Tertullian Reihenfolge der Bücher

Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá přední místo Platón, tento „hokynář, který v dobré víře prodal všem heretikům svoje koření“, ale formuluje rovněž vlastní koncepci „tělesné duše“ (corporalitas animae), která je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy a předává se při pohlavním styku z rodičů na jejich potomky (tzv. traducianismus). Toto adaptované stoické dědictví, jež je v raně křesťanském myšlení svou propracovaností bezprecedentní, se pro Tertulliana stává nejúčinnější zbraní proti „heretickým“, platonismem ovlivněným naukám o preexistenci a stěhování duší, jež podle něho podkopávají samy základy křesťanského náboženství.

Focusing on the challenge of heresy, Tertullian's treatise provides guidance for Christians on confronting heretical arguments, particularly those from pagan sources. He emphasizes the continuity of truth from the apostles to their successors, claiming that no heresy is truly novel. Additionally, Tertullian argues that all heresies are inherently condemned by the authority of Holy Scripture, whether through explicit statements or its silence.

Tertullian's Apology serves as a foundational defense of Christianity, advocating for its recognition alongside other religious sects in the Roman Empire. Notable for the powerful assertion that "the blood of the martyrs is the seed of the Church," this work highlights Tertullian's significant role in Latin Christianity. Included are the original Latin text and preserved footnotes, along with illustrations of philosophers and deities mentioned throughout the treatise, enriching the historical context of his arguments.

Tertullian (ca. 155-220 n. Chr.) war ein einflussreicher frühchristlicher Autor und gilt als "Vater des lateinischen Christentums". Er prägte die westliche Theologie und führte den Begriff Trinität ein. Seine Lehren stehen oft im Widerspruch zur orthodoxen Tradition, was zu seiner Nichtanerkennung als Heiliger führte.

Tertullian (ca. 155-220 n. Chr.) war ein bedeutender frühchristlicher Autor aus Karthago und gilt als "Vater des lateinischen Christentums". Er prägte die westliche Theologie und führte den Begriff Trinität ein. Trotz seiner wichtigen Beiträge wurde er von den katholischen Kirchen nicht als Heiliger anerkannt. Der Band enthält seine wesentlichen Schriften.

Osmý svazek edice Patristika přináší nejstarší křesťanské pojednání o modlitbě z pera afrického spisovatele Tertuliána. Spis z počátku 3. století nám umožňuje nahlédnout do teologie křesťanské modlitby a získat představu o jejích vnějších projevech. Přibližuje nám, s jakými problémy a potížemi, mylnými či s křesťanstvím neslučitelnými představami bojovali v této době křesťané především v Kartágu, metropoli římské Afriky. Autor se zamýšlí nad tím, co činí modlitbu specificky křesťanskou, odpovídá na otázku proč a jak se modlit a vysvětluje, co znamenají slova modlitby, kterou Ježíš naučil své učedníky. Pojednání o modlitbě tak není jen vzácným dokladem starokřesťanské praxe, zajímavým pro badatele z oblasti dějin teologie a liturgie, ale také stále aktuálním textem, jenž i dnešnímu čtenáři nabízí cenné podněty k modlitbě a životu s Bohem.

Focusing on the teachings of the heretic Marcion, this volume critically examines the errors in his theology and its Gnostic foundations. Tertullian highlights the dangers of Gnostic interpretations of the Bible, aiming to clarify the heresies that permeate this belief system. By analyzing this work, readers gain insights into the first and second-century Gnostics, despite the scarcity of their original texts. Tertullian's arguments serve as a vital resource for understanding the theological conflicts of early Christianity.

Die Werke von Tertullian, die sich gegen die gnostischen Lehren Valentins richten, werden neu ins Deutsche übersetzt und kommentiert. Sie behandeln die Theogonie, Kosmogonie und Anthropogenie der Valentinianer sowie die Verteidigung der realen Menschennatur Jesu Christi gegen den Doketismus und die Irrlehren seiner Zeit.

Ve spise Mučedníkům se Tertullianus obrací na křesťany, kteří ve vězení očekávají mučednickou smrt, a snaží se je povzbudit, aby vytrvali ve svém odhodlání a nebáli se pro Boha zemřít. Pro tento jeho záměr se však zcela nehodila ani jedna z klasických literárních forem, které předepisovala antická tradice, tedy ani „útěcha“ (consolatio), ani „povzbuzení“ (exhortatio). Tertullianus proto obě formy smísil, podle starobylé rétorické tradice sahající až k Aristotelovi a detailně propracované Quintilianem je doplnil o „pohanská“ exempla, charakteristický motiv filosofické diatriby, a vytvořil tak žánr nový, specifický a křesťanský, jejž někteří badatelé neváhají počítat mezi nejpůsobivější díla svého druhu z celého starověkého křesťanství.