Jan Vladislav Bücher

Nirgends sollte der kleine Lommel hingehen, keinem die Tür öffnen. Aber wenn der Fuchs ihn einlädt, auf seinem Schwanz spazieren zu reiten, hält ihn nichts.

Thomas Crowell, 1903, early printing, Very Good++picture cover cloth hardback with glossy illustrations by E. Boyd Smith, NOT "exlib"

Contents: pt. 1. Six texts by Václav Havel -- Letter to Dr Gustáv Husák -- The power of the powerless -- Six asides about culture -- Politics and conscience -- Thriller -- An anatomy of reticence -- pt. 2. Sixteen texts for Václav Havel -- Catastrophe / Samuel Beckett -- Courtesy towards God / Heinrich Böll -- Prague : a poem, not disappearing / Timothy Garton Ash -- Ex-prophets and storysellers / Jiří Gruša -- From Variations and reflections on topics in Václav Havel's prison letters / Ladislav Hejdánek -- Citizen versus state / Harry Järv -- The chaste centaur / Pavel Kohout -- Conversations 36 / Iva Kotralá -- Candide had to be destroyed / Milan Kundera -- I think about you a great deal / Arthur Miller -- When I was still living in Prague / Zdena Salivarová -- The sorrowful satisfaction of the powerless / Milan Šimečka -- I saw Václav Havel for the last time / Josef Škvorecký -- Introduction to The memorandum / Tom Stoppard -- Letter to a prisoner / Zdeněk Urbǎnek -- On the house / Lukvík Vaculík.

Van a francia partoktól nem messze egy szikla a tengerben. Azon magasodik If várának komor, nyomasztó tömbje. Börtönök vannak benne, sziklányi kövekből sötét pinceodúk, eleven holtak, örökre ottfelejtett emberek. Ha néha, viharos éjszakán, elmosódó csobbanás hallik a vár felől, keresztet vetnek a hajósok: egy szegény nyomorult tetemét vetették az őrök a hullámokba. S délebbre, a kék tenger közepén, van egy másik sziget. Fehér kövein szikrát vet a nap. Derűs, fenséges nyugalom szállja meg láttán az embert. De titka van ennek a szigetnek is, akár a másik, vészjóslónak. Csakhogy ez a titok, ha nemes szív fejtik meg, áldása lehet a jóknak, ostora a gonoszoknak. Hogyan kerül Monte Cristo grófja, minden nemzedék ifjúságának varázslatos, titokzatos regényhőse a baljós szigetre, hogyan veti át a sors a másikra, a mesebelire, a titokrejtőre, hogyan lesz a végzet hordozója, míg végül megtörik ereje az emberi hatalom határain – erről szól ez a kalandos, izgalmas, romantikus regény.

Tato pohádková knížka není ledajaká – jejími hrdinkami jsou odvážná a chytrá děvčata. A to jak chudé dcery drobných sedláčků či rybářů, tak smělé princezny. Všechny jdou srdnatě vstříc všemožným nástrahám a svou neústupností, moudrostí a statečností zdolávají překážky a mnohá nebezpečí. Putování za štěstím vede po strastiplných cestičkách rozličných koutů světa – vydejte se spolu s děvčaty za velkolepým dobrodružstvím!

Pro své okolí je Edmont Dantés úspěšný muž, věrný snoubence Mercedes a oddaný otci. Nenávist, sobectví a chamtivost Dantése zabíjí: vězeň z pevnosti If je ztracen. Touha po svobodě, přátelství s abbé Fariou a bohatství zrodí Monte Crista, symbol romantického ideálu, synonymum pro spravedlnost. Villefort, Danglars, Caderousse v něm poznají démona pomsty. Monte Crista určuje zrada. Monte Cristo znamená sílu a sebevědomí. Monte Cristo je podobenstvím o nekonečné moci peněz. Zosobuje velkolepé dobrodružství života, oslavuje mimořádného jedince. Monte Crista naplňuje očistná láska. Třídílný román Hrabě Monte Cristo je snad i fiktivní autobiografií Alexandra Dumase staršího, v níž skryl autor to, čím a kým chtěl být.

