Jan Otokar Fischer Bücher

Výbor z veršů a ukázky z myšlenek představitelů francouzského symbolismu, básnického a uměleckého směru, který se ve Francii zformoval v druhé polovině 19. století a jehož vyznavači se snažili dobrat jakési tajemné podstaty jsoucna za běžnou hranicí lidského poznání, přičemž jako prostředek k vyjádření jim sloužily básnické symboly. Pořadatel Vladimír Mikeš, který je si vědom různého chápání symbolismu co do obsahu a zejména co do časového vymezení, uvádí zde chronologii od r. 1870 do r. 1910 a zařazuje tvorbu 29 autorů. Studii o francouzském symbolismu napsal Jan O. Fischer.

François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později. 1. vydání

François Villon zählt zu den originellsten und einflussreichsten europäischen Dichtern des Mittelalters. Er ließ sich von den Straßen, Tavernen und Gefängnissen von Paris inspirieren und sprach als subversive Stimme aus dem Rand der Gesellschaft. Villon thematisierte Liebe und Sexualität, Geldprobleme, „die stehlenden Reichen“ sowie die Trostspender von gutem Essen und Wein. Sein Werk besticht durch Direktheit, Witz und einen rauen urbanen Realismus. Villons Schreiben förderte die Entwicklung der psychologisch komplexen Ich-Stimme in der Lyrik. Er beeinflusste Generationen von Avantgarde-Dichtern und Künstlern. Arthur Rimbaud und Paul Verlaine ahmten Villons Poesie nach. Claude Debussy vertonte seine Gedichte, und Bertolt Brecht adaptierte sie für die Bühne. Ezra Pound setzte sich für Villons Poesie ein und trug maßgeblich zu ihrem Einfluss auf die moderne Dichtung bei. Villons Werke reflektieren die Nuancen des mittelalterlichen Paris und bieten einen einzigartigen Einblick in die damalige Zeit.

Balzacs schönster Roman in einer fulminanten Neuübersetzung Lucien, der gut aussehende junge Schöngeist aus der Provinz, von Mutter, Schwester und Schwager abgöttisch geliebt und zum Genie erklärt, reist mit deren letztem Ersparten nach Paris und tappt dort in so manche Falle. Die Dichtung bringt ihn nicht weiter, erst als Zeitungskritiker kommt er zu Geld – und zu einer schönen Geliebten. Aber dann verstrickt er sich in Intrigen, und auf einmal steht alles auf dem Spiel. Balzacs unbestechlicher Blick auf das verlogene Treiben der Menschen ist großartige Satire, die Spielarten der menschlichen Komödie sind heute noch gültig.

Román z druhé světové války vypráví o francouzském letci, sestřeleném nad italským územím, který se ukrývá v Římě. V době čekání na umožnění návratu do Francie se setkává nejen se statečnými lidmi z italského odboje, ale i se zbabělci a fanatiky, kteří fašismu slouží.

Die künstlerische Geschlossenheit, die dramatische Intensität und die meisterhafte Schilderung menschlicher Leidenschaften sowie des Pariser Milieus machen den Roman Vetter Pons zu einem der bedeutendsten Werke von Honoré de Balzacs Menschlicher Komödie . Der verarmte Musiker Sylvain Pons ist von zwei Leidenschaften besessen: dem Sammeln von Kunstgegenständen, deren materiellen Wert er übrigens nicht kennt, und der Feinschmeckerei. Der Feinschmeckerei darf er als ›armer‹ Vetter manchmal am Tisch seiner reichen Verwandten Camusot de Marville frönen, durch die er jedoch manche Demütigung einstecken muß. Als er versucht, für deren Tochter Cécile einen reichen Freier zu vermitteln, und dies zu einem die Familie kompromittierenden Fehlschlag wird, zieht er deren dauernden Zorn auf sich. Nachdem er daraufhin tödlich erkrankt und der Wert seiner Kunstsammlung ruchbar wird, werden er und sein Freund Schmücke, ein naiver deutscher Musiker, den er zum Alleinerben bestimmt hatte, Opfer skrupelloser Erbschleicher, zu denen außer der Familie die Concierge Cibot, der Kunsthändler Rèmonencq und der Arzt Poulain gehören.

