Ferdinand Stiebitz Bücher

Nejstarší řecká lyrika předkládá čtenáři Antické knihovny reprezentativní výbor poezie (s výjimkou eposu a sborové lyriky) vzniklé v archaickém a klasickém období straé řecké společnosti. Tehdy lyrika zahrnovala širší paletu námětů, než jak je tomu dnes. Čtenář se tu setká s vlastními lyrickými projevy, ale také s projevy útočnými, kritickými, s básněmi k vínu, epigramy aj. Svazek obsahuje nejen poezii básníků, kteří se stali součástí světové kultury – za všechny jmenujme Sapfu a Anakreonta –, ale i těch, kteří měli ohlas jen v antice; z veršů poznáváme jejich dobu, společenské a kulturní prostředí, v němž tvořili. Tak např. první "prokletý" básník Hippónax nám ukazuje pestrou a rozmařilou společnost řecko-lýdskou z Malé Asie, Xenofanés nám odráží zajímavý myšlenkový posun od mytického myšlení k racionálnímu. Do souboru byly pojaty i projevy anonymních autorů, ať už lidové poezie či veršovaných nápisů, které ukazují na široký proud, z něhož vyústil výkvět starořecké poezie. Na tento svazek navazují Obrázky z řeckého života (Antická knihovna č. 48).

Soubor básní, písní a zlomků, které se zachovaly z díla básnířky z ostrova Lesbos

Tento svazek Antické knihovny, uvadějící překlady tragédií Alkéstis, Trójanky, Ífigeneia v Aulidě, Élektra, Orestés, k nimž je přiřazena Médeia, je reprezentační ukázkou hodnot, jimiž Eurípidés už v době svého života fascinoval diváky, provokoval jejich myšlenky, pobuřoval konzervativní zastánce starých tradic a navíc – aniž si toho byl vědom – psal kroniku myšlenkových svárů své doby.

Reedice jednoho z nejúspěšnějších a nejžádanějších titulů Antické knihovny přináší úplný soubor milostné poezie proslulého starořímského "pěvce lásky". V básnických sbírkách Lásky, Listy milostné, Umění milovat a Jak léčit lásku probírá básník rozmanité podoby lásky. Pro toto vydání byl soubor doplněn prvním českým překladem dochovaného zlomku Ovidiovy básně Prostředky k pěstění ženské tváře, která se tradičně řadí k autorově milostné poezii, a také moderní předmluvou.... celý text

Apuleinův román – jediný v celistvosti uchovaný z celého římského písemnictví – o proměně lehkomyslného římského mladíka Lucia v tvrdohlavého ušatce a jeho strastiplné celoroční úsilí o dosažení lidské podoby stal se bestsellerem starověku a pro svou úspěšnost byl již tehdy nazván Zlatým oslem (původní titul je Proměny). Není divu. Je tu mnoho přitažlivého i pro dnešního čtenáře: mladý, urozený hrdina prožívá četná a rozmanitá dobrodružství, trpí, strádá, ale nakonec se přece dočká šťastného konce. K hlavní linii vyprávění se cestou přidává mnoho dalších. Před čtenářem vystupují čarodějnice, nebožtíci, duchové, nevěrné ženy, ukrutní páni, záhadný drak, lupiči, únosy, vraždy, ale nechybí ani pohádka – jedna z nejkrásnějších ve světové literatuře – magie, zasvěcování do božských mystérií. Apuleinův vynikající román inspiroval starověké i novodobé básníky a umělce, Boccaccio, Morlini a jiní novověcí spisovatelé se zhlédli v některých motivech, stejně jako La Fontaine, Molière, Corneille nebo náš Vrchlický.

Nach der Eroberung Trojas zieht es König Odysseus zurück in seine griechische Heimat. Doch die Rückreise gestaltet sich langwierig und gefahrenreich. Erst nach 10-jähriger Irrfahrt und dem Bestehen haarsträubender Abenteuer u. a. bei den Kyklopen, den Sirenen und der Zauberin Kirke, erreicht Odysseus Ithaka und kann das Königsamt zurückgewinnen. Bereits in der Antike nahm die Odyssee eine überragende Stellung ein. Und die Wirkung des Werkes auf die europäische Literatur- und Geistesgeschichte ist noch immer ungebrochen. Die Reihe „Brockhaus Literaturcomics" bereitet Klassiker der Weltliteratur in mitreißenden Bildergeschichten auf. Sie führt Jugendliche ab 10 Jahren an das Lesen großer Meisterwerke heran und bietet mit ihren kompakten Plots einen Einstieg in das Original. In einem Anhang finden sich Informationen zum Autor, zum Werk und zur Entstehungsgeschichte. Publiziert in Kooperation mit der UNESCO.

„Vor allem aber will der Dichter bewusst aus Medea eine Heldin der bürgerlichen Ehetragik machen, wie sie sich im damaligen Athen schon nicht selten abgespielt haben wird, wenn auch nicht in so extremen Formen. Ihr Entdecker ist Euripides.“ Werner Jaeger

A king's decision to sacrifice his daughter and turn the tide of war inflicts lasting damage on his family, culminating in a terrible act of retribution.

Výběr z řeckých originálů v Anthologia lyrica a Poetae lyrici Graeci zahrnuje zlomky básní (v té době se ovšem básně zpívaly za doprovodu strunných nástrojů – proto Písně z Lesbu), které se zachovaly z díla „desáté múzy“, jak byla Sapfó nazývána – a které překladatel sestavil do kompozičních celků. Sapfó svůj nepříliš rozsáhlý tématický rejstřík nahradila silou básnického procítění a tak ze všech dochovalých antických básníků nejvíce promlouvá k dnešnímu čtenáři. Jak sama říká: „Mne však vpravdě blaženou učinily zlaté Múzy a záviděníhodnou; a až zemru, nezničí zapomnění památku na mne –“ – a nemýlila se.

Mykénský král Agamemnón byl po návratu z trójské války zavražděn manželkou Klytaiméstrou a jejím milencem Aigisthem, jenž se s ní pak oženil a stal se králem v Mykénách. Agamemnónova dcera Élektrá poznala, že i jejímu bratru Orestovi hrozí smrt z matčiny ruky. vyslala ho proto se starým pěstounem k fóckému králi Strofiovi, který měl za manželku Agamemnónovu sestru. Strofios se Oresta ujal a vychoval jej spolu s vlastním synem Pyladem, s nímž Orestes uzavřel věrné přátelství. Élektrá, na rozdíl od sestry Chrýsothemidy nesmiřitelná, toužila pomstít smrt otce a čekala na návrat bratra. Orestés skutečně po několika letech přichází s přítelem Pyladem a pěstounem do Mykén, aby potrestal otcovy vrahy.