor," the essays span nearly half a century and reflect the evolution of Buber’s religious philosophy in relation to the Hasidic movement. Hasidism and Modern Man remains prescient in its portrayal of a spiritual movement that brings God down to earth and makes possible a modern philosophy in which the human being becomes sacred.

Martin Buber war der bedeutendste Kenner der Spiritualität des Ostjudentums. Seine sorgfältig gesammelten und aufbewahrten "Erzählungen der Chassidim" gehören heute zur spirituellen Weltliteratur. Das "Martin Buber Lesebuch" enthält seine tiefsinnigsten Geschichten, Legenden und Glaubensüberzeugungen aus einer religiösen Welt, die im 20. Jahrhundert fast völlig der Vernichtung anheimgefallen wäre. Es ist allein das Verdienst Bubers, jene einzigartigen Geistesschätze der Nachwelt erhalten zu haben. Dieses "Lesebuch" kann man immer wieder zur Hand nehmen, um daraus Inspiration und Ermutigung für den Tag zu schöpfen. Lebensweisheit, die zu Herzen geht und die Seele berührt!

„Ist das Miteinanderleben zweier Völker vom politischen Begriffskreis von Mehrheit und Minderheit abhängig!“ Buber über Israel. Martin Buber war eine zentrale Figur des europäischen Geisteslebens, dessen philosophische, theologische und literarische Werke weitreichenden Einfluss hatten. Bereits zu Beginn der zionistischen Bewegung erkannte er die potenziellen Konflikte zwischen jüdischen Einwanderern und der arabischen Bevölkerung in Palästina und setzte sich für den Aufbau guter Beziehungen zu den Arabern ein. Er befürchtete, dass die jüdischen Einwanderer als Vorposten des Westens wahrgenommen würden, was zu Widerstand führen könnte. Der unklare Grenzverlauf wurde zur ständigen Quelle von Konflikten, während jüdischer Terrorismus mit arabischem rivalisierte. Buber beobachtete die politische Entwicklung in Palästina genau und äußerte auf dem zionistischen Weltkongress 1929 in Zürich, dass es erschreckend sei, wie wenig die Juden über die Araber wüssten. Er warnte, dass das Nebeneinander zweier Völker ohne Miteinander in Gegeneinander umschlagen könnte. Dieser Band versammelt Bubers zentrale politische Schriften, darunter Reden, Aufsätze, Briefe und Interviews, und bietet ein umfassendes Bild seines politischen Denkens. Seine inner-jüdischen Positionen sowie seine klaren Stellungnahmen zur jüdisch-arabischen Problematik sind bis heute relevant und machen ihn zum Vater der israelischen Friedensbewegung.

The Book of Psalms taken out of the jewish Buber/Rosenzweig translation of the Hebrew Bible.

Die Neuausgabe der Tora, übersetzt von Martin Buber und Franz Rosenzweig, fängt den einzigartigen Charakter der hebräischen Bibel in deutscher Sprache ein. Sie bietet poetische Tiefe und fungiert zugleich als Kommentar. Die Ausgabe enthält Bilder von Marc Chagall und eine CD mit einer Lesung von Buber aus dem Jahr 1958.

In diesem kleinen Buch sind chassidische Geschichten, also Rabbi-Geschichten, die Martin Buber nacherzählt hat, in einer kleinen Auswahl neu zusammengestellt. Buber gilt heute noch als einer der bedeutendsten jüdischen Religionsphilosophen. Die Texte sind mit Bildern von F. Berndkaster illustriert. Diese 40 kurzen Weisheitsgeschichten chassidischer Gelehrter sind Texte mit einem richtungsweisenden Blick auf den Glauben und das Vertrauen auf Gottes Güte und auf ein großmütiges Herz.