Hugos historischer Roman handelt vom Aufstand der Vendée des Jahres 1793 in Frankreich. Gekonnt erzählt der Meisterautor eine Geschichte zwischen Abenteuern eines Bataillons Regierungstruppen auf See, den Geschehnissen im revolutionären Paris und den blutigen Scharmützeln in der Vendée. Analog zu Sir Walter Scott mischt Hugo dabei geschichtliche Ereignisse mit einem Schuss Fiktion.

Nachw. u. Anmerkungen v. Taube, Otto. 780 S. N.-A. fPr

Der Roman über die zwei Dinge, die für Stendhal die wichtigsten seines Lebens waren: Italien und die Liebe. Fern seiner Wahlheimat, im Paris von 1839, schrieb er in nur 53 Tagen jenes Werk, das heute zu den größten der Weltliteratur zählt: die Geschichte des jungen Fabrizio del Dongo zwischen der herrischen Herzogin Sanseverina und der weltabgewandten Clelia Conti. Die Einzigartigkeit des leidenschaftlichen, spielerischen Stils ist immer bewundert worden - ein Stil, der mit der glanzvollen Neuübersetzung von Elisabeth Edl jetzt endlich in seiner ganzen Modernität zu lesen ist. Der reiche Anhang vermittelt dem Leser alle historischen, biographischen und literarischen Hintergründe dieses unvergleichlichen Romans.

Friedrich Schiller: Die Rauber. Ein Schauspiel Entstanden 1779/80, Erstdruck: Frankfurt und Leipzig [recte Stuttgart] 1781. Urauffuhrung am 13.1.1782 in Mannheim Vollstandige Neuausgabe mit einer Biographie des Autors. Herausgegeben von Karl-Maria Guth. Berlin 2016. Textgrundlage ist die Ausgabe: Friedrich Schiller: Samtliche Werke, Auf Grund der Originaldrucke herausgegeben von Gerhard Fricke und Herbert G. Gopfert in Verbindung mit Herbert Stubenrauch, Band 1-5, 3. Auflage, Munchen: Hanser, 1962. Die Paginierung obiger Ausgabe wird in dieser Neuausgabe als Marginalie zeilengenau mitgefuhrt. Umschlaggestaltung von Thomas Schultz-Overhage unter Verwendung des Bildes: Anonymer Maler, Schiller liest an geheimem Ort seinen Freunden aus den Raubern vor, wahrend sich die Hascher des Herzogs nahern, 19. Jahrhundert. Gesetzt aus der Minion Pro, 11 pt."

Père Goriot: Wealthy and doting father impoverishes himself in securing brilliant marriages for his ambitious daughters. Symbolizes the extravagance of paternal sacrifice. Set in Paris in 1819, it follows the intertwined lives of three characters: the elderly doting Goriot, a mysterious criminal-in-hiding named Vautrin and a naive law student named Eugène de Rastignac.

Libreto o třech dějstvích : podle Jaroslava Vrchlického "Noci na Karlštejně"