Třetí svazek obsahuje 5. a 6. díl. ,,Na konci knihy Edmond Dantés již sytý pomsty jde tak daleko, že obdaří věnem slečnu de Villefort, dceru svého nepřítele, která si vezme Morrela, syna jeho přítele. Ale když oba mladí novomanželé chtějí poděkovat Monte Cristovi, svému dobrodinci, a ptají se jeho námořníka, kde je hrabě a Haydée, Jacopo ukáže rukou k obzoru: ,Oči mladých lidí se upřely k čáře označené námořníkem a na tom temně modrém rozmezí, jež oddělovalo nebe od Středozemního moře, zpozorovali bílou plachtu velikou jako peruť racka...' "

Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, jež Giorgio Vasari publikoval v roce 1550, kdy mu bylo necelých čtyřicet let, jsou nejzábavnější a nejtrvalejší knihou o výtvarném umění, která byla kdy napsána, a současně také prvním velkým dílem umělecké kritiky a dějin umění. Vasari vypráví neuvěřitelně bohatý příběh italského renesančního umění, z něhož vycházel celý další vývoj výtvarného oboru. Nabízí portréty umělců italské renesance, počínaje Cimabuem, který působil ve 13. století, a vrcholí o tři sta let později Michelangelem, jenž byl Vasariho oblíbencem a přítelem. Vasariho kniha je prostoupena fascinovaným obdivem i ostrými kritikami. Její autor představuje umění jako skvělé životní dobrodružství, jehož protagonisté, kladní i záporní hrdinové, zažívají nejúžasnější příběhy – a než by se spokojil s nezáživným líčením, někdy si drama i přimyslí. Obdiv k výrazným individualitám a autoritám, který Vasarimu ubíral na originalitě jako malíři a sochaři, mu posloužil jako životopisci a přispěl k tomu, že Vasari ve svém literárním díle vytvořil moderní obraz umělce prostřednictvím příběhů pohybujících se na hranici mezi skutečností a fikcí. To podstatné s námi zůstává: autor touto svou knihou založil dějiny umění jako svébytnou nauku – Giorgio Vasari vynalezl dějiny umění.

Souborné vydání Hraběte Monte Christo. Kniha první - Díl 1/2 Kniha druhá - Díl 3/4 Kniha třetí - Díl 5/6. Děj románu se odehrává na pozadí společenských poměrů ve Francii v bouřlivém období od pádu císaře Napoleona a návratu Bourbonů na francouzský trůn v roce 1815 až do červencové revoluce v roce 1830. Jeho ústředním námětem je příběh námořníka Edmonda Dantese, který byl v mládí nespravedlivě uvržen do vězení.

Nové vydání legendárního šestidílného románu Alexandra Dumase. S ilustracemi Adolfa Borna a v revidovaném překladu vychází generacemi milovaná klasika v překrásném třísvazkovém vydání a v dárkové krabici. Jednotlivé svazky: Hrabě Monte Cristo (díl 1 a 2) 978-80-242-5522-4 Hrabě Monte Cristo (díl 3 a 4) 978-80-242-5523-1 Hrabě Monte Cristo (Díl 5 a 6) 978-80-242-5524-8

Velký soubor anglických pohádek, většinou veselých, až posměšných, ale samozřejmě také kouzelných. Humor dovoluje prostým lidem vyjádřit pravdu - pravdu o tom, že ne vždycky nejmocnější a nejbohatší jsou také nejchytřejší. I v nejsmutnějším příběhu je něco bujného, i nejhrůznější příběh je nakonec k smíchu. Vedle pohádek veselých jsou zde zastoupeny i pohádky kouzelné - o princeznách, dracích, skřítcích i obrech. ... celý text

Dvoudílné Vasariho Životy zahrnují život a dílo takřka padesátky italských umělců z časového úseku tří století. Knihy jsou doplněny řadou reprodukcí a bohatým rejstříkem. V překladu Jana Vladislava (v tiráži uvedený překladatel pouze zaštítil překlad svým jménem).

