Josef Petráň Bücher

Druhé, upravené a rozšířené vydání publikace o dějinách budovy Karolina v sepětí s výukou a slavnostmi Univerzity Karlovy. Autor líčí jeho stavební vývoj, pozornost věnuje zejména novodobým přestavbám podle projektů architektů J. Fragnera a T. Šantavého. Pojednává však též o slavnostech, zejména inauguracích rektora, imatrikulacích a promocích, popisuje scénáře slavností a insignie při nich užívané, obřadní oděvy, sceptra, medaile na řetězech důstojenství. Příloha obsahuje příslušné texty užívané v rituálech, jsou tu uvedeny i proměny oficiálních názvů pražského univerzitního vysokého učení. Bohatý obrazový doprovod tvoří kromě rozsáhlého souboru aktuálních barevných fotografií objektu a historických předmětů i historické černobílé snímky, grafika i stavební a situační plány.

Praha je centrem univerzitní vzdělanosti už bezmála sedm století. Psal se 7. duben roku 1348, kdy český král a budoucí římský císař Karel IV. založil ve svém sídelním městě první vysoké učení na sever od Alp a na východ od Rýna. Své výsadní postavení ve střední Evropě Karlova univerzita ztratila po vzniku univerzit v sousedních zemích a v Praze jí od druhé poloviny 16. století začala konkurovat – do jejich sloučení v roce 1654 – jezuitská akademie v Klementinu. Potřeba vzdělání v oborech technických a zemědělských vedla v roce 1718 ke vzniku inženýrské školy, pozdější polytechniky, posléze Českého vysokého učení technického. Na samém konci 18. století byly v Praze položeny základy výtvarné akademie, později k ní přibyla Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ostatní veřejné vysoké školy v Praze vznikly po druhé světové válce: AMU 1945, Česká zemědělská univerzita 1952, Vysoká škola chemicko-technologická 1952 a Vysoká škola ekonomická 1953. V roce 1993 jejich počet navýšila Policejní akademie. Průvodci po historii a místopisu pražských vysokých škol i komentátory akademického života, srostlého s kulturou a společenským děním v české metropoli, jsou Josef a Lydia Petráňovi. Anglický překlad.

Nové a aktualizované vydání knihy profesora Petráně, v níž na pozadí popisu korunovačního plesu císaře a krále Leopolda II. podal poutavý a zasvěcený obraz českých zemí i celé Evropy v době, kdy doznívaly josefinské reformy, zároveň se však od západu, z Francie, blížil revoluční příboj a s ním související společenské změny.

Kultura každodenního života od 16. do 18. století. Praha: Karolinum a SPN 1995 - 468 s. : 44 bar. fot. příl. I J. Petráň a kol., Dějiny hmotné kultury. [D.] 2. [Sv.] (2)., Kultura každodenního života od 16. do 18. století.

Několik stránek z dějin povstání feudálních stavů proti Habsburkům v letech 1618-1620. Známý historik líčí průběh popravy 27 českých pánů na pražském Staroměstském náměstí r. 1621 a provádí i rekonstrukci stěžejních událostí, které k ní vedly, včetně stavovské defenestrace. Současně seznamuje se strukturou správy říše a Království českého i s tehdejšími politickými reprezentanty a spiklenci. Je umožněno nejen shlédnout zjevné děje, ale také nahlédnout do zákulisních machinací, kterými byly pozměňovány osudy zúčastněných. 3. upravené a rozšířené vydání, v nakladatelství Brána 1. vydání.

Tématem knihy je kulturní obraz venkova a jeho vývoj od počátků rozvoje zemědělství v období neolitu. Ukazuje, jak se v evropském středověku ustálila kultura s úžasnou setrvačností, kterou podstatně narušil až věk průmyslu v 19. století. Výklad názorně doplňují kresebné a fotografické ilustrace.

Populární a osvědčená edice učebnic tvoří kompletní celek, který mapuje historické období od pravěku až do konce 80.let 20. století.Tento 2. díl se zabývá tématem: Vrcholný středověk.