Kniha přibližuje mýty a záhady šamanismu a vztahy nejrůznějších tabu – drog, sexu, smrti. Nepostradatelná příručka pro každého, kdo se o tato témata a s nimi spojené otázky stavu vědomí zajímá; průvodce teorií, kosmologií, teologií a etnobotanikou rostlinných učitelů.
Výklad světa, vesmíru i lidské existence samotné prostřednictvím filozofického systému staroegyptské mytologie. Práce zkoumá především struktury vědomí a duchovní svět starých Egypťanů. Hlédá přímé spojení mezi civilizací starověkého Egypta a současnou západní civilizací.
„Používat mysl a nikoli sílu. Tak je řečeno v „Pojednání o Tchaj-ťi čchüan“ a znamená to, že se musíme opírat pouze o svou mysl a nikoli o tělesnou sílu. Během cvičení Tchaj-ťi čchüan musí být celé tělo uvolněné. Pokud jsme schopni uvolnit i to nejmenší napětí, které tvoří bloky ve šlachách, kostech a krevním oběhu, a které tak omezuje naši svobodu, naše pohyby budou lehké, svižné a spontánní.“
Klášter Šao-lin je dnes známý po celém světě. Za svůj věhlas však nevděčí ani tak skutečnosti, že byl kolébkou čínského směru buddhismu zvaného čchan neboli japonsky zen, jako tomu, že v jeho zdech se mniši cvičili ve svérázném a velmi účinném bojovém umění, které nese jméno tohoto kláštera. Protože historie bojovných mnichů kláštera Šao-lin dodnes přitahuje pozornost i mnoha Číňanů, vydal se koncem padesátých a začátkem šedesátých let Wang Chung do terénu, aby zaznamenal pověsti, které o nich i o klášteru mezi lidmi dosud kolují.Zaznamenal celkem třicet devět příběhů, které jistě potěší všechny milovníky čínské kultury a zvláště pak ty, kdo obdivují vytříbené čínské bojové umění, či jej dokonce provozují.
Dies ist eine Sammlung der denkwürdigen Ereignisse in Carlos Castanedas Leben, die sich ganz auf die Begegnung mit seinem schamanistischen Lehrer Don Juan Matus und die dreizehn Jahre Lehrzeit bei ihm konzentriert. Was immer in den früheren Büchern Castanedas behandelt, erfahren und erläutert wurde, hier ist es zu einer großen, durchgeschriebenen Lebenserzählung zusammengefaßt. ›Das Wirken der Unendlichkeit‹ ist nicht nur der »definitive« Castaneda, sondern auch sein schönstes, klarstes, liebevollstes Buch, fast eine Art Roman.Castanedas Erinnerungen setzen ein mit seiner ersten Begegnung mit dem alten Don Juan, an einem staubigen Busbahnhof irgendwo in Arizona, in einem Moment, als Carlos für sich und sein Leben sehr ratlos war: als Student der Anthropologie, entmutigt, was das Thema seiner Doktorarbeit anging, und ohne eigentliche Perspektive. Er kann nicht ahnen, dass der alte Mann, der einen ziemlich schäbigen Eindruck auf ihn macht, der wichtigste Mensch in seinem Leben werden wird. Dieser leitet ihn unter anderem auch an, die entscheidenden, der Erinnerung werten Momente seines Lebens schriftlich festzuhalten. Castanedas Buch ist das Ergebnis dieser Übung. Wenn Sie die Bücher von Carlos Castaneda lesen wollen, empfiehlt sich folgende Reihenfolge:Zur Einführung ›Das Wirken der Unendlichkeit‹ und dann ›Die Lehren des Don Juan‹, ›Eine andere Wirklichkeit‹, ›Reise nach Ixtlan‹, ›Der Ring der Kraft‹, ›Der zweite Ring der Kraft‹, ›Die Kunst des Pirschens‹, ›Das Feuer von innen‹, ›Die Kraft der Stille‹ und zum Schluss ›Die Kunst des Träumens‹ und ›Tensegrity‹.
Knížka Jak se kalila voda aneb Dětská setkání s bolševikem vypráví na sto čtyřiceti stránkách s řadou černobílých autorových kreseb o zmatcích, které v hlavě mladého chlapce vyvolaly jevy, které provázely přechod od demokracie do totality. On sám se narodil za války, užil si pár let svobody a do školy nastoupil na podzim bouřlivého roku 1949. Hned v první třídě se na něj začala valit zcela neznámá slova a absurdní situace. A jakmile se mu něco podařilo pochopit, další průběh událostí vzápětí vše znovu otočil naruby. Přestože divoké počáteční tempo třídního boje začalo v polovině padesátých let zvolňovat, až do maturity, kterou jeho vyprávění končí, měl co dělat, aby s bolševikem udržel krok. Musel se s ním sice potkávat i poté, ale to už nebyla setkání dětská, jak vyžaduje název knihy.
V knize Cílem je Zágros sledujeme cestu desítky mladých lidí usazených v jednom voze - Tatře 138 do málo přístupných končin Orientu. Autorům se podařilo spojit zážitky z cesty s textem informujícím o minulosti a kultuře cizí země a vytvořit zajímavou reportáž o své cestě. Navštívili nejen rušná města, ale i zapadlé osady Orientu, byli hosty ve stanech kočovných Kurdů pod Araratem, octli se i ve středu oddílu tureckého vojska při jeho cvičení, viděli, jak se vážou vzácné perské koberce, besedovali u táborového ohně s pastýři v pohoří íránského Zágrosu. Zážitky z cesty dokumentuje řada černobílých i barevných fotografií.