Erstmals veröffentlichte, persönliche Erinnerungen an den großen jüdischen Religionsphilosophen und Schriftsteller lassen Martin Buber für unsere Zeit lebendig werden. Eleonore Beck und Gabriele Miller zeichnen das Bild eines Menschen, für den das „In-der-Welt-Sein“ und das „Bei-Gott-Sein“ nicht Theorie waren, sonderm gelebte Wirklichkeit.--- Am Anfang dieses Jahres jährte sich der Geburtstag des großen jüdischen Religionsphilosophen Martin Buber zum 125. Mal. Die beiden Theologinnen Eleonore Beck und und Gabriele Miller kannten Martin Buber, den bedeutenden jüdischen Denker und Religionsphilosophen, persönlich. Die Beiträge sind sehr unterschiedlich. Da steht Biografisches neben Dialogischem, Chassidisches und Biblisches nebeneinander. Trotz der Kürze oder gerade deshalb sind die Beiträge so verfasst, dass sie verständlich einen umfassenden und tiefen Einblick in die Gestalt Martin Bubers und sein Werk vermitteln können. Rezension aus „Kirchenzeitung für das Erzbistum Köln“ 29/2003

Martin Buber believed that the deepest reality of human life lies in the relationship between one being and another. Between Man and Man is the classic work where he puts this belief into practice, applying it to the concrete problems of contemporary society.

=The Human Experience

"Martin Buber wrote and lectured on Zion and Zionism throughout his life. On Zion is a mature work, based on a series of lectures given in Jerusalem in 1944." "To Buber, Zionism meant a reorientation of the entire being, a catharsis; then a readiness to build a new and creative homeland - Israel." "These essays demonstrate the depth of Buber's faith in Zionism. He shows how biblical and talmudic thought is central to Zionism, how Zionism inspired medieval thinkers and mystics and how it has transformed the thinking of Jews today."--BOOK JACKET.Title Summary field provided by Blackwell North America, Inc. All Rights Reserved

Written over 40 years, this text seeks to: clarify the relation of certain aspects of Jewish thinking and Jewish living to contemporary intellectual movements; and to analyze those trends within Jewish life, which, surrendering to many ideologies, tend to weaken the teachings of Israel.

Scripture and Translation is the first English translation of an essential work on translation theory and the modern literary study of the Bible. First published in Germany in 1936 as Die Schrift und ihre Verdeutschung, the book grew out of Buber and Rosenzweig's work on an innovative and still controversial German translation of the Hebrew Bible. Rather than provide an idiomatic rendering, the Buber-Rosenzweig translation recasts the German language on the model of biblical Hebrew by attempting to reproduce the spoken quality, structure, and ordering of poetic devices found in the original texts.These essays articulate the rationale for the translation, both in theoretical terms and through close readings of specific texts. This edition also includes the first publication in any language of Martin Buber's essay "The How and Why of Our Biblical Translation."

Čtyři eseje, obsažené v tomto útlém svazku, nasal Martin Buber již kolem roku 1907 jako úvod ke své "Baalšemově legendě". Tento teoretický úvod, pojatý jako výklad čtyř základních pojmů chasidské mystiky, nazývá Buber "Das Leben der Chassidim", Život Chasidim. K těmto čtyřem esejům je připojen patý, nazvaný "Má cesta k chasidismu"a pocházející z roku 1917. Martin Buber se zapsal do paměti milovníku literatury především popularizací chasidských legend, příběhů, v nichž je zachycena životní moudrost cadikim („spravedlivých“) a hluboká víra chasidim („zbožných“), tedy přívrženců chasidského hnutí, jež počátkem 18.století zasáhlo široké vrstvy židovského obyvatelstva východní Evropy a udrželo si svůj vliv až do prvních desetiletí našeho století.

Martin Buber opisuje v štyroch esejách z roku 1907 mystérium chasidskej duchovnej cesty. Chasidské učenie vzniklo na začiatku osemnásteho storočia v židovskom spoločenstve v Poľsku, Litve a na Ukrajine. Chasidské učenie možno zhrnúť do jednej vety: „Boha môžeme zazrieť v každej veci a priblížiť sa mu v každom skutku.” Hlavnou požiadavkou je život naplnený zbožnosťou (chasid znamená v hebrejčine zbožný). Zakladateľom chasidského učenia bol Izrael ben Eliezer, známy ako Ba´al Šem Tov (1760 - 1760) čiže nositeľ Božieho mena (akronym Bešt). Martin Buber predstavuje v knihe Štyri mystériá: Hitlahavut - nadšenie, Avoda - služba, Kavana - sústredenie a Šiflut - pokora. Raz sa jeden otec sťažoval Ba´al Šemovi: „Môj syn odpadol od Boha - čo mám robiť?" a majster odvetil: „Väčšmi milovať.”

