Michael Špirit Bücher

Plastiky a objekty Viktora Karlíka z let 2012–2019, jež tato česko-anglická kniha představuje, jsou výtvarnými prácemi, které souvisejí s literaturou jako součástí kultury a inspirovaly je osobnosti a díla některých básníků, spisovatelů či filosofů pro autora podstatných. Hanč – Beckett – McLuhan – Kolář – Plíšková – Krchovský – Le Grand Jeu – Knižní gril – Kolmačka – Baudelaire – Kubišta – Matoušek – Kritické časy (Pohřbívaným zaživa) – Bondy – Walser – Zábrana – Céline – Boudník – Sorokin – Stankovič – Topinka – Conrad – Hruška – Knižní klec – Jirous – Kabeš – Dostojevskij – Pánek – Duchamp – Frynta – Gombrowicz – Vodseďálek – Grögerová – Nietzsche – Hauková – Orwell – Knižní krematorium – Poe – Hejda – Zelenka – Rimbaud – Hiršal – Klíma – Musil – Sekal – Topol – DADA – Hrabal – Zajíček – Kafka – Hlasy z podzemí – a další Autorem fotografií děl z Karlíkovy Literatury je Ondřej Přibyl, knihu graficky upravila Josefina Karlíková, představené plastiky, objekty a jiné práce doprovázejí texty historiků a teoretiků umění a literatury Petra Jindry, Michaela Špirita a Marka Vajchra.

Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup.

Soubor prací literárního kritika (1940 - 1993).

Od Babela přes Kunderu až k Singerovi a Boučkové - tak by se dalo charakterizovat rozpětí kritického zájmu jednoho z našich nejvýznamnějších kritiků. Kniha představuje obsáhlý výbor z více než třiceti let Vohryzkovy kritické práce od časopisu Květen až po dnešní Literární noviny a Respekt. Knihu pro samizdatové vydání uspořádal Jan Lopatka, pro vydání knižní ji doplnil Michael Špirit, který je též spoluautorem úplného soupisu díla Josefa Vohryzka a jmenného rejstříku. Doplněno statěmi Zdeňka Urbánka a Evy Formánkové.

Obsáhlý výbor z esejů a kritik výtvarného umění, rockové hudby a undergroundové kultury z let 1965–1990, doplněn textem Pravdivý příběh Plastic People.

Otevření knihy a začátek čtení neznamená vždy setkání s věrným textem, jehož název je na obálce. Michael Špirit ve své práci odhaluje, že mezi čtenářem a důvěryhodným textem stojí mnohé překážky. Hlavní z nich je rozšířený dojem, že literární text existuje pouze jako hotový produkt, který stačí konzumovat. Monografie ukazuje, že příprava textu k „spotřebě“ je proces srovnatelný s uměleckým restaurátorstvím. Špirit se zaměřuje na vydavatelské projekty posledních třiceti let, včetně autorů jako Karel Poláček, F. X. Šalda, a Milan Kundera, a mapuje důležité ediční počiny. Výklad, založený na osudech Spisů Josefa Škvoreckého, slouží jako příručka pro jednotlivé etapy ediční přípravy knihy. Autor zkoumá různé vydavatelské postupy, přičemž střídá popis editorových záměrů s jejich kritickou analýzou. Teoretické problémy se prolínají s analýzou a interpretací textů. Čtenář sleduje, jak si Špirit vytváří svůj odborný koncept textologie v těchto úzkých vazbách.

Rychlíkův „deník je psán systematicky od 1. ledna do 20. dubna, a má tak všechny znaky ohraničeného experimentu, podobně jako Kolářův Přestupný rok z téže doby. Rychlíkův deník však na rozdíl od kolářovské pevné literární kompozice tvoří nedlouhé hloubavé záznamy, jež nese skeptická plebejská stylizace a všudypřítomná osvobodivá ironie, jejímž prismatem mluvčí textu pozoruje nebo s vynikající logikou pokusně řeší otázky geopolitiky, matematiky, lingvistiky, filosofie, historie nebo historiografie. Rychlík ukazuje soudobý život převážně v alegorizujících a apokryfizujících obrázcích s výjevy plynoucí vody nebo smrduté stoky s regulovaným provozem, návštěvy potomního světa nebo indiánů před conquistou. Slohová vykrouženost a jakoby hořká spokojenost se stavem věcí jsou rysy, které jeho text odlišují od tematicky a žánrově obdobně laděných, ale rabulisticky rozvinutých próz Vladimíra Vokolka Absurdanda, psaných 1948–1958, a svým osobním pohroužením ho naopak přibližují zdánlivým deníkovým záznamům Jana Hanče z přelomu padesátých a šedesátých let. Rychlík vědomě upouští od zprostředkující role standardizovaných uměleckých forem a jeho deník tak tvoří výjimečnou uměleckou hodnotu, která je v krutých padesátých letech srovnatelná s úsilím nonkonfromních autorů shromážděných v Kolářově a Hiršalově strojopisném sborníku Život je všude“.(Michael Špirit)

Antologie vybírá nejcennější kritické ohlasy na dramatická a esejistická díla Václava Havla. Stati různých autorů sledují jeho tvorbu od premiéry Zahradní slavnosti v roce 1963 až po poslední dílo Odcházení. Kniha se zaměřuje na tematické a tvárné dominanty Havlovy práce, včetně analýz divadelních her jako Vyrozumění, Largo desolato a Pokoušení, a kritiky esejí jako Dopis Gustávu Husákovi a Moc bezmocných. Obsahuje také analýzy esejistiky od Jiřího Cieslara a Viktora Šlajchrta. Jan Lopatka situuje Dopisy Olze v kontextu literárních textů. Díky zařazení paralelních pojednání je možné konfrontovat různé výkladové postupy a závěry autorů. Antologie nemá suplovat monografii o Havlově literárním díle, ale oživuje diskusi o jeho umělecké a kritické tvorbě a přístupech k ní. Je určena široké čtenářské obci, od středoškoláků a jejich učitelů po univerzitní studenty a pedagogy, kteří mohou využít její záměrně vyhrocený výběr. Úvodní studie editora Michaela Špirita představuje literárněkritickou recepci Havlovy tvorby od šedesátých let 20. století a kniha zahrnuje obsáhlou bibliografii jeho děl a strukturovaný soupis literatury o něm. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michael Špirit.

Výbor kritických článků a recenzí předního českého literárního vědce z let 1965-1983.