Základem Otevřeného deníku básníka, esejisty, překladatele, editora a autora pohádek Jana Vladislava (1923–2009) jsou deníkové záznamy, které si jako signatář Charty 77 vedl v Praze od ledna 1977 do ledna 1981, kdy byl donucen odejít do exilu ve Francii. Po dobu dalších téměř třiceti let texty svých záznamů obohacoval o úvahové a esejistické pasáže a vytvořil tak summu své celoživotní spisovatelské zkušenosti a obecně platné svědectví o osudu humanitního vzdělance ve střední Evropě dvacátého století. Přestože Jan Vladislav práci na svém stěžejním díle nedokončil, jeho Otevřený deník patří vedle Celého života Jana Zábrany, Divišovy Teorie spolehlivosti, Deníku Pavla Juráčka a Letu let Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové k nejdůležitějším novodobým českým literárním dílům psaným na deníkovém půdorysu. Kniha je doplněna ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.

Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, jež Giorgio Vasari publikoval v roce 1550, kdy mu bylo necelých čtyřicet let, jsou nejzábavnější a nejtrvalejší knihou o výtvarném umění, která byla kdy napsána, a současně také prvním velkým dílem umělecké kritiky a dějin umění. Vasari vypráví neuvěřitelně bohatý příběh italského renesančního umění, z něhož vycházel celý další vývoj výtvarného oboru. Nabízí portréty umělců italské renesance, počínaje Cimabuem, který působil ve 13. století, a vrcholí o tři sta let později Michelangelem, jenž byl Vasariho oblíbencem a přítelem. Vasariho kniha je prostoupena fascinovaným obdivem i ostrými kritikami. Její autor představuje umění jako skvělé životní dobrodružství, jehož protagonisté, kladní i záporní hrdinové, zažívají nejúžasnější příběhy – a než by se spokojil s nezáživným líčením, někdy si drama i přimyslí. Obdiv k výrazným individualitám a autoritám, který Vasarimu ubíral na originalitě jako malíři a sochaři, mu posloužil jako životopisci a přispěl k tomu, že Vasari ve svém literárním díle vytvořil moderní obraz umělce prostřednictvím příběhů pohybujících se na hranici mezi skutečností a fikcí. To podstatné s námi zůstává: autor touto svou knihou založil dějiny umění jako svébytnou nauku – Giorgio Vasari vynalezl dějiny umění.

Druhý díl klasického českého pohádkového souboru, známého celým generacím čtenářů, přináší další dlouhé i krátké pohádkové příběhy a verše z Čech, Evropy i vzdálených světadílů. V knize najdou přiměřené prozaické i veršované texty malí i větší čtenáři, a zavzpomínají si i jejich rodiče.

Méně známé klasické francouzské pohádky. Kniha obsahuje 44 pohádek. ilustroval Pavel Žilák

Třináct pohádek o smělých a chytrých chlapcích vybral autor z pohádek anglických, francouzkých, čínských, italských a jiných.

Čínské pohádky vycházející z tradic, legend a lidového vyprávění. Kniha je určena dětem od 9 let. Z převyprávěných pohádek o vílách, dracích, zvířatech, zázračných obrazech a dalších pohádkových bytostech, na vás dýchne atmosféra dalekých krajů. Příběhy jsou doprovázeny půvabnými ilustracemi Zdeňky Krejčové.

Kniha obsahuje 57 italských pohádek pro malé i velké čtenáře v převyprávění našeho předního pohádkáře Jana Vladislava.

Výbor z Ronsardových veršů v překladu Jana Vladislava. Vydání první.

Antologie - zpěvník obsahuje české lidové koledy i evropské koledy v české jazykové podobě od staročeských rorát přes adventní zpěvy 16. století k katinským písním středověku a renesance. Každá koleda je doprovázena celostránkovou ilustrací - reprodukcí středověkých obrazů, lidového umění a figurek.

Nové vydání první části skutečně monumentální sbírky pohádek z celého světa, na níž se podíleli básník, překladatel a esejista Jan Vladislav, přední znalec pohádek Vladislav Stanovský a malíř, sochař, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník Stanislav Kolíbal, zaujímala přední místo v knihovničkách několika generací českých čtenářů, a nepotřebuje proto nijak představovat. Texty, ilustrace i grafická úprava jsou po téměř šedesáti letech stejně nadčasové jako v době svého vzniku a bezpochyby se stanou knihou provázející na cestě ke kultivovanému čtenářství i děti dnešní uspěchané doby.