Biblisch geprägt bezieht sich der Ausdruck "Gottesfinsternis" auf das jüdische Konzept des hester panim, das Handeln Gottes, sein Angesicht zu verbergen, um seine ungehorsamen Subjekte zu bestrafen. Obwohl diese Idee für viele Menschen tief beunruhigend ist, verwendet Martin Buber den Ausdruck hoffnungsvoll – denn ein sich verbergender Gott ist auch ein Gott, der gefunden werden kann. "Gottesfinsternis" ist eine Sammlung von neun Essays, die sich mit der Beziehung zwischen Religion und Philosophie befassen. Das Buch enthält Bubers Kritik an den thematisch miteinander verbundenen – und doch vielfältigen – Perspektiven von Soren Kierkegaard, Hermann Cohen, C.G. Jung, Martin Heidegger und anderen bedeutenden modernen Denkern. Buber dekonstruiert deren philosophische Auffassungen von Gott und erklärt, warum die Religion die Philosophie benötigt, um das Authentische in spirituellen Begegnungen zu deuten. Er erläutert die religiösen Implikationen der Ich-Du-Beziehung und zeigt auf, wie der ausschließliche Fokus auf wissenschaftliches Wissen in der modernen Welt die Möglichkeit einer persönlichen Beziehung zu Gott blockiert.

Die Verdeutschung der hebräischen Bibel, des Alten Testaments, durch Martin Buber und Franz Rosenzweig ist eine sprachschöpferische Leistung, die das Original so genau wie möglich in der deutschen Sprache nachbildet. Der zwischen 1954 und 1962 neu bearbeitete Text berücksichtigt die letzten Änderungen Bubers in seinen Arbeitsexemplaren.

Aus dem Hebräischen verdeutscht von Martin Buber gemeinsam mit Franz Rosenzweig. Zwischen 1954 und 1962 neu bearbeiteter Text mit den letzten Änderungen Bubers in seinen Arbeitsexemplaren. Die Verdeutschung des Alten Testaments durch Martin Buber und Franz Rosenzweig ist eine sprachschöpferische Leistung, die das hebräische Original so genau wie möglich in der deutschen Sprache nachbildet.Die Einzigartigkeit der Bibel lässt sich unwiderleglich aufzeigen nicht am geschriebenen, sondern nur am gelesenen Buch. Die Bibel ist nicht das schönste Buch der Welt, nicht das tiefste, das wahrste, das weiseste, das spannendste und was es sonst noch für Superlative geben mag - wenigstens kann man keine von diesen Einzigartigkeiten einem, der nicht schon ein Vorurteil dafür hat, aufzwingen. Aber die Bibel ist das wichtigste Buch.Die Bibelausgabe besteht aus vier Büchern in einem Schuber: Band 1: Die fünf Bücher der Weisung Band 2: Bücher der Geschichte Band 3: Bücher der Kündung Band 4 Die Schriftwerke

Dieses Büchlein ist entstanden aus einer Verpflichtung.Rosenstock hat sich in 1916 auf einer Zugreise gewünscht, dass Bas Leenmann, ein Niederländer, die von ihm (Rosenstock) verfasste verdeutschung des biblischen BuchesRut (die Moabiterin)herausgeben würde, zusammen mit dem Kapitel"die Tochter" aus seinem Buche "Die Hochzeit des Krieges und der Revolution" erschienen in 1920.Er hat sich auch gewüncht, dass es in einem schönen, weißen Bändchen gebunden sein möge.Nicht alleine der hebräischen Text ist wunderschön übersetzt, sondern auch die vorabgehende Worte aus "Die Hochzeit" regen zum mehrnaligen lesen und meditieren an.

Dieser Verdeutschung der "Schrift", die Buber nach Rosenzweigs Tod allein weiterführte, gelingt es, den Charakter der hebräischen Bibeltexte in deutscher Sprache neu zu schaffen. Sie steht so nahe an der hebräischen Bibel wie keine andere Übersetzung.

