Jaroslav Zaorálek Bücher

Ústřední postavou románu Dobrý člověk ještě žije je Colas Breugnon, který si vždy dokáže uchovat svůj nezdolný optimismus a humor. Ti mu pak pomáhají zdolat těžké okamžiky jeho života. Děj se odehrává v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru Martinu a mnoho vnoučat. Nebál se práce, byl společenský, chodil na procházky a měl velmi rád víno, prostě si užíval života. Špatné věci zaháněl svým smyslem pro humor. Dokázal tak přežít i obtížná období, například když město obléhali vojáci nebo když bylo nakaženo morem a jeho manželka na něj později zemřela, ačkoli on sám se vyléčil. Navíc mu pak vypálili dům a tak bydlel nějakou dobu u své dcery. Jenže chtěl bydlet ve vlastním a osamotě, neměl však dost peněz. Stavěl tedy sám, ale při nešťastném pádu z lešení si zlomil kotník a byl tak připoután k lůžku. To vše se stalo v průběhu jediného roku – ztratil ženu, dům i peníze. I tak si ale dokázal uchovat dobrou náladu a cítil se i dost bohatý, protože pěkné vzpomínky a jeho osobitý humor mu zůstaly. Petr a Lucie je milostnou novelou. Jemně kresleným příběhem tragické lásky mladých milenců zahaleným stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...

Na pozadí životních příběhů dvou velkých indických zasvěcenců, Rámakrišny a Vivékánandy, představuje autor nádherný, velkolepý svět moudrosti a poznání, který je přes svou vzdálenost nesmírně blízký člověku naší doby. V této velkolepé studii se Romain Rolland pokusil ukázat souvislosti mezi různými formami ducha, charakteristickými pro východní a západní způsob myšlení. Kniha, která u nás více než šedesát let nevyšla, přináší čtenáři zasvěcený pohled do mystického a činného života Indie.... celý text

Zaorálkova Lidová rčení byla poprvé vydána těsně před autorovou smrtí v roce 1947. Jaroslav Zaorálek (1896-1947) byl do té doby znám především jako překladatel, jehož rozsáhlá činnost nemá v české literatuře obdoby. Přivedl k nám moderní francouzskou literaturu, včetně autorů jako Balzak, Flaubert, Proust a Apollinaire, a překládal také z italštiny, němčiny a španělštiny. Jeho překlady, například Chevallierovy Zvonokosy, se staly populárními. Zaorálek se při překládání řídil zásadou, že překlad musí vyvolat stejné dojmy jako originál, což se mu díky jeho mistrovství v češtině podařilo. Kromě překladatelské činnosti vytvořil unikátní sbírku Lidových rčení, která obohatila českou literární tradici. Lidová rčení byla dosud vydána třikrát – poprvé v roce 1947, podruhé v roce 1963 a potřetí v roce 1996, kdy se oslavovalo 100. výročí Zaorálkova narození. Čtvrté vydání, které je rovněž reprintem prvního vydání, opět přináší jeho cenný příspěvek české kultuře.

Célines Sprache übt eine Faszination aus, der man sich nicht entziehen kann. Der junge Ferdinand erlebt um die Jahrhundertwende «fast eine Kindheit» in einer stickigen Pariser Passage, wo die kranke Mutter ein kleines Modegeschäft führt. Der Vater ist ein cholerischer Versicherungsangestellter, der seinen Sohn für einen Versager hält. Als Ferdinand keine Arbeit findet, wird er nach England geschickt. Doch auch dort ist ihm kein Glück beschieden. Zurück in Paris scheint alles verloren, bis ein kleines Wunder geschieht. «Céline ist ein poetischer Filou.» (Verena Auffermann im Focus)

Der erbarmungsloseste Roman des 20. Jahrhunderts Mit “Reise ans Ende der Nacht” begann ein neues Kapitel in der Geschichte des Romans: Ein wilder Aufschrei gegen die Verkommenheit einer Welt, die alle ihre Rechnungen auf Kosten der Armen begleicht, einer Welt, in der Hass und Niedertracht regieren. Kein anderer Roman räumt so radikal mit dem schönen Schein des Bürgertums auf; vor Celine hat kein Autor eine so unversöhnlich wütende Sprache gefunden.

Okouzlená duše je velká románová skladba spisovatele, který se zapsal již svým Janem Kryštofem mezi velké slovesné umělce dvacátého století. V Okouzlené duši, tomto velkém protějšku Jana Kryštofa, spisovatel se znamenitou účinností hledá a nalézá cestu k nové orientaci pokrokového listva po první světové válce. Je to román o ženě, která je v opravdovosti svého vášnivého srdce a lidského svědomí hnána ke vzpouře proti amorální a v konvencích ustrnulé společnosti, a která nalézá, radostně přijímajíc život, smysl svého bytí v lásce, v chápající, účastné, činorodé a bojující lásce k člověku. Vede k ní a vychovává v ní i svého syna, který si umínil sloužit společné akci mas a sdílet jejich oběti úsilí o sociální spravedlnost. Postaví se proto na stranu socialismu a Sovětského svazu. A proti brutálnímu fašismu, jemuž však nakonec padne za oběť.

Životopisný román, ve kterém se německý spisovatel zabývá z pozic humanismu rozporuplnou legendární osobností a demaskuje její mořeplavecké objevitelské úsilí jako historii paradoxů, v níž velkou úlohu hraje zlato. Obsahuje příl. k čes. vyd.: List Kryštofa Kolumba panu Gabrielu Sánchezovi, který z lat. prvotisku Christophori Colombi Epistola de insulis nuper inventis přel. Jana Nechutová. Výběr a úprava obr. materiálu: Václav Kabát.

Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory - Záchodobijce a Záchodomilce - se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v nížse s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka.

Životopis významného italského renesančního spisovatele, politika a filozofa. Prezzolini líčí svěže a úsměvně příběh slavného muže, jenž zemřel odstrčen a v bídě. Máme možnost nahlédnout do Machiavelliho klukovského dětství, všimnout si jeho svědomitosti v úřadu Signorie, uvidět, že byl své Mariettě jednou věrný, ale mnohokrát spíš záletný, byl dobrým kumpánem a přítelem krásných hereček. Miluje nadevše svou rodinu, své děti, svou Itálii. Má smysl pro humor a je skvělý vypravěč. V příběhu se setkáváme s celou řadou známých osobností, jako byli papež Alexandr VI., nelegitimní otec Césara a Lukrecie Borgiů, Savonarola, florentský kardinál a později papež Kliment VII., objevuje se tu i vynálezce a malíř Leonardo da Vinci aj.

Dějovou linku románu řazeného mezi vrcholná Gionova díla, tvoří únos dívky a následná msta nepřátelského klanu. Nemenší roli roli však zde hraje příroda a krajina v Provence a mytická řeka (jíž je bezpochyby Gionova milovaná Durance). Sám Giono chtěl tímto senzuálním a syrovým hymnem odkazujícím na Walta Whitmana umožnit čtenářům naslouchat "zpěvu světa a dechu jeho obvatel".