Gustav Erhart Bücher

Katalog výstavy je vybaven bohatým obrazovou dokumentací, nedlouhým textem zabývajícím se grafickou tvorbou významného sochaře a informací o autorovi včetně bibliografie.

Kniha obsahuje studie o životě a díle významných výtvarných umělců, malířů a grafiků, kteří patří mezi čelné představitele důležitých stylotvorných proudů minulého století. Tyto formace často vycházejí z druhé poloviny 19. století, kdy dominovala secese, a částečně se zakotvily v surrealismu. Erhartovy studie se zaměřují na osobnosti méně známé v českém prostředí, jejichž význam je srovnatelný s pilíři moderního umění, jako byli Picasso či Dalí. Důraz je kladen na tradičně opomíjené umění kresby a grafiky (Beardsley, von Bayros, Vogeler) a na meziválečný styl art deco, který získává pozornost až v posledních letech (T. Lempická, R. Brooksová). Erhart se věnuje secesním výtvarníkům jako A. Kubin a G. Klimt, expresionistům E. Nolda a L. Sagalla, a abstraktním expresionistům M. Rothka a W. de Kooniga. Zmiňuje také méně známé evropské surrealisty, jako jsou Meret Oppenheimová a Leonora Fini, a protagonisty art deca a Bauhausu. Kromě toho kniha obsahuje interpretace a eseje o českém umění a jeho osobnostech, jako jsou Václav Boštík a Jiří Načeradský.

Přeludy pozdního podzimu jsou poslední sbírkou Gustava Erharta, básníka bytostného, jehož poezie je ze života. Vlastního i druhých. Těch vzdálenějších, ať v čase či místě, i těch nejbližších. Těch osobně poznaných i těch "jen" čtených. Není to ale poezie existenciální, je esenciální. Autor pracuje z rozmyslem a když se rozhodne jít se svou kůží na trh, musí si každý verš projít kocovinou, a ke čtenáři se dostane, až když si jím je básník dokonale jist. Verše osekané na minimum, na nejprostší funkční tvar. Aforismus zdárně kontaminovaný anekdotou. Verš volný i vázaný. Slova známá i neznámá, odtud i zdaleka. Jednou navýsost konkrétní, zasazená v jasné časoprostorové kulise, jako "matčin pokoj" nebo "jedna kamarádka" z dětských let, řečená Šmašlí. Jindy obecné, abstrahující, přesahující do roviny symbolu, archetypu, mýtu; stačí sesadit slova z názvů předcházejících Erhartových sbírek, jako "nenávratno", "ticho", "prázdno", ale i "purgatorium" nebo "podvojná znamení". Nejinak je tomu s názvem "pozdní podzim".

Povídka, jejímž principem je hledání zdvojení a zrcadlovosti. Hlavní hrdina pátrá po osudech dvou bratrů, kteří žijí vedle sebe, ale jejich životní příběhy je rozdělily právě tím, co je spojovalo.

Básník a esejista Gustav Erhart (1951) píše poezii od konce 60. let. Je pro něj charakteristická záliba v míšení archaismů s autorskými novotvary, proplétání češtiny s latinou, stejně jako důmyslná benevolence v rýmové a rytmické struktuře nebo práce s hudebností textů, kterou jim autor dodává častými aliteracemi a asonancemi. Zpěvností některých textů, byť zhuštěných do minima slov, Erhart oživuje a připomíná erbenovskou baladičnost, napojuje se na poetiku lidových mýtů a pověstí, aby se vzápětí dostal do metafyzických či hermetických výšin. Charakteristické jsou časté přímé i nepřímé odkazy na autory pro Erharta iniciační, ať už z řad prokletých básníků, dekadence či surrealismu.

Soubor studií se zaměřuje na méně známé literární a výtvarné osobnosti české i světové scény od konce 19. století až po současnost. V oblasti literatury zahrnuje práce Gustava Erharta, který reflektuje autory, jež jej v průběhu let zaujali. Mezi nimi najdeme P. Celana, L. Lugonese, J. Gracqa, P. Réageovou a další významné postavy. Výtvarná část se věnuje umělcům jako surrealistické malířky Leonora Carringtonová a Dorothea Tanningová, ale i českým autorům, které Erhart znal osobně a sledoval jejich práci v „počátečním stádiu“ (J. Načeradský, Z. Sion, R. Němec a další). Tento osobní kontakt mu umožnil hlubší porozumění genezi jejich děl, často mylně označovaných jako abstraktní, a také širším souvislostem. Nový výběr z Erhartovy esejistiky usiluje o poskytnutí ucelenějšího pohledu na mimořádné tvůrčí osobnosti, které si zaslouží větší uznání za svůj přínos uměleckému dědictví. Zároveň nabízí možnost poznat jeho esejistický styl, blízký impresionistické kritice, a jeho osobitou dikci, která se objevuje i v jeho básnické tvorbě.

Bibliofilie vydaná jako V. svazek edice Stínová knihovna, kterou řídí esejista Jakub Guziur. Básnická sbírka českého básníka a historika umění Gustava Erharta Proudy podzemních vod. Bibliofilské vydání Erhartovy sbírky výtvarně doprovází původní tříbarevný dřevořez Jindřicha Zeithammla. Bibliofilie je tištěna na ručně čerpaném papíru Losín®. Kniha vychází v nákladu padesáti číslovaných a signovaných výtisků, které typograficky upravil konceptuální umělec a typograf Jiří Šigut. Doslov napsal Jakub Guziur. Finalizaci, ručně šitou vazbu a ochranné přebaly realizovalo Knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová, Žamberk.

Sbírka Podél Pyrifleghetónu je v rámci autorových předešlých sbírek dalším krokem k tvarové a významové vybroušenosti jeho poetiky, jež se stále více koncentruje, jakoby stáčí sama do sebe. Především se ale navrací k prvotnímu poznání skutečnosti, která je pouze průzorem k znepokojivému poznání — zaklínanému skrze úsporné, až mlčenlivé texty, v nichž se skeptický básníkův postoj zrcadlí v zauzleném, místy až dokonce neprodyšném výrazu. Básníkova poezie se nepochybně nechává inspirovat prvním slovem, „modrou“ romantickou školou a blakeovským mysticismem, ale čerpá i z antické, židovské či perské mytologie a středověké symboliky alchymistů. Jeho tvorba rovněž odráží tradici básnických nálad fin de siecle, aristokraticky vznešenou a artificiální dekadenci nebo poezii prokletých básníků. Gustav Erhart dokáže koncentrovat významové napětí svých osobitých šifer až na dřeň vyjádření, které se v jeho poezii stává úsporným, zato ale složitým obrazem smyslu, a právě proto si tento „čaroděj slova“ zaslouží mimořádnou pozornost.