Radovan Charvát Bücher

Katalog k výstavě Pravoslav Sovak - Krajiny času. Museum Kampa 24.2. - 27.5.2018

V technokraticky a byrokraticky organizovaném pracovním světě má člověk stále větší problémy prosadit se jako individuální, autonomní a ve své oblasti činnosti aktivní osoba. Byrokracie a státní správa na straně jedné a globálně operující hospodářské organizace na straně druhé nutí k přizpůsobování, v němž člověk přichází o svoji individualitu, nedokáže se identifikovat s prací a nakonec ani se svým soukromým životem. Ztrácí motivaci, jeho výkon klesá a sám tomuto tlaku podléhá, vnitřně se vzdává. V popředí moderní společnosti stojí dnes především rozmnožování blahobytu bez ohledu na všeobecné blaho a životy příštích generací …

Román Vyhlazení (Auslöschung, 1986) představuje poslední a vrcholný autorův příspěvek světové literatuře. Rozvíjí zde a k dokonalosti přivádí všechny motivy a prostředky, které prostupují jeho tvorbu odpočátku: kritika všeho a všech – zejména rakouského státu a společnosti – jako umění literární nadsázky, všudypřítomná tragikomika, sarkasmus, sebeironie a bytostně hudební rytmus vyprávění.

Výbor miniatur, glos, výstižných črt i krátkých povídek z let 1899–1920 tohoto významného švýcarského autora představuje vhled do jeho tvorby nejvlastnější: v psaní krátkých próz byl Robert Walser jedinečný a neopakovatelný, v mnohém překonávají jeho vlastní romány.

The publication of Victor Klemperer's secret diaries brings to light one of the most extraordinary documents of the Nazi period. In its cool, lucid style and power of observation, said The New York Times, it is the best written, most evocative, most observant record of daily life in the Third Reich. I Will Bear Witness is a work of literature as well as a revelation of the day-by-day horror of the Nazi years. A Dresden Jew, a veteran of World War I, a man of letters and historian of great sophistication, Klemperer recognized the danger of Hitler as early as 1933. His diaries, written in secrecy, provide a vivid account of everyday life in Hitler's Germany. What makes this book so remarkable, aside from its literary distinction, is Klemperer's preoccupation with the thoughts and actions of ordinary Germans: Berger the greengrocer, who was given Klemperer's house (anti-Hitlerist, but of course pleased at the good exchange), the fishmonger, the baker, the much-visited dentist. All offer their thoughts and theories on the progress of the war: Will England hold out? Who listens to Goebbels? How much longer will it last? This symphony of voices is ordered by the brilliant, grumbling Klemperer, struggling to complete his work on eighteenth-century France while documenting the ever- tightening Nazi grip. He loses first his professorship and then his car, his phone, his house, even his typewriter, and is forced to move into a Jews' House (the last step before the camps), put his cat to death (Jews may not own pets), and suffer countless other indignities. Despite the danger his diaries would pose if discovered, Klemperer sees it as his duty to record events. I continue to write, he notes in 1941 after a terrifying run-in with the police. This is my heroics. I want to bear witness, precise witness, until the very end. When a neighbor remarks that, in his isolation, Klemperer will not be able to cover the main events of the war, he writes: It's not the big things that are important, but the everyday life of tyranny, which may be forgotten. A thousand mosquito bites are worse than a blow on the head. I observe, I note, the mosquito bites. This book covers the years from 1933 to 1941. Volume Two, from 1941 to 1945, will be published in 1999.

Rudolf, der Erzähler dieses 1982 erschienenen Buches, bereitet seit einem Jahrzehnt mit leidenschaftlichem Ernst eine größere wissenschaftliche Arbeit über seinen Lieblingskomponisten Felix Mendelssohn-Bartholdy vor. Nachdem er zuerst durch den Besuch seiner Schwester und dann, nach ihrem Weggang, durch die quälende Furcht, sie könnte wieder zurückkommen, am Schreiben des ersten Satzes seiner Studie gehindert wird, quält ihn die »Hölle des Alleinseins«. Deshalb packt er die Koffer, nimmt nur die wichtigsten seiner Schriftstücke mit, um in Palma seine Arbeit zu realisieren. In einem dortigen Cafe erinnert er sich an eine junge Frau, die ihn bei seinem letzten Palma-Aufenthalt vor eineinhalb Jahren angesprochen hatte. Sie war verzweifelt, ihr Mann hatte sich nachts vom Balkon des Hotels Paris gestürzt. Auf dem Friedhof von Palma, in einem der sieben Stock hohen Betonbestattungskästen, ist er beerdigt worden. Noch jetzt, eineinhalb Jahre danach, sieht er das verzweifelte Gesicht der Frau. Nun hat er eine Reihe von ersten Sätzen für seine Arbeit im Ohr, aber auch das Unglück der jungen Frau. Er nimmt ein Taxi, fährt zum Friedhof und findet an der Tafel neben dem Namen des Mannes nun auch den Namen der Frau: suicido – erfährt er.

„Ich bin ein kleines Monsterschwein / und stinke vor mich hin. / Ich will stets grimm und grauslich sein, / bis ich ein großes bin.“ Noch viele Gedichte dieser Art rezitieren der Zauberer Irrwitzer und die Hexe Tyrannja, während sie darauf warten, dass der Wunschpunsch fertig wird. Mit ihm wollen sie Punkt 12 Uhr in der Sylvesternacht Erde und Menschen vernichten. Wenn da nicht die tapferen Tiere, der Kater Maurizio und der Rabe Jakob gewesen wären.

Ein Landarzt aus der Steiermark nimmt seinen Sohn auf Visite mit, einen Tag lang. Fälle präsentieren sich, wie eine Landpraxis sie bringt, Fälle, wie sich zeigt, die jenseits medizinischer Möglichkeiten erst beginnen.