Ivo Purš Bücher

It is difficult to think of a theme in Bohemian and Central European history in the early modern age that is so popular and at the same time still today so little understood as that of the alchemy that is associated with the reign of the Emperor Rudolf II (1552?1612). It was not until the 1970s that a renewed interest in Mannerism and Rudolfine art led historians to examine other areas of Rudolfine culture, and therefore alchemy, too, which was a significant part of that culture. This interest was naturally accompanied by historians looking at alchemy itself in a different way, no longer seeing it simply as a predecessor of modern chemistry? and thus as a subject reserved for the specialised history of science? and starting to study it as a complex and significant cultural-historical and social phenomenon connected with other disciplines, technologies, and areas of the life of society, including not only medicine, mining and metallurgy, but also religion, visual art, and the representation of the nobility.0This publication deals both with activities that were directly supported by the Emperor Rudolf II, and also those that developer in the broader social circle connected with the imperial court. This extended beyond the Czech lands to take in Austria and many parts of the Holy Roman Empire. The theme under consideration is primarily delimited by the period of the reign of Rudolf II, from 1576 to 1612, but for a proper understanding of the context it is also essential to refer to the development of alchemical research in Central Europe roughly from the beginning of the 16th century, and it is likewise important to follow its repercussions in the 17th century

Renesanční letohrádek Hvězda patří k symbolům Prahy. Autoři jej uvedli nejen do kontextu habsburské „rekreační“ architektury , ale také do kontextu architektury evropské. Mezi specifika pražského letohrádku, která text podrobně analyzuje, patří především půdorys šesticípé hvězdy, překvapivá monumentalita stavby a její zdánlivě bezúčelný pevnostní character a mnohovrstevnatá a současně hravá ikonografie bílých štukových reliéfů v interiéru, jejichž podoba evokuje antický Řím. Stejně tak obora, která byla již v renesanci zkrášlena zřízením širokých alejí, křížících se do obrazce hvězdy, je autory knihy chápána jako významný prvek utvářející charakter Hvězdy. Zásadní vliv při budování letohrádku měl pražský místodržící Ferdinand II. Tyrolský (1529–1595), „inventor“ a stavebník Hvězdy. Bohatství motivů a myšlenek, jež mohly být pro umělce Hvězdy určující, zpřístupňuje výpravná obrazová dokumentace knihy, která obsahuje přes 700 snímků, vytvořených speciálně pro tuto publikaci.

Monografie mapující fenomén "rudolfínské alchymie" v širším kulturním a historickém kontextu. Kniha s podtitulem "Hledání tajemství přírody ve Střední Evropě v 16. a 17. století" je rozdělena do několika oddílů: Alchymie ve Střední Evropě a v císařské Praze; Protagonisté alchymie v rudolfinské epoše; Alchymie v kontextu přírodních věd a hospodářství; Dozvuky rudolfinské alchymie. Do jednotlivých oddílů přispěli svými statěmi renomovaní autoři z Čech i zahraničí.

Prchající Atalanta neboli Nové chymické emblémy vyjadřující tajemství přírody. Zásadní alchymistický text v překladu Ivo Purše a Jakuba Hlaváčka. Vychází s četnými vyobrazeními, fundovaným komentářem a hudebním CD s nahrávkou všech 50 Majerových fug.

Růžové zahrádky alchymických filosofů / Ivo Purš -- Praxe umění alchymického / Marie prorokyně, sestra Mojžíšova -- Rosarius philosophorum ; Flos florum / Arnald de Villanova -- Rosarium / John Dastin -- Pretiosa margarita novella / Petrus Bonus, Janus Lacinius.

