Kniha je prvním pokusem o komplexní materiálově podložený pohled na přínos vídeňských českých osvícenců k počátkům českého národního obrození. V centru pozornosti stojí J. V. Zlobický, významný vlastenec, cenzor slovanských a především českých publikací, vysoký úředník české registratury Nejvyššího soudu, první profesor českého jazyka a literatury na vídeňské univerzitě. Spolu s ním je sledována i činnost jeho současníků, jakož i prostředí, v němž všichni žili a působili. Publikace vychází v dvojjazyčné (české a německé) podobě.
Publikace navazuje na Encyklopedický slovník češtiny (NLN, 2002), avšak výrazně jej přesahuje rozsahem, obsahem a formou. Oba slovníky se snaží shrnout a vyložit klíčové otázky struktury, fungování a vývoje češtiny, přičemž se zaměřují na její mluvené a psané podoby a širokou škálu variet. Tematicky pokrývá všechny hlavní disciplíny jazykovědné bohemistiky, a to jak zavedené, tak nově se formující. Vychází z teoretických koncepcí, které mají ohlas v české i zahraniční bohemistice a slavistice, a oslovuje nejen bohemisty, ale i filology a další disciplíny, kde se zabývá obecnými nebo přechodovými fenomény. Slovník reflektuje pokroky v domácí i zahraniční jazykovědné bohemistice a přináší specifický přínos jazykovědnému výzkumu. Hesla byla aktualizována a rozšířena, přičemž současný slovník obsahuje přibližně 1600 hesel vysvětlujících více než 5000 lingvistických termínů. V souladu s rozšiřujícím se poznáním a rozvojem interdisciplinarity vznikly nové „balíčky“ hesel z oblastí jako počítačová, matematická, kognitivní, psycholingvistická, kontaktová a sociolingvistická analýza diskurzu. Na heslech se podílelo 190 lingvistů, včetně 40 ze zahraničí.
První souhrné dílo o naší mateřštině představuje prostřednictvím odborných termínů jak češtinu v celé její mnohotvárnosti, tak dosavadní výsledky vědy (bohemistiky), která se jí zabývá. Slovník shrnuje a vykládá nejdůležitější otázky struktury a fungování naší mateřštiny a věnuje pozornost všem důležitým teoretickým koncepcím, které našli ohlas v české i zahraniční bohemistice a slavistice. Bere v úvahu jak mluvenou, tak psanou podobu češtiny včetně útvarů nespisovných, a to se zřetelem k její současné podobě i jejím dřívějším vývojovým fázím a praslovanskému původu.
Monografie představuje vývoj základních druhů antroponym (křestních jmen, příjmí, příjmení, hypokoristik a přezdívek) v českých zemích v časovém rozmezí 1000—2010. Přednostně se zabývá osobními jmény českých obyvatel a sleduje jejich vývoj na území obývaném českou majoritou, přitom však respektuje skutečnost, že mezi obyvateli českých zemí zaujímaly významné místo německy mluvící menšina a poměrně početná židovská komunita. Antroponyma představují specifický jazykový materiál, jehož hlavními zdroji jsou administrativní texty vydané i nevydané. Monografie se opírá výhradně o jména historicky doložená, aby bylo možné analyzovaná jména ověřit a časově je zařadit.
Dílo podává souhrnný pohled na vývoj lingvistického myšlení bohemistického a zaplňuje tak mezeru v našich znalostech o jazykovědné bohemistice jako vědním oboru. Ve studiích věnovaných většině jazykovědných disciplín jsou představeny a charakterizovány všechny rukopisné a pozdější tištěné práce, které měly a mají význam pro vývoj daného oboru. Kniha tak upozorňuje na kvalitní a přínosné výsledky českého myšlení o (mateřském) jazyce, podává orientaci v pramenech a v neposlední řadě též opravuje mnohá dodnes tradovaná chybná tvrzení. Bude sloužit nejen badatelům včetně zahraničních, učitelům a studentům, ale i širší veřejnosti – všem, kdo se zajímají o češtinu.
Skriptum „Stará čeština pro nefilology“ je určeno především posluchačům historických oborů, ale může sloužit jako základní poučení o staré češtině všem zájemcům o tuto problematiku. Je zaměřeno na praktické zvládnutí staré češtiny, tj. na získání takových vědomostí, které umožní porozumět staročeskému textu a časově jej zařadit. Výklad je přizpůsoben dnešnímu stavu středoškolského vzdělání a s hlubšími jazykovědnými znalostmi nepočítá.
Skripta se věnují základním otázkám onomastické teorie a terminologie, zabývají se klasifikací onomastiky, přibližují antroponomastiku i jednotlivé druhy antroponym. Antroponyma jsou zkoumána jako součást frazémů, ve vztahu k literární komunikaci i ke kalendáři. Skripta zahrnují též vývoj české antroponymie a antroponomastiky.
