Petr Král Reihenfolge der Bücher

Tato knižní publikace představuje vzájemnou korespondenci dvou významných básníků, Ivana Diviše a Petra Krále, v letech 1983-1998. Dopisy zachycují vznik jejich přátelství, názory na českou literaturu a zkušenosti z exilu ve Francii a Německu. Korespondence se stává dobrodružstvím, v němž oba autoři odhalují pravdy, o nichž se obvykle mlčí. Od prvního dopisu sledujeme zrození a prožívání jejich přátelství, které je plné subjektivních závratí a inspirativní hry se skutečností. Diviš a Král si vzájemně otevírají své jedinečné světy, myšlení a postoje, od každodenních témat po existenciální otázky, a utvrzují se v tom, co pro ně znamená poezie a jak je spojena s jejich životy. I přes rozdílné generace a duchovní orientaci rychle našli osobitý vztah založený na vzájemném respektu a snaze pochopit se, i když se jejich názory někdy radikálně rozcházely. V jejich pohledech se odráží nejen věkový odstup, ale i osobní historie a okruh přátel, které formovaly jejich myšlení. Zatímco Diviš zdůrazňuje, že báseň by měla být protestem, Král se soustředí na objevování reality a víru v tajemství, což přináší krutou, ale přesnou pravdu skutečnosti.

"Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu," čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení. Spontaneita, kterou si Král uchoval až do konce. Do Králova typicky odtažitého glosování skutečnosti zároveň vniká potlačovaná úzkost ze smrti, "neúprosný hrot".

Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a učinit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní cestu – nedílně tvůrčí a lidskou –, kterou ve své návaznosti představuje. Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem byl sám autor. Básně tu poprvé vycházejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu je až teď prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edičního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání. Od (post)surrealismu k „pěší metafysice“, tak bývá charakterizován autorův vývoj. Souborné vydání básní by mělo tuto formulku naplnit konkrétním obsahem a zároveň Královo dílo ukázat jako komplexní celek, který na prostou formulku nelze převést.

Výbor statí o filmu, které český spisovatel a filmový odborník Petr Král napsal od 70. do 90. let 20. století.První knižní vydání statí o filmu dvacátého století od počáteční němé éry přes Bunuela, Antonioniho, Felliniho k Wendersovi či Tarkovskému. Svazek představuje Petra Krále nejen jako teoretika, autora hesla o grotesce v Dictionnaire Larousse du Cinéma, ale také jako objevitele vlastní filmové poetiky.

V pařížském Desátém okresu prožil Petr Král nejdelší část svého exilu. Zde, v rue Gustave Goublier, bydlel od sedmdesátých do počátku devadesátých let minulého století. Vypravěč nás provádí místy na krok vzdálenými od turistických tras, ale míří jinam. Pozorností k detailu se Král nezaměnitelně osobním básnickým gestem zmocňuje prožívaného světa a vyvolává k nové existenci v jazyce všechny ty obrazy, zvuky i malé příběhy, jakoby filmové sekvence.

Dopisy z Králova archivu vypovídají nejen o surrealismu šedesátých let, ale také o přátelství dvou pozoruhodných mužů. U Šebka ještě víc než u Krále splývá příběh, který svému okolí předváděl, s dílem. Šebkův život je učebnicovým příkladem básnického odkazu, jejž jeho autor zaplatil permanentním sebeničením a pravděpodobně i předčasnou smrtí.

Petr Krl (ur. w 1941) jest czeskim poetą, prozaikiem, eseistą i tłumaczem szerzej nieznanym polskiemu czytelnikowi. Wśród jego mentorów wymieniany jest Milan Kundera i Vratislav Effenberger. Od najmłodszych lat interesował się filmem, fotografią, jazzem oraz czeskim i francuskim surrealizmem ? odbicie tych fascynacji wyraźne jest w jego tekstach, które w samych Czechach legalnie można było drukować i wydawać dopiero po 1989 roku (przebywał na emigracji od 1968 do 2006).

Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a učinit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní cestu – nedílně tvůrčí a lidskou –, kterou ve své návaznosti představuje. Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem je sám autor. Básně tu poprvé vycházejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu je až teď prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edičního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání. Od (post)surrealismu k „pěší metafysice“, tak bývá charakterizován autorův vývoj. Souborné vydání básní by mělo tuto formulku naplnit konkrétním obsahem a zároveň Královo dílo ukázat jako komplexní celek, který na prostou formulku nelze převést.

Šíření přidává k posledním sbírkám Petra Krále radost, kterou znamenají světlice krátkých básní. Ne všechny jsou výhradně legrační, hravě obrazná zaříkadkla tu taky místy střídají téměř dokumentární záběry.