Souborné vydání básní známého překladatele a esejisty. Vladislavova poetika se vyvíjela jakoby stranou současné české poezie, napájela se spíše z myšlenkového světa autorů, které Vladislav překládal (G. Ungaretti, E. Montale, H. Michaux ad.).

Sborník šestnácti esejistických podobizen evropských básníků a prozaiků od renesance po dnešek, doplněný krátkými úvahami a moralitami.

Deset krát deset pohádek, podle deseti témat - Kmotr vlk, O šakalovi, Kmotr Králík,Papoušek Pirát,O brášku kančilovi,Bratru pavoukovi,Osel Romeo vypravuje,Koza Róza vypravuje,Lev King, Babiččiny pohádky

Michelangelův básnický odkaz představuje duchovní deník tohoto vůdčího umělce vrcholné renesance. Svazek vycházející v základní řadě KPP doplňují ukázky z Michelangelových výtvarných děl, obsáhlá předmluva a podrobná chronologie života a díla.

Eseje, v nichž se Jan Vladislav zamýšlí nad smyslem umělecké tvorby.

Podtitul: Výbor z poezie Přední italský básník 20. století a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1975 bývá podobně jako Giuseppe Ungaretti řazen k takzvaným "hermetickým" básníkům. Jeho poezie je vzdálena vší rétoričnosti, je to hutný proud spontánních představ, nesených prožitkem metafyzické tragiky lidské existence. Verše útlého svazku jeho celoživotního díla opisují ústřední montalovské téma úžasu moderního člověka nad životem, úžasu a přitom mrazivé pochybnosti, zda za tím vším, za vší tou bolestí, za vší tou radostí, za vší filozofií i poezií není prostě jen prázdno.

První díl Pařížského zápisníku Jana Vladislava, 81/89. Kritické statě a eseje z exilu.

Básník, esejista a překladatel z mnoha jazyků prochází svým dlouhým životem plným tvůrčí práce, ale i ústrků a zápasů. Dětství na Slovensku, mládí v Poličce, kam se rodina přestěhovala po vzniku Slovenského štátu. Studium za války v Praze, po osvobození v Grenoblu a na Karlově univerzitě, kterou musel z politických důvodů v roce 1948 opustit. Léta padesátá a šedesátá, neuvěřitelné množství překladů, pohádek i vlastní básnické tvorby. Deziluze po okupaci roku 68. Statečný postoj v letech sedmdesátých, vydávání samizdatových publikací, podpis Charty 77. Přátelství s Janem Patočkou, Jiřím Kolářem, Jiřím Weilem. Výslechy na StB, obětí akce Asanace. Vyhnání do Francie. Činnost v exilu, starost o umírající ženu. Návrat. V závěru je biografická poznámka.

Básně, většinou krátká čtyřverší, jsou rozděleny do 12 oddílů, nazvaných jmény jednotlivých měsíců. Znakem, který je společný pro všechny, je protiklad trvalého a prchavého, a to nejen v poetických obrazech, ale i ve vztahu mezi tím, co slova bezprostředně vyjadřují a tím, k čemu poukazují. Bašóovy básně, zdánlivě tak těsně spjaté s životem přírody, jsou však také plny hluboké životní moudrosti a nutí čtenáře k zamyšlení.

Básník, esejista, překladatel, autor rozsáhlého deníku a mnoha knih pohádek Jan Vladislav vytvářel po řadu let drobný soubor kratších próz, jemuž dal název podle jedné z nich – Lidský los. A nezapřel v těchto naléhavých, jazykově vycizelovaných textech ani svůj básnický rodokmen, ani svou vášeň pro lidskou paměť a její zachování. Vladislavovy prózy mají rytmus básní v próze a mohly by být i součástí jeho deníku – na to jsou ovšem příliš rozsáhlé a žánrově svébytné. Nejde o povídky v pravém slova smyslu, ani o prózy pouze vzpomínkové: jako by si samo sdělení říkalo o způsob svého vyslovení a výsledného prozaického tvaru. V knize Lidský los je Jan Vladislav velmi osobní, přesný ve výrazu, konkrétní i nadčasový zároveň.

