Carla Bergman Bücher

Proč se v radikálních emancipačních hnutích objevuje strach, smutek, pocit viny či úzkost? Proč se v nich šíří podezíravost, soutěživost a posedlost svojí pravdou? Proč v nich někdy převáží touha po ideologické čistotě a moralizující povyšování? Montgomery a Bergman nazývají situaci, kdy se jeden způsob dělání politiky vydává za ten jediný správný, rigidním radikalismem. V rozhovorech s lidmi aktivními v nejrůznějších politických proudech autoři zkoumají, jak se rigidní radikalismus šíří, ale také jak se ho daří odstraňovat. Kniha není návodem, jak být správně radikální, ale vybízí nás k experimentální cestě, jak měnit svět, sebe a sociální vztahy s druhými, a přitom z toho mít radost. Radost, která znamená měnit a být proměňován, cítit nebo dělat něco nového, společně konat a myslet. Kniha obsahuje i rozhovory se Silvií Federici, Adriennou Maree Brown, Marinou Sitrin, Gustavem Estevaem, Leannou Betasamosake Simpson, Walidah Imarishou, Margaret Killjoy, Glenem Coulthardem a Richardem Dayem.

À quoi ressemble la joie dans les milieux de lutte ? Qu’est-ce qui nous rend collectivement et individuellement plus capables, plus puissant·e·s et pourquoi, parfois, les milieux radicaux produisent tout l’inverse et nous vident de tout désir ?C’est à ces questions que Joie militante tente de répondre, combinant propositions théoriques, analyses de cas pratiques et entretiens avec des militant·e·s issu·e·s de luttesdiverses : féminisme, libération Noire, résurgence Autochtone, squat, occupations, luttes queer, anti-carcérales, d’autonomie des jeunes, anarchisme, autonomisme, écologie radicale.La joie, au sens spinoziste du terme, renvoie à notre capacité à affecter et être affecté·e·s, à prendre activement part à la transformation collective, à accepter d’en être bouleversé·e·s. La joie telle qu’elle nous est ici proposée est une façon d’habiter pleinement nos mondes, nos attachements, plutôt que de chercher à les diriger.Ce livre, paru aux États-Unis en 2017, y est déjà devenu un incontournable pour penser différemment le militantisme et les luttes. Il s’agit maintenant d’ouvrir également ces discussions au contexte français.