Magdalena Moravová Bücher

Dějiny Anglů vylíčené osobitým stylem jednoho z největších učenců raného středověku a nejznámější dílo učence a mnicha Bedy Ctihodného (672/3–735) Historia ecclesiastica gentis Anglorum se již od raného středověku stalo jednou z nejpopulárnějších knih v Anglii a v žánru narativní historie bylo vnímáno jako první pokus o sepsání národních dějin. Dějiny Anglů totiž nepřinášejí jen poutavé svědectví o počátcích a upevňování křesťanské víry v Británii, ale především nesmírně cenný a dodnes nejspolehlivější pramen k dějinám anglosaských království v 5.–8. století. Součástí Bedova výkladu jsou rovněž příběhy a zázraky svatých včetně životopisů jeho současníků.

Další vydání dosud jediného českého básnického překladu ve svédobě proslulého díla helénistického básníka Apollónia Rhodského. Ten ve svém eposu zpracoval slavný řecký mýtus o plavbě hrdiny Iásona a jeho druhů, Argonautů, na lodi Argó do Kolchidy za zlatým rounem, stejně jako následný tragický příběh Iásona a Médeie.

Sborník zahrnuje staroirské texty vztahující se k bájným plavbám do jiných, ať už fantastických, nebo reálných světů a s nimi úzce související latinské dílko známé podnázvem Plavba svatého Brendana. Texty, jež nezapřou inspiraci literaturou antickou, naopak zásadním způsobem ovlivnily středověkou literaturu nejen na britských ostrovech, ale i na kontinentu. Lze na nich dokumentovat vývoj žánru, stejně jako jeho dobové úpravy, možné inspirace, literární odbočky, přidávání nebo ubírání motivů. Výbor dokládá a českým čtenářům objasňuje nepochybnou kontinuitu tradiční nejen irské kultury v novodobé či moderní, především ostrovní, literatuře nebo dramatice.

Podtitul: Dva příběhy o čtvrté křížové výpravě. Autorem, kroniky o dobytí Konstantinopole křižáky v průběhu 4. křížové výpravy a zároveň nejstaršího francouzsky psaného historicko-prozaického textu, který přežil do moderních časů, je rytíř a kronikář Geoffroi de Villehardouin. Osobně se účastnil 4. křížové výpravy v letech 1199–1204, která vyvrcholila útokem křesťanských vojsk na hlavní město byzantské říše, jeho dobytím, vydrancováním a následným ustavením Latinského císařství, v němž Villehardouin dosáhl titulu maršála ze Champagne a Rumunska. Kronika, v níž již francouzština zřetelně převažuje nad latinou, je spolu s kronikou Roberta z Clari nejvýznamnějším svědectvím o 4. křížové výpravě.