Forbidden Memory: Tibet during the Cultural Revolution provides a glimpse of the history of the Chinese Cultural Revolution in the Tibetan Region through the power of never-before-seen photographs, detailed interviews, and cultural analysis.
Why Tibetan monks are setting themselves on fire Since the 2008 uprising, nearly 150 Tibetan monks have set fire to themselves in protest at the Chinese occupation of their country. Most have died from their injuries. Author Tsering Woeser is a prominent voice of the Tibetan movement, and one of the few Tibetan authors to write in Chinese. Her stirring acts of resistance have led to her house arrest, where she remains under close surveillance to this day. Tibet On Fire is her account of the oppression Tibetans face and the ideals driving those who resist, both the self-immolators and other Tibetans like herself. With a cover image designed by Chinese dissident artist Ai Weiwei, Tibet on Fire is angry and cogent: a clarion call for the world to take action.
Stěžejní dílo čínsky píšící tibetské básnířky, esejistky a blogerky Cchering Özer, Zápisky z Tibetu, vyšlo poprvé v roce 2003 v Kantonu. Krátce nato však bylo v ČLR zakázáno, nejen pro silný buddhistický podtón a opakovaně zmiňované duchovní a citové vazby mezi tibetskými věřícími a jejich náboženskými vůdci žijícími v exilu, dalajlamou a karmapou, ale i pro přímost, s jakou popisuje život v současném Tibetu. V první řadě se ale jedná o hluboce osobní vyznání, kdy celou knihou jako leitmotiv prostupuje autorčino hledání sebe sama, její cesta ke kořenům vlastní tibetské identity. Ve svých esejích prokládaných básněmi před námi Özer otevírá náboženskými symboly prostoupenou krajinu Tibetu sahající od Khamu na východě až po posvátnou horu Kailás daleko na západě, v jejímž pomyslném srdci leží Lhasa s chrámem Džokhang a bývalým palácem dalajlamů Potalou, a vypráví příběhy lidí, kteří tuto krajinu obývají.
Výbor z poezie čínsky píšící tibetské básnířky, spisovatelky a esejistky Tsarong Woeser, neúnavně bojující za záchranu tibetského kulturního dědictví, ačkoli žije v Pekingu a je neustále perzekuována.Obava a strach o svou zemi jsou jedním z dominantních prvků autorčiny poezie. Na jednéstraně jakoby strohý novinářský styl, na druhé však vřelost a až truchlivá zpěvnost - to vše tvoří vyváženou, mnohdy ovšem i výbušnou koncepci, v níž je zakódována zpráva o zdevastované a utiskované oblasti. Zároveň autorka neváhá promítnout do svých veršů ani duchovní pocity a zdůraznit tak víru, která byla po staletí vštěpována jejímu národu, která je sice oficiálně zakazována, přesto však trvale zůstává v srdcích lidí a neustále je posiluje.
Tato hutná a tragická knížka autorky Özer, tibetské básnířky v domácím vězení v Pekingu, odhaluje sílu svobody myšlení a vyjadřování jako nejnebezpečnějšího nepřítele diktatury. Diktatura vytváří jednotný diskurz, ale existují lidé, kteří se odmítají podvolit mlčení. Tyto ženy a muži, symbolizující tibetský lid, využívají své tělo jako živý papír, na nějž píší slovo „Svoboda“. Kniha zachycuje příběhy mnichů, studentů, učenců a rolníků, kteří se stávají mučedníky, obětujícími své životy za svobodu. Jejich sebeupálení, jakožto symbolické svědectví o útrapách národa, ukazuje, že nechtějí páchat násilí na jiných, ale pouze vyjádřit svůj odpor vůči agresi a kulturní genocidě, kterou čelí. Plameny, které je žehnou, signalizují jejich neschopnost snášet útlak a ztrátu vlastních tradic. Tato oběť se stává morálním aktem, který osvětluje jak hrůzy současnosti, tak naděje do budoucna. Jejich krev a plameny jsou výkřikem za svobodu, a my bychom neměli zapomínat na tyto hrdiny, abychom nezradili jejich poselství.
Eine Chronologie der Ereignisse 2008 in Tibet