Kniha přináší komentovaný překlad hlavního díla lipského lékaře, teosofa a paracelsiánského alchymisty Heinricha Khunratha „Amphitheatrum sapientiae aeternae“ z roku 1595. Součástí knihy jsou barevné reprodukce a tři obsáhlé průvodní studie. Heinrich Khunrath (1560–1605) byl klíčovou postavou vývoje alchymie na přelomu 16. a 17. století, tedy v době, kdy vrcholil její význam pro evropskou vědu a kulturu. Khunrathovo Divadlo věčné Moudrosti je výjimečný spis, v němž se prostřednictvím textu i originálních, umělecky hodnotných vyobrazení spojuje dobová teologie a filosofie s paracelsiánskou alchymií. Knihu doplňují tři obsáhlé studie: Ivo Purš – Heinrich Khunrath v zrcadle svého Divadla, Martin Žemla – Heinrich Khunrath: teosof mezi renesancí a reformací, Vladimír Karpenko – Alchymické a chemické aspekty Khunrathova díla „Von hylealischen, das ist pri-materialischen catholischen, oder algemeinem natürlichen Chaos“.

Monografie mapující fenomén "rudolfínské alchymie" v širším kulturním a historickém kontextu. Kniha s podtitulem "Hledání tajemství přírody ve Střední Evropě v 16. a 17. století" je rozdělena do několika oddílů: Alchymie ve Střední Evropě a v císařské Praze; Protagonisté alchymie v rudolfinské epoše; Alchymie v kontextu přírodních věd a hospodářství; Dozvuky rudolfinské alchymie. Do jednotlivých oddílů přispěli svými statěmi renomovaní autoři z Čech i zahraničí.

Hermetický symbolismus ve vztahu k posvátnému umění a esoterismu Velkého Díla. „Příbytky filosofů a hermetický symbolismus ve vztahu k posvátnému umění a esoterismu velkého díla.“ Přeložili: Ivo Purš, Martin Stejskal, Vlastimil Šimek, Tomáš Vondrovic a Vladislav Zadrobílek. Podle pův. 3. vyd. s třemi předmluvami Eugèna Canselieta F.C.H., s kresbami Juliena Champagne a novými fotografiemi. Pevná vazba, formát 160 x 235 mm, I. díl 284 s., II. díl 225 s. – Dvoudílný spis navazující na proslulé Tajemství katedrál, napsal Fulcanelli poté, co konečně provedl zdařilou transmutaci. S množstvím černobílých a barevných ilustrací.... celý text

Renesanční letohrádek Hvězda je symbolem Prahy a jeho neobvyklá podoba spolu s umělecky kvalitní štukovou výzdobou se vymyká českým i evropským loveckým zámkům. Kolektiv badatelů pod vedením Ivana P. Muchky jej zasazuje do kontextu habsburské a evropské architektury. Idea stavby určené k sezónnímu odpočinku mezi zelení zůstává v raném novověku v podstatě nezměněna, avšak konkretizuje se v různých architektonických realizacích. Mezi specifika pražského letohrádku patří šesticípý půdorys, překvapivá monumentalita, zdánlivě bezúčelný pevnostní charakter, technicky náročná střecha a mnohovrstevnatá ikonografie bílých štukových reliéfů v interiéru, evokující antický Řím. Obora s širokými alejemi, křížícími se do obrazce hvězdy, je rovněž významným prvkem utvářejícím charakter Hvězdy. Klíčovou roli při jejím budování hrál pražský místodržící Ferdinand II. Tyrolský, jehož humanistická osobnost a otevřený životní styl ovlivnily kulturní prostředí. Letohrádek měl umělecky působit, uchvacovat divákovu mysl a sloužit ke sportovním aktivitám. Bohatství motivů a myšlenek, které byly pro umělce Hvězdy určující, je zpřístupněno výpravnou obrazovou dokumentací, jejíž nové snímky štukové výzdoby pořídil fotograf Vlado Bohdan.

Surrealisticko-esoterní esej o překonávání konečnosti a duality na základě vyšších stupňů poznání a vědění. Autor používá pro ilustraci svých úvah dvě symbolické sochy z Kuksu - Anděla blažené smrti a Anděla žalostné smrti. Anděl blažené smrti představuje vykoupení, očištění lidské duše, ráj; zatímco Anděl žalostné smrti symbolizuje zmar a zatracení.