Leoš Janáček Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Edice rodinné korespondence Leoše Janáčka obsahuje 627 dopisů, korespondenčních lístků, pohlednic a telegramů. Nebyly do ní zařazeny pouze německé dopisy, které psal Janáček mladinké Zdeňce Schulzové ze svých studií v Lipsku a ve Vídni v letech 1879 až 1880 (ty byly vydány pod názvem Dopisy Zdence v nakladatelství Supraphon už v roce 1968). Počátek je tedy datován rokem 1893, jiné dřívější dopisy se nedochovaly. Vydání vychází z fondu Janáčkova archívu oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně.

Das mit attraktiven Fotos, einschließlich Janáceks Briefen und Partituren, ausgestattete Buch führt den Leser an die faszinierende Persönlichkeit des mährischen Komponisten heran. Es bietet eine fesselnde Lektüre für Opernbesucher, Klassikliebhaber und Freunde musikalischer Briefwechsel, die einen Meister hautnah erleben und seine außergewöhnliche Beziehung zu seiner Muse nachempfinden möchten. Janácek, der „späte Wilde“ mit der weißen Mähne, schöpft Kraft und Inspiration aus seiner letzten Schaffensperiode, in der er Meisterwerke wie „Kátja Kabanová“ und „Das schlaue Füchslein“ schafft. Seine Muse, die 38 Jahre jüngere Kamila Stösslová, belebt nicht nur seinen musikalischen Eros, sondern inspiriert ihn auch zu über 700 poetischen, emotionalen Briefen. Ihre Antworten sind rar, und ihre mehrsprachigen Briefe, geprägt von einer gewissen Unbeholfenheit, verleihen der Korrespondenz besonderen Reiz. Der Autor hat diese Briefe ungeschliffen ins Deutsche übertragen, um ihren Zauber zu bewahren. Die Biografie von Jiri Ort bietet spannende Einblicke in die Beziehung der beiden und die daraus hervorgehenden Kompositionen, insbesondere die Entstehung von Janáceks Opern. Ort, geboren 1946 in Brünn, hat Janácek zu seinem 150. Geburtstag zahlreiche Lesungen und Musikessays gewidmet.

Komentovaná edice 63 dopisů Leoše Janáčka z let 1886 - 1928, adresovaných představitelům tehdejších ústředních oborových institucí v Čechách a na Moravě, a dvou jeho studií (Myšlenky cestou, 1907, a O tonině v lidové písni, 1926) z dokumentačních fondů Etnologického ústavu AV ČR. Publikace představuje Janáčka především jako prvořadého znalce a aktivního vědce a organizátora na širokém poli vědy i praxe moravské lidové písně a hudby. K vydání připravil Zdeněk Mišurec.

Die 1904 in Brünn erfolgreich uraufgeführte Oper bringt im bäuerlichen Mähren das menschliche Drama der verführten Ziehtochter Jenufa auf die Bühne. Charakteristisch ist die kunstfertige Verarbeitung volkstümlicher Musik, die dem Werk eine folkloristische Prägung verleiht. Der Text entspricht der 1917 erschienenen Gesangsübersetzung von Max Brod.

Sebral František Bartoš, hudebně uspořádal Leoš Janáček. Podle prvního vydání z roku 1901, které vyšlo nákladem České akademie císače Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění nově výtvarně upravil Luboš Drtina.

Obrazové i písemné dokumenty ze stálé expozice v skladatelově domku v Brně. // 3. vydání

Dopisy Leoše Janáčka Kamile Stösslové (první úplné vydání Janáčkovy korespondence s jeho dlouholetou múzou)

Tematicky řazený soubor fejetonů, črt a článků, hojně doplňovaných notovými záznamy, uvádí téměř v úplnosti Janáčkovy příspěvky do Lidových novin z let 1893-1928. Umělec v nich píše o rodném kraji, lidové hudbě a písni, nápěvcích mluvy, přírodě, dojmech z cest, psychologii tvorby aj.