Autor nás provází životem George Winterbourna. Popisuje jeho narození, dospívání, život jeho rodičů i předválečné poměry v Anglii. Posledním mezníkem Georgova života je I. světová válka. Obálku s použitím barev. reprodukce obr. Bena Nicholsona a vazbu s kresbou téhož autora navrhl Milan Hegar.
Includes stories that are humorous, satiric, supernatural, and macabre, highly individual, and full of eccentric unconventional situations. schovat popis
Ein sich jahrelang hinschleppender Erbschaftsprozeß, der Fall Jarndyce contra Jarndyce, ist die Ausgangslage dieses Romans. Das Gesetz ist so dicht und undurchsichtig wie der Londoner Nebel, und alle Figuren sind in den Prozeß direkt oder indirekt verwickelt. Auch Richard Carstone und seine Cousine Ada Clare, die sich lieben und heimlich heiraten.
Abseits im Süden Kaliforniens liegt das »Tal des Himmels«. Doch unter seiner idyllischen Oberfläche tun sich Abgründe auf. Nöte und Leidenschaften plagen die Menschen auch hier. Da ist Tularecito mit den Pflanzenhänden und dem Kinderverstand, Raymond Bank mit seiner seltsamen Passion für Hinrichtungen oder die Schwestern Lopez, die gottergeben den Pfad des Lasters einschlagen. John Steinbeck entwirft eine Fülle unvergeßlicher Gestalten und läßt in der Verknüpfung ihrer Schicksale die Grundmuster menschlicher Existenz sichtbar werden.
V románě rozpadávajícím se na soubor samostatně koncipovaných novel je hlavní postavou poutník Melmoth, který má nadpřirozenou moc zjevovat se v nejrůznějších dobách a místech a za prodloužený život upsal svůj život peklu. Tato démonická postava stává se postupně svědkem lidského hrůzostrašna, a to jak vně, tak i uvnitř člověka, které odráží negace tehdejší dějinné epochy. Román není tedy jen výtvorem obraznosti, ale je i též dílem intelektu, a to intelektu vzdělaného četbou myslitelů a literárních klasiků. Doslov „Maturin a jeho poutník Melmoth“ napsal Jaroslav Hornát.
Ve slavném romantickém románu Záhady Udolfa vytvořila Ann Radcliffová (1764–1823), vynikající vypravěčka, kterou obdivovala a u níž se v mnohém inspirovala Jane Austenová, sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe a mnoho dalších, napínavý dobrodružný příběh plný dramaticky vypjatých scén, překvapivých zvratů, úkladných intrik a tajemných záhad. Jeho mladá hrdinka Emilie prožila šťastné dětství, ale v další cestě životem zakouší jinou, o mnoho drsnější tvář světa a při své citlivosti čelí všem těžkým zkouškám za cenu mimořádného duševního vypětí. Emiliin příběh lemují záhadné komnaty, tajné chodby a ponurá nádvoří gotického hradu, k bydlení nově upravený zámek se starým opuštěným křídlem opředeným hrůznými historkami, klášter, jehož prostory podněcují i víru v nadpřirozená zjevení, loupežnická tvrz vyvolávající představy krutých násilností, úzké cesty vedoucí temnými lesy a divokými roklemi, rozbouřené přírodní živly – ale také líbezná údolí prosycená vůní tisíce květů, mořská zátoka se šuměním vod narážejících na pobřeží a ztišené večerní soumraky, v nichž se ozývá tajemná hudba nadpozemské krásy. Právem se Emilie zmocní pocit, jako by se na ni neštěstí hrnulo ze všech stran, a pod tlakem otřesů, kterým je vystavena na Udolfu, dostoupí její nervozita vrcholu: „To, co nyní prožívala, připadalo jí jako nějaký zlý sen či hrůzostrašný příběh, v jakých si někdy libovala nespoutaná fantazie básníků: přemýšlela-li o tom, co se už stalo, probouzelo to v ní samou lítost, snažila-li se předvídat, co bude, jímala ji hrůza.“
Poslední román anglického prozaika 18. století je dílo vyzrálé moudrosti, kterým autor zamýšlí „vyzdvihnout ctnost a pranýřovat některá nejkřiklavější zla“. Vlastní děj tvoří pásmo příhod z rodinného života slabošského kapitána Boothe a jeho obětavé ženy Amelie, jejichž manželská pohoda je neustále narušována Boothovou lehkověrností a finančními potížemi.
