Miloš Crnjanski Bücher

Miloš Crnjanski, 1893 im ungarischen Csongrád geboren, ging 1913 zum Studium nach Wien. Seine Erfahrungen als österreichischer Soldat fanden ihren Niederschlag im Tagebuch über Carnojevic, einem Schlüsseltext der jugoslawischen Moderne. 1928 Kulturattaché in Berlin, während des Zweiten Weltkriegs Emigrant in London. 1965 kehrte er nach Belgrad zurück, wo er 1977 starb.

Milos Crnjanski zählt zu den herausragenden Autoren der jugoslawischen Avantgarde und hat die moderne serbische Literatursprache geprägt. Ab 1928 war er als Kulturattaché in Berlin tätig, wo seine Beobachtungen für das deutschsprachige Publikum von großem Interesse sind. Sie bieten eine Außensicht eines intellektuellen Serben auf die Mentalität und das Alltagsleben der Weimarer Republik. Crnjanski agiert nicht als passiver Beobachter; er teilt seine Eindrücke sowie Vermutungen und Zweifel, wobei einige seiner Schlussfolgerungen als prophetisch gelten. So erkennt er, dass der (Erste) Weltkrieg „eigentlich nur die Generalprobe für einen nächsten Krieg“ war und prognostiziert, dass Deutschland nach dem Ende seiner zurückhaltenden Außenpolitik einen Krieg gegen Polen führen würde. Hinter den glitzernden Kulissen Berlins sieht er Bestrebungen, das Bild Deutschlands und seiner historischen Rolle zu beschönigen. Er weist auf die Verdrängung der jüngsten Vergangenheit hin: „Daß das deutsche Volk in einem schrecklichen Krieg geschlagen wurde, davon ist auf deutschem Boden nichts zu spüren.“ Crnjanski befürchtet, dass nach der Lösung der Reparationsfrage eine Rückbesinnung auf das alte Deutschland stattfinden könnte, was zu unkontrolliertem und fantastischem Denken in Berlin führen würde.

Bis heute wartet Miloš Crnjanski, der größte serbische Autor des 20. Jahrhunderts, in Deutschland auf seine Entdeckung. Die 1959 erschienene Autobiographie – ihr Titel zitiert den frühen, bahnbrechenden Gedichtzyklus „Ithaka“ – ist ein unvergleichliches literarisches Dokument. Mitteleuropäische Sujets, wie wir sie von Kosztolányi und M. Blecher kennen, entfalten sich im faktographischen Stil der linken russischen Avantgarde. Niemand hat die letzten Tage der Donaumonarchie, das Grauen in den Schützengräben Galiziens, die ersten Jahre des Königreichs Jugoslawien härter und bitterer beschrieben. In dieser lapidaren Protokollprosa steht das unscheinbare Detail so lückenlos neben der weltgeschichtlichen Katastrophe, daß beides gleich schwer oder leicht wiegt.

Here at long last in English, almost five decades after the publication of the original, is the classic of European modernism that established Serbian writer Milos Crnjanski as one of the great voices of the 20th century. The novel follows an aging Russian émigré, Nikolai Repnin, as he attempts to make a life in the British capital in the 1940s.

Deník o Čarnojevi?ovi - stěžejní román srbské avantgardy, poprvé vydaný v roce 1921, patří v evropském kontextu k nejpozoruhodnějším prózám s tematikou první světové války a byl přeložen i do francouzštiny a němčiny. V asociativním, lyricky laděném vyprávění, v němž se mísí deziluze s nadějí a nihilismem, hlavní hrdina zobrazuje prožitky a výjevy z haličské a italské fronty, vrací se ke studentským létům ve Vídni i do domovského Banátu, vzpomíná na iniciační cestu k Jadranu, na lazaret v Krakově a polskou milenku i na návštěvu města svých předků u Budapešti. Pro vypravěčovo vnímání světa je určující výrazná melancholie pramenící z citlivého naturelu, ze zkušenosti vojáka armády, jež napadla jeho mateřskou zemi, z těžké nemoci, nepovedeného manželství a nezadržitelného úpadku maďarských Srbů. Neméně silně se do jeho osobnosti promítá zaujetí přírodou a osudové setkání s bývalým námořním důstojníkem, obdivovatelem Sundských ostrovů a snílkem.

Hlavnou postavou tohto románu je petrohradské knieža Repnin. Prostredníctvom jeho životného osudu sa autor zamýšľa nad zmyslom života. Hrdina sa zhodou historických okolností ocitá na brehu, z ktorého niet návratu. Miluje svoju vlasť, za hranicami vlasti ostáva ako strom bez koreňov. Je vydaný absolútnemu chladu a ľahostajnosti cudzieho okolia. Nemá prácu, ak si nejakú zoženie, zas ju rýchlo stratí. Nie je ochotný dať sa zneužiť ani na špionáž ani na špinavú prácu. Svoju ženu Naďu chce zachrániť, a tak ju posiela k tetke do Ameriky a sám účtuje so životom... 1. slovenské vydanie.

Historický román "Kvapka španielskej krvi" čerpá námet z celkom konkrétnych udalostí nemeckých dejín — z posledných rokov panovania bavorského kráľa Ľudovíta I. Jeho zmyslom však nie je len podať viac alebo menej verný obraz tohto kráľa, ani nie vyrozprávať ľúbostnú epizódku panovníkas temperamentnou tanečnicou Lolou Montezovou, ktorá napokon ovládala nielen kráľa, ale i jeho ministrov. Román Kvapka španielskej krvi je v konečnom dôsledku románom o hľadaní ľudského šťastia, poetickou meditáciou o láske, ľudských vášňach a zmysle života.