Kamila Jiroudková Bücher

Untergang eines Kleinbürgers In gut zwei Wochen, bis zum 21. September 1944, schrieb Fallada seinen persönlichsten Roman nieder. Zu der Zeit lebte er auf richterlichen Beschluss für dreieinhalb Monate in der Strelitzer Landesanstalt. Vorangegangen war ein Streit mit seiner geschiedenen Frau, bei dem Fallada einen ungezielten Schuss aus seinem Terzerol abgab. „Solange ich schreibe, vergesse ich die Gitter vor dem Fenster“, teilte er seiner Mutter in einem Brief mit. Umgeben von kranken Kriminellen, Wärtern und Pflegern, selten ungestört, schrieb Fallada nicht nur den Roman, sondern noch fünf Erzählungen und seine Sicht auf die Nazizeit nieder. Um das Manuskript zu schützen, tarnte er es durch Unleserlichkeit: fertige, eng beschriebene Manuskriptblätter stellte er auf den Kopf und schrieb in den Zwischenräumen zurück. Mitunter wiederholte er den Vorgang, so dass die Seiten wie mit einer Geheimschrift bedeckt erschienen. In monatelanger Entzifferungsarbeit wurde der Roman nach Falladas Tod im Aufbau-Verlag rekonstruiert. In dieser Fassung erschien er als Lizenzausgabe 1950 im Rowohlt-Verlag, 1953 im Aufbau-Verlag. „Ein zeitloses Dokument über die Abgründe einer Sucht.“ Nürnberger Nachrichten „Indem Hans Fallada das Leiden Sommers beschrieb, legte er auch Zeugnis von sich selbst ab.“ Der Tagesspiegel

Biberkopf hat geschworen, er will anständig sein, und ihr habt gesehen, wie er wochenlang anständig ist, aber das war gewissermaßen nur eine Gnadenfrist. Das Leben findet das auf die Dauer zu fein und stellt ihm hinterlistig ein Bein. Die Geschichte des Transportarbeiters Franz Biberkopf, der, aus der Strafanstalt Berlin-Tegel entlassen, als ehrlicher Mann ins Leben zurückfinden möchte, ist der erste deutsche Großstadtroman von literarischem Rang. Das Berlin der Zwanziger Jahre ist der Schauplatz des Geschehens. Dabei wird die Großstadt selbst zum Gegenspieler des gutmütig-jähzornigen Franz Biberkopf, der dieser verlockenden, aber auch unerbittlichen Welt zu trotzen versucht. Mit Berlin Alexanderplatz vollzog Döblin die radikale Abkehr vom bürgerlich psychologischen Roman. Hier wurde kein Einzelschicksal analysiert. Das kollektive Geschehen, das Allgemeine einer menschlichen Situation erfuhr hier eine gültige dichterische Gestaltung. Der Roman zählt zu den großen Epen unserer Zeit.

Als „großen epischen Spaß“ haben Leser und Kritik „Die Aula“ gefeiert. Robert Iswall, der plötzlich eine Abschiedsrede halten soll, weil die Arbeiter- und Bauernfakultät geschlossen wird, kramt in Erinnerungen. Hinter den Anekdoten aus der Studentenzeit in den fünfziger Jahren machen sich bald beunruhigende Fragen bemerkbar. Unversehens werden seine persönlichen Reminiszenzen zur Geschichte einer ganzen Generation, die kritisch zurückblicken muß, wenn sie weiterkommen will. Der Humor und die Ironie, mit denen die „Lebenserinnerungen eines jungen Mannes“ erzählt werden, haben den Roman zu seinem großen anhaltenden Erfolg geführt. Hermann Kants Roman „Die Aula“, in 15 Sprachen übersetzt, zählt zu den Klassikern der DDR-Literatur und gehört zu den Büchern, die man kennen muß: Ein „Geschichts- und Geschichtenbuch“ über die Anfänge des anderen deutschen Staates, ohne die man sein Ende nicht zu verstehen vermag.

Tři psychologické novely situované do německého maloměsta 19.století. První dvě líčí teskný příběh nenaplněné první lásky, třetí je rozmarným vylíčením šťastné lásky a zároveň seznámením s životem potulných komediantů – loutkařů. Krásný jazyk novel spolu s líbeznými ilustracemi. Prémie 15. ročníku edice Máj.

Strittmatters berühmter Roman über die tragischen und komischen Konflikte eines Jungen in der Nachkriegszeit Mit tiefem Mißtrauen beobachtet Tinko den fremden Mann, der eines Tages im Dorf auftaucht. Er ist ein „Heimkehrer“, einer, der gerade aus der Kriegsgefangenschaft entlassen wurde. Tinko soll „Vater“ zu ihm sagen, aber für ihn bleibt er der „Heimkehrer“. Und Tinkos böse Ahnungen bestätigen sich: Mit dem Heimkehrer kommt Unfriede und Streit. Er nennt Großvaters 50-Morgen-Hof eine Knochenmühle und will, daß Tinko in die Schule geht statt aufs Feld.

