Po Ťü-i, považovaný za významnou postavu klasického čínského básnictví, žil v první polovině devátého století během tchangské epochy, kdy poezie dosahuje vrcholu. Jeho dílo, které se odlišuje od Li Po a Tu Fu, se vyznačuje hlubokým metafyzickým steskem, který se objektivizuje v reálných útrapách lidí, zejména těch, s nimiž se setkává. Poezie se tak zaměřuje na život druhých, což posunuje básníka do pozadí jako lyrického subjektu. Po Ťü-iho pohled spojuje intelektuální potence se sentimentem, což harmonicky doplňuje, podobně jako v pozdním osmnáctém století v Evropě. Tato dvojdomost se projevuje v ironii, verbálním patosu, moralizování a důrazu na kontrast, což přináší překvapení v závěrech jeho veršů. Na rozdíl od Tu Fu, který vyjadřuje smutek, Po Ťü-i vnímá situace jako výčitky. Jeho poezie není tak těsně spjata s bezprostředním světem, což ovlivňuje její kouzlo a stesk. Básníkova osobnost se odráží v jeho silném přiklonu k buddhismu a pečlivém uspořádání veršů do sbírek. Tento český výbor doplňuje již existující svazky a poskytuje unikátní pohled na strádání čínského života prostřednictvím jeho poezie.