Martin Buber. Translation Of Gog U-magog. First Ed. Published In 1949 Under Title: Gog Und Magog, Eine Chronik. Includes Bibliographical References.

Eine qualifizierte Auswahl von prägnanten Worten, kurzen Geschichten und Texten von Martin Buber geben Einblicke in sein Denken. Es sind Worte eines großen Suchend-Glaubenden, eines Menschen, dessen Leben sein Reden beglaubigt hat: eine Annäherung an das, wovon wir Menschen leben, was Menschsein, was »alles wirkliche Leben« ausmacht. 13.000 verkaufte Exemplare und eine ungebrochene Nachfrage zeigen, wie sehr in einer technisierten Welt Weisheit und Humanität gesucht sind. »Das innere Gefüge des menschlichen Zusammenlebens kann nur durch ein Neuwerden und Echtwerden der Beziehungen von Mensch zu Mensch, von Gruppe zu Gruppe und so auch von Volk zu Volk erneuert werden.« »Es gibt etwas, was man an einem einzigen Ort in der Welt finden kann. Es ist ein großer Schatz, man kann ihn die Erfüllung des Daseins nennen. Und der Ort, an dem dieser Schatz zu finden ist, ist der Ort, wo man steht.« »Wenn an Gott glauben bedeutet, von ihm in der dritten Person reden zu können, glaube ich nicht an Gott. Wenn an ihn glauben bedeutet, zu ihm reden zu können, glaube ich an Gott.«

Dieser Verdeutschung der "Schrift", die Buber nach Rosenzweigs Tod allein weiterführte, gelingt es, den Charakter der hebräischen Bibeltexte in deutscher Sprache neu zu schaffen. Sie steht so nahe an der hebräischen Bibel wie keine andere Übersetzung.

Der anerkannt jüdische Denker beschäftigt sich in seinen Überlegungen zum Sinn und Wesen des Menschen von Aristoteles bis hin zu den Lehren von Heidegger und Scheler.

"To the best of my knowledge," writes Martin Buber of this book, "what has been attempted here is the first comprehensive attempt of its kind." Buber, steeped in the literature of the Old Testament as he is, here seeks to disengage history from saga and to convey the meaning of Sinai to the 20th century. In this book a fascinating attempt is made to depict the historical Moses. The work is rich in brilliant comment. He has profound things to say on the flight of Moses to Midian, where he met with a life resembling that of his ancestors; on the Burning Bush where he saw fire but no form; on Moses before Pharoah, as the first historical instance of prophet versus king; on the contrast between Moses summoned and anointed by God and Balaam made us of by Him. The style is invariably clear, precise, and dignified. This is a book to be read, re-read, and treasured.

Theoretische Meditation über das Böse und das Gute im Hinblick auf Entscheidungen und die Reifung des Menschen auf seinem Lebensweg.

The sacred tales collected here by Buber have their origins in Hasidic tradition. Through Biblical riddles and Jewish proverbs they seek teach the reader an awareness of the need for self-recognition and spiritual renewal.

In Bubers Grundtexten zum dialogischen Denken geht es um die Begegnung, den Dialog zwischen dem Ich und dem anderen, zwischen dem Menschen und dem "ewigen Du", Gott.

Im 'Der Weg des Menschen', der auf einen Vortrag aus dem Jahre 1947 zurückgeht, beschreibt Martin Buber, was in seiner Sicht für das Leben der ostjüdischen Chassidim wesentlich war und was für Bubers Werk entscheidend wurde. Ein idealer Einstieg in Bubers Werke und zugleich ein Anstoß zur Selbstbesinnung. Den Grundfragen menschlicher Existenz und Sinngebung nachgehen

Martin Buber byl významným náboženským myslitelem a představitelem filosofie dialogu, který se hluboce zamýšlel nad povahou vzdělávání a výchovy, jež považoval za klíčové stavební kameny každé kultury. Předkládaný svazek obsahuje tři promluvy na toto téma: „Řeč o vychování“, „Vzdělání a pohled na svět“ a „O výchově charakteru“, které Buber vztahuje ke třem stadiím své pedagogické práce. V těchto promluvách autor líčí své názory na charakter dítěte a jeho postoj ke vzdělávání, jakož i vhodné metody dobrého vzdělávání. V kontextu vztahu vychovatele a žáka se zde uplatňuje Buberův dialogický princip. Z pohledu doby, kdy byly promluvy proneseny, je zřejmé, že autor nereflektuje jen teoretické úvahy, ale shrnuje také výsledky své praktické činnosti. Trojice krátkých úvah stojí za přečtení nejen pro osobnost autora, ale i z hlediska věcného.