Knihu veršů jednoho z prokletých uspořádali Petr Kopta a Jan Vladislav, který je také autorem úvodní eseje, životopisných poznámek a ediční poznámky. Kniha je doplněna dobovým obrazovým materiálem, vzpomínkami současníků, Verlainovými dopisy a dalšími dokumenty vybranými a přeloženýmiopět Janem Vladislavem. Jednotlivé básně jsou překlady z dílen našich nejznámějších básníků a celá kniha patří ke špičce toho, co v KPP vyšlo.

Nové vydání první části skutečně monumentální sbírky pohádek z celého světa, na níž se podíleli básník, překladatel a esejista Jan Vladislav, přední znalec pohádek Vladislav Stanovský a malíř, sochař, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník Stanislav Kolíbal, zaujímala přední místo v knihovničkách několika generací českých čtenářů, a nepotřebuje proto nijak představovat. Texty, ilustrace i grafická úprava jsou po téměř šedesáti letech stejně nadčasové jako v době svého vzniku a bezpochyby se stanou knihou provázející na cestě ke kultivovanému čtenářství i děti dnešní uspěchané doby.

Země je matka nás všech, říká se ve staré báji. Její pravé jméno je Máti všech věcí, říká se v té báji. Tak jako rostou lidem vlasy a vousy, rostou na ní byliny, keře a stromy. Jenže ty byliny, keře a stromy jsou živí tvorové. Tak jako vy nebo já, říká se v té báji. Vědí, co se děje, tak jako to víme my. A mnoho věcí vědí líp než my. Když duje vítr v korunách, byliny, keře, stromy hovoří, říká se ve staré báji. Často hovoří celé louky a lesy. Pak je můžete slyšet i na dálku, říká se v té báji. Někdy zas mluví jen jeden strom nebo jeden keř nebo jeden trs trávy. Pak musíte až k nim, abyste je slyšeli. Někdy se smějí, někdy pláčou. Někdy se radují, někdy naříkají, říká se v té báji. Proto je šetřete, proto jim neubližujte. A uvidíte, jak se vám odmění. Přinesou vám své květiny. Přinesou vám své plody. Povědí vám své příběhy tak, jak je vypravovaly lidem i zvířatům, dokud byla země ještě mladá a všechno bylo jinak než dnes. To jsou slova autora - básníka, esejisty, překladatele - jenž po válce proslul jako pohádkář. Roku 1972 napsal Proměny, sbírku pohádek a legend, ve kterých nějakým způsobem vystupují a zasahují do děje rostliny. Mohla být však vydána až o mnoho let později.

Jan Vladislav psal svoji poslední básnickou sbírku Příběhy (s podtitulem Parafráze) v letech 1997–2009 (tedy až do své smrti). Jde o básně (povětšinou rozsáhlejší), s epickou osnovou, tedy skutečně o příběhy, jež zachycují životy nebo výmluvné zlomky osudů velkých umělců – básníků, malířů, divadelníků, filozofů (například Michelangelo, Borges, Čechov, Artaud, Mejerchold). Ovšem do těchto „příběhů“ se prolíná osobnost autora, jeho bytostné úzkostné a naléhavé tázání a hledání nejzákladnějšího smyslu umění, života, lásky. V básních této sbírky jako by se zkoncentrovala veškerá Vladislavova umělecká a lidská zkušenost, a vzniklo tak vpravdě svrchované mistrovské dílo.

Podnázev: Devět básníků ze staré Číny. - Na obálce název: Jara a podzimy staré Číny. - Antologie veršů nejvýraznějších představitelů písňové formy typické pro starou čínskou poezii, těsně sepjatou s hudbou. Vyjadřuje milostné city, smutek touhy a rozloučení, radost z přátelskýchpitek i jemné přírodní nálady. Protože je kniha i vývojovým průřezem písňové formy, zachycuje i náměty hluboké reflexe nad osudem říše, ztraceným domovem i nad smyslem celého života.

Jan Vladislav se už v názvu sbírky Sny a malé básně v próze hlásí k velkému zákonodárci snad nejrafinovanějšího básnického žánru, do jehož šperkovnice přispívá dalším osobitým výtvorem.

Výběr z textů Jana Vladislava, čtyři texty o něm a různé bibliografie.

