William Beckford Bücher

Briefe eines wohlhabenden, jungen Engländers, der im 18. Jahrhundert seinem Zeichenlehrer über seine Reisen in Europa berichtet.

An Weihnachten 1781 feierte Beckford auf seinem Landsitz Fonthill ein opulentes Fest, bei dem die Teilnehmer sich an den Freuden des Reichtums und der Macht ergaben. Fonthill verwandelte sich in einen Palast der Sinne, geprägt von zärtlichen Blicken, geflüsterten Worten und dem süßen Duft der Rosen, was eine wollüstige Atmosphäre schuf. Unmittelbar nach diesem Fest schrieb Beckford in nur drei Tagen sein Werk, das er seinem Freund Samuel Henley anvertraute. Henley veröffentlichte es 1786 ohne Beckfords Einverständnis in englischer Übersetzung, obwohl das Original in französischer Sprache verfasst war. Die französische Ausgabe folgte 1787 in Lausanne und Paris und wurde ein großer Erfolg, mit weiteren Druckauflagen in den Jahren 1809, 1815, 1819 und 1876, einschließlich eines Vorworts von Stéphane Mallarmé. Die Geschichte handelt von Kalif Vathek, der sich über alle göttlichen und irdischen Gesetze erhaben fühlt. Der Bote der Dunkelheit, Giaour, verspricht ihm Zugang zu einem Palast voller Schätze, fordert jedoch als Gegenleistung die Kinder seiner Höflinge. Vathek erfüllt diese schreckliche Bedingung und erlebt zahlreiche Abenteuer, bis er im Palast von Eblis das schreckliche Schicksal derjenigen teilt, die sich den weltlichen Freuden hingegeben haben.

Mistero, terrore, manifestazioni del soprannaturale in sette classici della letteratura horror. Questa antologia non trascura nessuna delle maggiori figure dell'immaginario orrorifico: dal Dracula di Bram Stoker, al Golem di Meyrink, dal Dr. Jekyll di Stevenson al Signore del Male di Warner Munn, dal Vathek di Beckford, agli Esseri dell'Abisso di Hodgson e ai Grandi Antichi di Lovecraft. - Vathek di William Beckford (1784) - Il Dr. Jekyll e Mr. Hyde di Robert Louis Stevenson (1885) - Dracula di Bram Stoker (1897) - La Casa sull'Abisso di William Hope Hodgson (1908) - Il Golem di Gustav Meyrink (1913) - Stirpe di Lupo di Harold Warner Munn (1930) - Le Montagne della Follia di Howard Phillips Lovecraft (1936)

Wie aan Lissabon denkt, denkt aan Camões, Pessoa en Slauerhoff, drie schrijvers die in O Lissabon, mijn thuis ruimschoots aan bod komen. Maar de letterkundige geschiedenis van Lissabon is zoveel rijker. Wat hadden bijvoorbeeld William Beckford, Robert Southey en Lord Byron in de Portugese hoofdstad te zoeken? Wie was de dichter Cesário Verde, door Pessoa beschouwd als zijn 'Meester'? Hoe dacht Eça de Queiroz, Portugals grootste en venijnigste prozaschrijver, over Lissabon? Wat deden F.C. Terborgh en Antonio Tabucchi daar? Hoe voltrok zich de modernistische revolutie in de Portugese poëzie? En wat verbindt de schrijvers José de Almada Negreiros en José Cardoso Pires? Of José Saramago en António Lobo Antunes? De letterkundige opstellen - van o.a. August Willemsen, J. Rentes de Carvalho, Harrie Lemmens en Arie Pos - worden afgewisseld door beschouwingen over de mysterieuze kunstverzamelaar Calouste Gulbenkian, over azulejos, de typisch Portugese tegels, en over de fado, de niet minder typisch Portugese liedkunst. Bovendien bevat O Lissabon, mijn thuis, naast bijzondere foto's en schitterende tekeningen van Frits Müller, een schat aan vertaalde teksten van Camões, Pessoa, Mário de Sá-Carneiro en José de Almada Negreiros.

Kniha obsahuje dve diela: Zámok Otranto (1764) od Horacea Walpolea a Vathek (1786) od Williama Beckforda. Obe diela sú ukážkami anglického gotického či lepšie hrôzostrašného románu z 18. storočia. V prvom, vo Walpolovom romantickom príbehu z Talianska, stáva sa čitateľ svedkom naplnenia dávneho proroctva, ktoré predpovedá pád kniežaťa Manfréda, tyrana a uzurpátora zámku Otranto. V Beckfordovom Vathekovi, ktorý vznikol v období rozkvetu tohto žánru, ožíva tajuplný Orient.

Soubor prvních gotických románů, jimž dominuje Walpolův Otrantský zámek (1764). Příběh zasazený do středověké Itálie, v němž se ve zdech gotického hradu, v jeho podzemí i blízkém okolí naplňuje za pomoci nadpřirozených jevů záhadná věštba, že vláda v otrantském knížectví, až dozraje čas, přejde z moci nezákonného uchvatitele do rukou právoplatného dědice... Známé je též filmové zpracování J. Švankmajera. Uspořádal a předmluvu („Romány, ve kterých straší“) a doslov („Průkopníci gotického románu“) napsal Jaroslav Hornát.