Dieser Verdeutschung der "Schrift", die Buber nach Rosenzweigs Tod allein weiterführte, gelingt es, den Charakter der hebräischen Bibeltexte in deutscher Sprache neu zu schaffen. Sie steht so nahe an der hebräischen Bibel wie keine andere Übersetzung.

›Ich und Du‹, zuerst 1923 erschienen, gehört zu den Klassikern der modernen philosophischen Literatur und inspiriert bis heute Pädagogen, Therapeuten und Philosophen. Martin Buber blickt vom »Ich« auf die physische, mitmenschliche und geistige Welt. Sie erscheint entweder dinghaft als »Es« oder personhaft als »Du«. Dieser Ansatz führt zu essayistischen und poetischen Ausführungen über Liebe, Gespräch und Religion. Ein Nachwort, Beilagen und ein ausführlicher Kommentar erschließen Bubers Text.

Bubers zuletzt unter dem Titel "Zwischen Zeit und Ewigkeit" erschienener einziger Roman spielt in der Welt des Chassidismus am Ende des 18. Jahrhunderts

Mystische Erzählungen voller Weisheit und Tiefe Mit dichterischem Einfühlungsvermögen erzählt Martin Buber in dieser Auswahl einige der bedeutendsten Geschichten des Rabbi Nachman (1772-1810), einem der letzten großen Vertreter des Chassidismus. Seine Geschichten erzählen vom Ringen der Seele, aufgespannt zwischen irdischer Befangenheit und himmlischer Sehnsucht. Voller Humor und leiser Ironie entfalten sie die zeitlos gültige Weisheit jüdischer Mystik. Eines der populärsten literarischen Werke Martin Bubers Mit Vignetten aus mittelalterlichen jüdischen Prachthandschriften

Martin Buber (1878–1964) begann diesen siebzehnteiligen Essay während des Bürgerkriegs 1948 in Jerusalem. Vorausgegangen waren Jahre der Forschung und Reflexion über den Glauben, die Erlösung und den Messias im Judentum und Christentum. Er untersucht die Unterschiede in der Beziehung der Gläubigen zu Gott und deren Auswirkungen auf das intellektuelle Verständnis des Glaubens sowie auf das tägliche Leben. Eine besondere Herausforderung ist die Paulus-Reinterpretation des Glaubens im Vergleich zum traditionellen Verständnis, insbesondere von den Pharisäern, mit denen Jesus in den Evangelien polemisiert. Der erste Weg ist der Glaube, der mit Objektivierung arbeitet („Glaube, dass“). Der zweite Weg ist das „Vertrauen zu“, das auf der persönlichen Beziehung des Gläubigen zu seinem lebendigen Gegenüber basiert. Diese beiden Wege, die der griechischen pistis und der hebräischen emuna näher sind, finden sich in beiden Konfessionen und überwiegen in verschiedenen historischen Phasen. Propheten, Jesus und andere Einzelne stehen immer an einem kritischen Punkt, der Neubewertung und Authentizität erfordert. Buber betont, dass diese beiden Typen nicht gegeneinander stehen müssen, da sie sich gegenseitig benötigen und ergänzen.

Chinesische Geistergeschichten sind immer auch Liebesgeschichten, denn alle Geister zieht es unwiderstehlich zum Menschen – um Liebe zu geben oder zu empfangen, um Glück zu suchen oder im Leid zu vergehen. Der Philosoph Martin Buber schrieb in seinem Vorwort, diese Geister seien ‘Wesen unseres Weltkreises, nur in einer tieferen, dunkleren Schicht geboren’. Genau das bestimmt die Magie dieser 16 Erzählungen von der Liebe zwischen Menschen und Dämonen. Sie sind dem reichen Erzählwerk des Dichters Pu Songling entnommen.