Útlá brožovaná antologie obsahuje jedenáct básní tanka. Čtyři z autorů jsou známi (Sóku Hóši, Funja no asajasu, Ki no Tomonori a Ono no Takemura), zbývajících sedm je anonymních. Báseň tanka (dříve waka) využívá sylabický verš. Má pět veršů, z nichž první a třetí mají pět slabik a ostatní sedm. Někdy se tak uvádí schéma 5-7-5-7-7. První tři verše jsou označovány jako kaminoku (horní fráze) a poslední dva jako šimonoku (spodní fráze). Překlad vznikl v šedesátých letech za odborné spolupráce japanologa, literárního teoretika a překladatele Miroslava Nováka a poprvé vyšel v souboru překladů Jana Vladislava Tajný čtenář vlastním nákladem v Paříži roku 1986.

Pohádka o neposlušné levé botičce, která v noci utekla od holčičky Marjenky, aby se podívala po světě, o němž slyšela tolik vyprávět.

Pohádkové příběhy chlapce Vilíka a paní Meluzíny.

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal.

Sbírku Samomluvy tvoří monology mužů v různých životních situacích, odhalující význam lásky a erotiky v životě člověka.

Výbor z hlavních básnických sbírek (Samoty, Kastilské pláně, Nové písně), doplněný verši z let občanské války, jednoho z klasiků moderní španělské literatury. Je výmluvným obrazem šíře a vzepětí jeho básnického nadání a spolu i obráží jeho zajímavý vývoj od poznání, jak bezvýchodné je uzavření se do kruhu samoty před veřejným děním, k aktivnímu přihlášení se k pracujícímu španělskému lidu, jeho citům a bojům.

Publikace slovem i obrazem zevrubně dokumentuje pražské události spojené s 20. výročím smrti Jana Palacha. Publikace vychází jako zvláštní číslo obnoveného časopisu Reportér nakladatelství Novinář. Obsahuje dokumenty k událostem, k nimž u nás došlo v lednu roku 1989 v souvislosti s 20. výročím smrti Jana Palacha. Jde především o chronologický přehled událostí v jednotlivých dnech. Dále jsou zahrnuty svědectví očitých svědků, články v tisku, různá provolání, projevy, prohlášení, otevřené dopisy a jiné akce nezávislých občanských iniciativ.

Sedm pohádek z pokladů našich a světových pohádkářů. Výbor uspořádala Kateřina Závadová. V pohádkách bývá symbolické číslo tři. Tři vlasy děda Vševěda, tři dary, tři oříšky a tři plesy, tři probdělé noci na hlídce, třikrát princezna vysloví svá přání a nápadníci hádají tři hádanky. Podobně i trojice - tři sestry - prochází pohádkami všech národů v mnoha tematických variantách, v nichž však základní příběh zůstává vždy stejný. Z tří sester je vždy jen jedna, zpravidla ta nejmladší, nejhodnější a nejkrásnější a ona jediná si zaslouží lásku prince. Dětmi nejmilovanější jsou Popelka, Kráska, Maruška z pohádky Sůl nad zlato, staršími sestrami pohrdané a vysmívané, ale k jejich překvapení nakonec ony získávají všechno. Ale v pohádkách o třech sestrách nebývají jen něžné popelky, ale mohou být odvážné jako Fanta Giro a chytré jako Molly Čiperka, která se dokázala o sestry postarat a nelekla se ani obra. A protože děti mají rády nejen romantické a strašidelné pohádky, ale i žertovné, v pohádce Tři šišlavé nevěsty se dozvědí, že žádné pravidlo není bez výjimek a že ani ta nejmladší na tom nemusí být o nic lépe než ty starší. V této pohádce byly totiž všechny tři sestry bez rozdílu tak líné, že se ani nenaučily dobře mluvit. Pokud seděly a mlčely, měly nápadníků dost, ale stačilo promluvit — a nezbyl jim ani jediný.

Převyprávění starých anglických pověstí a balad o Robinu Hoodovi. Kniha je určena dětem od deseti let, vyšla v edici Obnovené obrazy.

Přeložil a uspořádal Jan Vladislav. Výběr dopisů Paula Verlaina a jeho přátel.

