Ferdinand Stiebitz Bücher

Nach der Eroberung Trojas zieht es König Odysseus zurück in seine griechische Heimat. Doch die Rückreise gestaltet sich langwierig und gefahrenreich. Erst nach 10-jähriger Irrfahrt und dem Bestehen haarsträubender Abenteuer u. a. bei den Kyklopen, den Sirenen und der Zauberin Kirke, erreicht Odysseus Ithaka und kann das Königsamt zurückgewinnen. Bereits in der Antike nahm die Odyssee eine überragende Stellung ein. Und die Wirkung des Werkes auf die europäische Literatur- und Geistesgeschichte ist noch immer ungebrochen. Die Reihe „Brockhaus Literaturcomics" bereitet Klassiker der Weltliteratur in mitreißenden Bildergeschichten auf. Sie führt Jugendliche ab 10 Jahren an das Lesen großer Meisterwerke heran und bietet mit ihren kompakten Plots einen Einstieg in das Original. In einem Anhang finden sich Informationen zum Autor, zum Werk und zur Entstehungsgeschichte. Publiziert in Kooperation mit der UNESCO.

Tento svazek Antické knihovny, uvadějící překlady tragédií Alkéstis, Trójanky, Ífigeneia v Aulidě, Élektra, Orestés, k nimž je přiřazena Médeia, je reprezentační ukázkou hodnot, jimiž Eurípidés už v době svého života fascinoval diváky, provokoval jejich myšlenky, pobuřoval konzervativní zastánce starých tradic a navíc – aniž si toho byl vědom – psal kroniku myšlenkových svárů své doby.

Souborné vydání milostné poezie Ovidiova mládí. Mluví ke každému srdci a žádné nezarmoutí. V nové době překonal Ovidius i slávu Homérovu. Vydává se a čte na celém světě. Splnila se jeho předpověď, že bude žít v slávě po všechny věky. Za hranici své proslulosti si básník určil rozsáhlou říši římskou. V tom se však mýlil. Jeho dílo oslňuje svou krásou nejen celou Evropu (tedy nejen národy, kam sahala římská veleříše) – Ovidia znají ve všech světadílech a jeho nevšednímu umění se obdivují vědci, básníci, mistři štětce i dláta i okouzlení čtenáři. Římská lyrika i římská epika dosáhla právě v díle Ovidiově svého vrcholu.

Apuleinův román – jediný v celistvosti uchovaný z celého římského písemnictví – o proměně lehkomyslného římského mladíka Lucia v tvrdohlavého ušatce a jeho strastiplné celoroční úsilí o dosažení lidské podoby stal se bestsellerem starověku a pro svou úspěšnost byl již tehdy nazván Zlatým oslem (původní titul je Proměny). Není divu. Je tu mnoho přitažlivého i pro dnešního čtenáře: mladý, urozený hrdina prožívá četná a rozmanitá dobrodružství, trpí, strádá, ale nakonec se přece dočká šťastného konce. K hlavní linii vyprávění se cestou přidává mnoho dalších. Před čtenářem vystupují čarodějnice, nebožtíci, duchové, nevěrné ženy, ukrutní páni, záhadný drak, lupiči, únosy, vraždy, ale nechybí ani pohádka – jedna z nejkrásnějších ve světové literatuře – magie, zasvěcování do božských mystérií. Apuleinův vynikající román inspiroval starověké i novodobé básníky a umělce, Boccaccio, Morlini a jiní novověcí spisovatelé se zhlédli v některých motivech, stejně jako La Fontaine, Molière, Corneille nebo náš Vrchlický.

Kaum eine Frauengestalt des antiken Mythos ist bis heute so lebendig wie Medea. Der Mythos von der Frau, die in ihrem Rachestreben zum Äußersten geht, ist seit der Antike zahllose Male aufgegriffen und bearbeitet worden. Einen Markstein dieser Rezeptionsgeschichte bildet Euripides‘ Tragödie, die im Jahre 431 v. Chr. erstmals aufgeführt wurde und für uns die älteste erhaltene dramatische Fassung des Stoffes darstellt - ein unausweichliches Stück Literatur für alle, die sich mit der Medea-Gestalt auseinandersetzen.

A king's decision to sacrifice his daughter and turn the tide of war inflicts lasting damage on his family, culminating in a terrible act of retribution.

Výběr z řeckých originálů v Anthologia lyrica a Poetae lyrici Graeci zahrnuje zlomky básní (v té době se ovšem básně zpívaly za doprovodu strunných nástrojů – proto Písně z Lesbu), které se zachovaly z díla „desáté múzy“, jak byla Sapfó nazývána – a které překladatel sestavil do kompozičních celků. Sapfó svůj nepříliš rozsáhlý tématický rejstřík nahradila silou básnického procítění a tak ze všech dochovalých antických básníků nejvíce promlouvá k dnešnímu čtenáři. Jak sama říká: „Mne však vpravdě blaženou učinily zlaté Múzy a záviděníhodnou; a až zemru, nezničí zapomnění památku na mne –“ – a nemýlila se.

Dvě antické tragédie s ústředními ženskými hrdinkami z pera starořeckého dramatika o pomstě, spravedlnosti i zodpovědnosti člověka k člověku, vychází v překladu Ferdinanda Stiebitze jako 62. svazek.

»Die leidvollste Gestalt der griechischen Bühne, der unglückselige Ödipus, ist von Sophokles als der edle Mensch verstanden worden, der zum Irrtum und zum Elend trotz seiner Weisheit bestimmt ist, der aber am Ende durch sein ungeheures Leiden eine magische segensreiche Kraft um sich ausübt, die noch über sein Verscheiden hinaus wirksam ist.« (Friedrich Nietzsche)

Mit dieser Tragödie schuf Sophokles Mitte des 5. Jahrhunderts vor Christi Geburt das erste Konfliktdrama der Weltliteratur, dessen Wirkung bis heute unübertroffen ist. Antigone gehorcht nicht dem Befehl des Königs, ihres Oheims Kreon, sondern dem Gebot der Götter. Sie bestattet ihren gefallenen Bruder Polyneikes, der als Verräter galt. Zu spät begnadigt der König seine Nichte, die sich selbst bereits das Leben genommen hat.