Román, přepracovaný východoněmeckým literárním vědcem G. Casparem, představuje původní koncepci autorovy knihy Železný Gustav, jež vyšla česky r. 1941 se závěrem vynuceným nacisty. Jde o sociální fresku, která zabírápolovinustoletí a líčí pohnuté životní osudy rodiny berlínského drožkáře, jenž uplatňuje ve svém podniku i rodině kasárenského ducha v době, kdy císařství přestalo existovat. Kniha s antimilitaristickým a protiprušáckým zaměřením.

Svazek obsahuje román Toužení soužení (1888) a novelu Schach von Wuthenow (1883). Román Toužení soužení, zasazený do sedmdesátých let 19. století, zachycuje příběh lásky zmařené společenskou nerovností obou partnerů. Berlínský baron a císařský nadporučík se zamiluje do prosté žehlířky a marně se vzpírá a nakonec se nedovede vzepřít rodovým tradicím, vztah se rozpadá a oba milenci vstupují do společensky rovných, avšak citově již oslabených manželství. Novela Schach von Wuthenow líčí duševní konflikt pruského důstojníka, který svedl nehezkou šlechtickou dívku a nedovede překonat posměch přátel pro její tělesné nedostatky.

Eckermannovy Rozhovory s Goethem jsou neobyčejně cennou knihou pro poznání osobnosti a díla velikého německého básníka. Zahrnují úsek devíti let Goethova stáří a ukuzují nám básníka v celé šíři zájmů uměleckých, filosofických, náboženských, přírodovědeckých i kulturně společenských. Goethe tu rozvíjí myšlenky, které jsou plodem jeho celoživotních zkušeností a praxe a které můžeme pokládat za jeho celoživotní odkaz. V celém, nezkráceném vydání, doprovázeném doslovem k českému čtenáři, vychází zde Rozhovory po druhé.

Široce založený román z doby (1923), kdy Německo stálo na samém pokraji hospodářské záhuby v době inflace. Autor živě zobrazuje všední i výjimečné okamžiky v životě lidí a představuje bohatou galerii velkoměstských typů. Nositeli děje jsou bývalý důstojník a rodina venkovského statkáře.

Třetí díl dobrodružství Old Shatterhanda (zde samozřejmě pod jménem Kara ben Nemsí) v jeho boji proti lovcům otroků v povodí Nilu – s odbočkou do dřívějšího dobrodružství v Kurdistánu, v němž vystupuje i Hádží Halef Omar.

Výbor z dopisů a deníků významného demokratického spisovatele (1819–1890). Kromě dopisů je do svazku pojata Kellerova nejobsáhlejší literární a politická studie, čtyři recenze o knihách Jeremiase Gotthelfa, ukazující autorovo politické stanovisko a tlumočící jeho názory na poslání literatury. Závěrem je připojena obsáhlá životopisná studie maďarského literárního historika G. Lukácse.

Dvě povídky (Dívka Vlahý oblak, Balada o vodě, poušti a Fu’ádovi) německého spisovatele a veřejného pracovníka-komunisty (nar. 1911). Náměty k nim čerpal ze skutečných událostí protikolonialistických bojů v Sýrii a ve Vietnamu, kde delší dobu působil jako diplomat.

Soubor vietnamských povídek, které zaznamenal Eduard Claudius.

Svazek přináší poprvé do češtiny přeložený poslední a první text románů o Vilému Meisterovi. Široce rozpřádaný, vsunováním samostatných novel často přerušovaný děj románu má četné rysy autobiografické, je bohatou studnicí poznání autorovy životní filosofie i úžasné šíře jeho vědomostí a životních zkušeností. Zaujme i zachycením charakteristických rysů doby a zamyšleními umělce a myslitele nad neodvratně přicházející proměnou společenského řádu a jejími důsledky pro vnitřní život člověka i jeho vztah k okolí a světu.

Výbor pěti novel představuje průřez autorčinou povídkovou tvorbou z let 1926-1945. Časově nejstarší je novela Grubetsch (1926) a novela titulní (1928), které po vyjití přinesly autorce výrazný literární úspěch udělením Kleistovy ceny. Námětem Vzpoury rybářů ve Svaté Barboře je zoufalá rybářská stávka na pobřeží Atlantského oceánu, Pošta do zaslíbené země (1943-44) vypráví o osudech židovských uprchlíků, poslední próza Konec (1945) je mistrnou kresbou strachu před zaslouženým trestem za zločiny proti lidskosti. Edice Světová četba, svazek 436.