Ivan Franko, jeden z předních ukrajinských básníků z přelomu 19. a 20. století, je znám především svou tvorbou zaměřenou buditelsky, sociálně, politicky. Ve skutečnosti to však byl také pozoruhodný básník intimního ladění a jeho lyrické drama Uvadlé listí, osobitá verze wertherovského tématu, patří nepochybně k vrcholům evropské milostné poezie.

Keltské pohádky. Pohádky založené vesměs na líčení dobrodružství, která zažili odvážní mladíci a princové.

Autor zve diváky a také čtenáře na malé náměstíčko v Benátkách v době karnevalu. Pověstný temperament Benátčanů a Benátčanek slibuje hodně zábavy s děvčaty i zralými ženami, které touží po vdavkách, spoustu veselí i svárů mezi nimi i s prchlivými nápadníky. Svou roli sehrají na náměstíčku i Napolitáni „lepšího původu“, zvlášť kavalír, který ač je na mizině, dokáže pohostit Benátčany a užívá si jejich radosti ze života. Hra, která se často objevuje na divadelních scénách, vychází v překladu V. Mikeše a J. Vladislava jako 184. svazek edice D.

Třicet strašidelných pohádek, při jejichž čtení běhá příjemný mráz po zádech, vypravuje klasik českého pohádkářství Jan Vladislav, známý především díky sbírce Strom pohádek. Ze své rozsáhlé tvorby vybral nejpůsobivější strašidelné pohádky z Anglie, Francie, Itálie a dalších zemí. Díky pečlivému výběru a autorovu mimořádnému citu pro jazyk je každá pohádka malým klenotem. Chudí rybáři, nešťastné vdovy, stateční kapitáni a další hrdinové se v nich setkávají s podivuhodnými nadpřirozenými bytostmi - rarachy, nebožtíky, čaroději či s železným vlkem. Knížka pro neohrožené děti (i jejich rodiče), které už omrzely princezny a princové.

„Přišel k nám panáček, měl červený fráček, když jsme ho svlíkali, nad ním jsme plakali. Co toje? Cibule!“ "Šestadvacet pánů vládne celým světem, poroučejí všemu, mladým, starým, dětem. Nejedí, nepijí, slova nepovědí, každý je poslouchá, každý si jich hledí. Co to je? ABECEDA!" Na každé písmenko abecedy je v tomto vskutku kouzelném slabikáři jedna hádanka. Nebo dokonce hádanek několik. Jedna zapeklitější než druhá. Dovedete je uhádnout všechny?

Das burleske Spiel um die Herbergswirtin Mirandolina, die drei Verehrer von Stand mit Witz und Raffinesse an der Nase herumführt, um schließlich dem vierten, ihrem Gehilfen, die Hand zu reichen, ist bis heute das beliebteste Stück Goldonis. Lord Byron bezeichnete es als "eine der besten Komödien, die Europa je hervorgebracht hat".

Vedle pohádek vychovávajících k pravdomluvnosti (O parádivé Sally), k poslušnosti (O chlapci a vílí holčičce) jsou v souboru pohádek absurdní příběhy bez pohádkové pointy, které chtějí pobavit vtipným slovním vyjádřením

Velký soubor anglických pohádek, většinou veselých, až posměšných, ale samozřejmě také kouzelných. Humor dovoluje prostým lidem vyjádřit pravdu - pravdu o tom, že ne vždycky nejmocnější a nejbohatší jsou také nejchytřejší. I v nejsmutnějším příběhu je něco bujného, i nejhrůznější příběh je nakonec k smíchu. Vedle pohádek veselých jsou zde zastoupeny i pohádky kouzelné - o princeznách, dracích, skřítcích i obrech.

Dvacet dopisů Jana Zahradníčka a čtyři dopisy a pohlednice Františka Hrubína.

"Tak jako žili za dávných dob v Řecku největší chytráci v proslulém městě Abdéře, tak jako žili před věky u nás největší rozumbradové v Kocourkově, tak žili kdysi v Anglii největší mudrlanti v městečku Gothamu. Jejich sláva šla celým světem a zvěst o jejich velkých činech se dochovala dodnes. Poslyšte, co se o nich povídá." Těmito slovy uvádí autor třináct humorných příběhů, vysmívajících se různým formám lidské hlouposti