Většina z nás si právem myslí, že o Pařížské komuně ví vše, co je třeba vědět. A snad právě pro tyto čtenáře je nejspíše určena kniha vzpomínek Maxima Vuillauma. Vuillame totiž přenechává historikům vysledování příčin zrození i pádu Komuny a zasazení tohoto významného historického mezníku do kontextu dějin. Soustřeďuje se na něco zcela jiného: na záznam očitého svědka, který byl při tom, který to vše prožil a procítil. Ovšemže výsledek mohl být nezajímavý, kdyby se o svůj osobní prožitek se čtenářem podílel účastník stojící stranou, člověk s úzkým zorným polem, anebo člověk, kterému není dáno prožité adekvátně popsat. Ale Maxime Vuillame byl tehdy mladý novinář, který s profesionální zvídavostí žurnalisty vždy věděl, kde se bude odehrávat to nejzajímavější, a především byl nadán tak pozoruhodnou vnímavostí, že kromě událostí do sebe vstřebával i neopakovatelnou atmosféru, osobitost postav, nálady i imprese, a se suverénností, jež je vlastní pouze velkým novinářům, dovedl vyhmátnout klíčové, rozhodující chvíle dějinných zvratů. Jeho zápisky - snad právě proto, že necítí potřebu nic proklamovat, vyzdvihovat zásluhy, oslavovat a monumentalizovat - působí nesmírně svěže, jímavě a především moderně. Vycházely v sešitech po autorově návratu z emigrace a r.1909 vyšly poprvé ve výboru knižně. V r.1971, kdy se oslavovalo 100.výročí Komuny, přispělo jejich nové vydání ve Francii k důstojnému uctění památného jubilea.

Dílo kolektivu literárních historiků, zpracované podle marxistických hledisek, dává základní informace o vývoji francouzského písemnictví a jeho vůdčích zjevech v období od raného středověku po současnost.

S podtitulem Hrst dojmů z Francie a rozhovory z literárního zákulisí

Sbírka povídek z vojenského prostředí, ukazující nesmyslnost každé války. Červená pečeť - vyprávění starého námořníka a bývalého velitele vojenské lodě o tom, jak musel na moři z příkazu direktoria dát zastřelit devatenáctiletého autora satirické písničky. Jeho mladá ženazešílela a námořník se o ní staral až do své smrti. Tragédií velitele byla slepá poslušnost příkazu, přestože oba mladé lidi miloval. Život a smrt kapitána Renauda aneb Rákoska - příběh kapitána, který vystřízlivěl z víry ve válku, z Napoleona, rezignoval na své úspěchy a povýšení, naučil se válku nenávidět, ale bojoval dál. Večerní táčky ve Vincennes - rezignace starého důstojníka, protiklad jeho smyslu pro povinnost k postoji mladých důstojníků. Autor zde shrnul své zkušenosti z vojny a dospívá k protiválečným myšlenkám.

Čtyři novely, z nichž první tři patří do cyklu "Historie třinácti". Třináctý svazek spisů Honoré de Balzaca obsahuje čtyři novely, z nichž první tři (Ferragus, náčelník Dravců; Vévodkyně de Langeais; Dívka se zlatýma očima) spojeny volným fantastickým rámcem "Historie třinácti" patřily ihned po svém vzniku k nejoblíbenějším Balzacovým dílům. Ve čtvrté novele (Tajnosti princezny z Cadignanu) vypráví Balzac s lehkou ironií a vtipem historii pozdního milostného citu jedné z největších milostnic. Ve všech novelách je zachyceno pařížské prostředí první poloviny minulého století - společenské vztahy, láska, vášně i prázdnota života vyšších kruhů.

Život hrdinského brazilského revolucionáře Luise Carlose Prestese, velitele slavné Kolony, která v letech 1924–1927 prošla 26 000 km napříč Brazílií a svedla desítky vítězných bitev. Prestes je skvělým vojevůdcem, inženýrem i politikem. Pochopil, že je třeba svrhnout zločinný polofeudální řád a provést důslednou hospodářskou a sociální přeměnu. Po nástupu brazilského fašismu byl zatčen a deset let vězněn a mučen. V r. 1945 byl propuštěn a postavil se jako generální tajemník Komunistické strany Brazílie do čela osvobozovacího boje svého lidu.

Nástin dějin francouzské literatury od středověku až po současnost. Jsou psány z dnešního marxistického hlediska, nově objasňují jak vývoj literatury u nás z nejčtenějších, tak charakter osobností ji tvořících. Usilují tak o čtenářův správný pohled na autory minulosti i přítomnosti. Některé formulace a závěry byly pro toto vydání nově převzaty z připravovaných dějin francouzské literatury 19. a 20. století. (2. rozšířené vydání.)