Jarmila Horáková Bücher

„Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné.“ Takto učí královna Ku-klux-klanu malé děti, jak správně připravit vánoční dort. Co je to vlastně Ku-klux-klan a jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále živé a v rozkvětu? Děsivé obrazy hořících pochodní a bílých hábitů totiž nepocházejí ze středověku, jsou poselstvím dneška. Odpověď hledá polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska přímo na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde tuhle extremistickou organizaci prozkoumala zblízka. Protože právě tady se tahle „bílá organizace“ před sto padesáti lety zrodila, tady vycházely pohlednice připomínající lynče Afroameričanů a tady i dnes můžete v lesích potkat postavy s pochodněmi zahalené do bílých kukel.

Tématem knihy Bukurešť. Prach a krev není pouze jedno město, ale také rumunská společnost jako celek - se všemi jejími pohnutými osudy, historickými zvraty a traumaty, které pramení z meziválečného období i z nedávné minulosti. Autorka v řadě citlivě až lyricky načrtnutých příběhů kombinovaných s čistými fakty a statistikami dokáže jít až na dřeň, míří přímo do bolavého místa. Ceauşescův režim poznamenal životy Rumunů hlouběji, než by se z pouhého výčtu nedostatků v mnoha různých oblastech mohlo zdát. Velká část knihy je věnována také vzdálenější rumunské minulosti - zde hrají důležitou roli i motivy tradované v lidových baladách - protože bez ní by jen stěží bylo možné pochopit současnost se všemi jejími paradoxy. V závěrečné bilanci dochází Margo Rejmer k závěru, že na Bukurešti není snadné najít něco krásného. Je jako tamní nedělní zákusky: sice sladká, ale má hořkou polevu. Jakmile ovšem jednou ochutnáte, musíte se stále znovu vracet. Kniha byla v Polsku nominována mimo jiné i na cenu Niké.

Publikace Arumunština chce čtenáře seznámit s u nás málo známým arumunským etnikem. Úvodní kapitola se věnuje historickému pozadí, následuje náhled do arumunské literatury, gramatika arumunštiny, glottochronologické srovnání balkanorománských jazyků a stručný arumunsko-český a česko-arumunský slovník. Tato kniha NENÍ UČEBNICE. Jedná se o akademickou publikaci, která vychází s podporou grantu GAUK. Monografie určená především romanistům, balkanistům, zájemcům o Balkán a jeho etnickou rozmanitost. Obsahuje jak informace pro filology, tak pro ty, kdo se chtějí arumunsky naučit.

Kniha podává nejen barvitý obraz myšlenkových a milostných vnitřních bojů mladé herečky, ale je i významným příspěvkem k dějinám našeho divadla.

Malí uprchlíci, malí vojáci, malí vězni lágrů. Děti v místech, kam nepatří. Ze všech zvěrstev války jsou tato nejhorší. Ochránit nejslabší, nenechat jim ublížit. To je pohled dospělých. Jak ale válku vnímají děti? Magdalena Grzebałkowska se rozhodla vypátrat pamětníky, kteří by jí dokázali vyprávět o tom, co zažili v době druhé světové války, když jim bylo pár let. V době, kdy by si měli hrát a chodit do školy. Místo toho se z nich stali sirotci, museli nahradit rodiče v péči o mladší sourozence, opustit svůj bezpečný domov, stanout po boku vojáků. Nebo zjistit, že jejich milující otec je zločinec a vrah, jako to pochopil Niklas Frank. Každé z dětí se muselo vyrovnat s nespravedlností a traumaty, překonat překážky, které by byly náročné i pro dospělého. Zkušená reportérka si zároveň dobře uvědomuje, že vzpomínka není historická pravda, a ukazuje na různých osudech, jak se osobní příběhy mohou lišit od skutečnosti. Někteří hrdinové jí sami vyprávějí několik verzí své „vojenky“. A možná že právě to je na knize nejzajímavější – citlivá, reportérská zpráva o tom, jak funguje lidská paměť v okamžiku, kdy se vám před očima zhroutil celý váš svět.

Was haben eigentlich Gewaltherrscher wie Saddam Hussein, Idi Amin und Fidel Castro gegessen? Witold Szabłowski hat sie aufgestöbert: die Köche der Diktatoren. Und er lässt sie erzählen. Doch Szabłowski stellt in seinem Buch auch kritische Fragen: Wie prägt Essen die Geschichte? Was sagen uns die Gerichte der Diktatoren über das Wesen der Macht? Und schließlich: Warum lassen wir im 21. Jahrhundert Menschen verhungern? Szabłowski stellt den Geschichten der Köche die Geschichten derer gegenüber, die unter den Diktatoren gelitten haben. Das Buch bietet einen Blick auf die Geschichte des 20. und 21. Jahrhunderts, im Vordergrund Topf und Pfanne, im Hintergrund die großen Dramen, Kriege und Genozide. Mit den Köchen von Fidel Castro, Saddam Hussein, Idi Amin, Pol Pot und Enver Hoxha.

Tamara Pavlovna si v detskom domove vyberie dievčatko, ktoré síce nerozpráva jej jazykom, no najviac vydrží. Totiž jedine s vytrvalosťou a zaťatosťou, obklopená drobnými radosťami z pestrého života na dvore jedného bytového domu v Kišiňove, nájde dospievajúca Lastočka spôsoby, ako sa vyrovnať s cudzím jazykom, neľahkými podmienkami, pocitom viny z túžby po vlastných rodičoch… Dej románu Sklenená záhrada sa vracia do rokov perestrojky a glasnosti, do rokov konca sovietskej éry a začiatku hľadania samostatnej moldavskej identity. Tatiana Țîbuleac zaň v roku 2019 získala Cenu Európskej únie za literatúru.

Úvodní díl nové erotické série polské autorky. Avery Stoneová zoufale potřebuje peníze. Je to otázka života a smrti, proto se rozhodne stát prostitutkou, aby vydělala potřebnou částku. Vypadá to, že se na ni štěstí usmálo, když dostane nabídku na práci pokojské za plat, o jakém se jí ani nesnilo. Celé je to až příliš krásné... Jacob Blakemore, syn muže, který ovládá celé podsvětí státu New York, není žádný dobrodinec, ale když to Avery zjistí, už je pozdě. Vyjde najevo, že pracovní smlouva je ve skutečnosti pakt s ďáblem stvrzený jejím vlastnoručním podpisem. A není cesty zpět. Rychle začíná chápat, že dům, kde měla pouze pracovat, skrývá temná tajemství. Nemůže utéct. Je odkázaná pouze na sebe a své odhodlání, které se však jejímu šéfovi vůbec nelíbí. Čeho je schopný muž, který není zvyklý na odmítnutí? Kolik je schopna snést žena, která nechce ztratit samu sebe? Nakladatelská anotace.