Tono Stano (* 1960) patří mezi nejznámější fotografy působící ve středoevropském kontextu. Už během studií si vypracoval charakteristický rukopis vycházející z inscenované fotografie, v níž je hlavním prvkem lidské, zejména ženské tělo. Publikace, která doprovází retrospektivní výstavu v Galerii hlavního města Prahy, představuje průřez tvorbou Tona Stana - kromě figurálních kompozic zachycuje experimentální série, konceptuální fotografie i portréty vzniklé ve spolupráci s filmovým festivalem.
»Atticus ist der Bryon der Instagram-Generation.« The Times Mit seinen einfühlsamen Gedichten trifft Instagram-Poet Atticus den Nerv einer ganzen Generation. Auf seinem Kanal @atticuspoetry hat er sich in die Herzen von Millionen Menschen geschrieben. Sein zweiter Gedichtband erzählt davon, dass Liebe überall zu finden ist: beim gemeinsamen Lachen, beim Tanzen bis zum Sonnenaufgang oder beim Teilen einer Flasche Wein. Begleitet werden die Gedichte von stimmungsvollen Schwarz-Weiß-Fotografien, die den Band zum perfekten Geschenkbuch machen.
Sbírka Textové zprávy svým názvem a rozsáhlou kapitolou obsahující krátké poetické hlášky a pozorování volně navazuje na oddíl knihy Deník rychlého člověka nazvaný Chybová hlášení. Obsahuje dvě delší básně, z nichž jedna, Buď zdráv, pojednává zdravotní potíže člověka 21. století tak, jako Deník pojednával jeho rychlost. Druhá z těchto básní, My Češi, pak nabízí zrychlený sled obrazů z dějin národa českého, jehož povahu se snaží ve zkratce postihnout. Tato báseň již byla přeložena do srbštiny pod názvem Mi Srbi.
Světoznámý britský prozaik se v dlouho očekávané vzpomínkové knize vrací k létům, která musel poté, co byl ájatolláhem Chomejním v únoru 1989 odsouzen k smrti za autorství románu Satanské verše, strávit pod policejní ochranou a v neustálých obavách o vlastní život i osud svých blízkých. Strhující vyprávění zaujme dramatickým popisem událostí i otevřeností s níž autor popisuje své vynucené soužití s policejními specialisty, zvraty ve svém soukromém životě či složitý vztah k vlastnímu otci a komentuje postoje těch, kteří jej veřejně podpořili nebo se naopak přidali k jeho kritikům. Kniha se jmenuje Joseph Anton – podle jména, které si musel dát na doporučení policie zvolit pro své ukrývání.
Po básnické prvotině Nucený výsek (2003) a prozaickém debutu Und (2005) vychází sbírka širokoúhlých, narativních básní, v nichž Rychlý člověk v návalu siderodromofilie zpytuje svůj pocit domova ve vlaku do Říma. Rozum a cit zde dávají v rytmu kankánu na okamžik zahlédnout pod zřasenou sukní jindy tolik skrývanou pošetilost a cynismus. Knihu doplňuje CD se zvukovými nahrávkami básní čtených autorem za doprovodu skupiny Siderodrom. Ilustrované vydání s využitím obrazů Michala Singera.
Devět povídek z "podivného prostoru, kde se potkává umění se zločinem".
"Und" z titulní povídky je bizarní meziměstí, kde se setkává vězení a literární dům, zločin a umění, krása a zlo. Zde získává bezradná průměrná spisovatelka inspiraci teprve s příchodem uprchlého trestance. Z příběhů jeho spoluvězňů jako by pak vznikly ostatní povídky této knihy. I v nich bývá nějaká estetická potřeba (od snahy zhubnout až po geniální sochařský talent) vykoupena nějakým "ale" (od neškodné ztráty paměti až po vraždu vlastních rodičů). Autor píše kultivovaně, styl vyprávění přesně přizpůsobuje charakteru vypravěče, používá jemný černý humor.
Dárkově vypravenou sbírku kultivované intimní a milostné lyriky provázejí ilustrace Pavla Růta.
Kořeny poezie Tomáše Míky tkví v tradici hudebního a kulturního hnutí New wave z přelomu 80. let, u nás zatím doposud nepříliš využívané. Míka se soustředí zejména na popis zdeformovaných vztahů ty – já, ve kterých operuje s mírnou nihilistickou pózou, ironií a černým humorem… Mnohdy jsou východiska Míkových básní poznamenána existenciálním ztracením… ve světě, nikoliv však v rovině pouhého hledání, jak by se na debutanta zdálo. Opravdovost a osamocení… jsou vedle zvolněného verše zajímavým hlasem v současné poezii. Za zmínku jistě stojí i jistá modelovost prostředí, v němž se Míkův poetický svět odehrává, i bolestnost vlastní bezmoci, která není s to v tomto světě učinit vzpouru proti konvenčnosti, erotické vyprázdněnosti vztahů či samotě. (Michal Jareš) Tomáš Míka patří k předním českým překladatelům. Jeho vlastní tvorba zatím vycházela časopisecky. Kniha je doplněna CD ROMem s videozáznamy autorských "čtení a promítání" textů, ilustrace mají formu aktivních scanů.
Die Figuren dieses Romans, die bereits an Warten auf Godot denken lassen, sind eigentlich alle Clowns und ihre Reden Clownsreden. Wie bei Becketts erstem, weltberühmtem Stück spielt auch hier das Verhältnis von Herr und Knecht eine entscheidende Rolle; Watt ist, wie viele andere vor und nach ihm, ein Knecht von Knott, und so geht es denn hauptsächlich um die skurrilen Umstände, unter denen Watt im Hause Knott seinen Dienst tut und von denen er dem Erzähler schließlich bei gemeinsamem Aufenthalt im Irrenhaus zu berichten versucht.