Tertullian Reihenfolge der Bücher

Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá přední místo Platón, tento „hokynář, který v dobré víře prodal všem heretikům svoje koření“, ale formuluje rovněž vlastní koncepci „tělesné duše“ (corporalitas animae), která je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy a předává se při pohlavním styku z rodičů na jejich potomky (tzv. traducianismus). Toto adaptované stoické dědictví, jež je v raně křesťanském myšlení svou propracovaností bezprecedentní, se pro Tertulliana stává nejúčinnější zbraní proti „heretickým“, platonismem ovlivněným naukám o preexistenci a stěhování duší, jež podle něho podkopávají samy základy křesťanského náboženství.

Focusing on the challenge of heresy, Tertullian's treatise provides guidance for Christians on confronting heretical arguments, particularly those from pagan sources. He emphasizes the continuity of truth from the apostles to their successors, claiming that no heresy is truly novel. Additionally, Tertullian argues that all heresies are inherently condemned by the authority of Holy Scripture, whether through explicit statements or its silence.

Tertullian's Apology serves as a foundational defense of Christianity, advocating for its recognition alongside other religious sects in the Roman Empire. Notable for the powerful assertion that "the blood of the martyrs is the seed of the Church," this work highlights Tertullian's significant role in Latin Christianity. Included are the original Latin text and preserved footnotes, along with illustrations of philosophers and deities mentioned throughout the treatise, enriching the historical context of his arguments.

Tertullian (ca. 155-220 n. Chr.) war ein einflussreicher frühchristlicher Autor und gilt als "Vater des lateinischen Christentums". Er prägte die westliche Theologie und führte den Begriff Trinität ein. Seine Lehren stehen oft im Widerspruch zur orthodoxen Tradition, was zu seiner Nichtanerkennung als Heiliger führte.

Tertullian (ca. 155-220 n. Chr.) war ein bedeutender frühchristlicher Autor aus Karthago und gilt als "Vater des lateinischen Christentums". Er prägte die westliche Theologie und führte den Begriff Trinität ein. Trotz seiner wichtigen Beiträge wurde er von den katholischen Kirchen nicht als Heiliger anerkannt. Der Band enthält seine wesentlichen Schriften.

Osmý svazek edice Patristika přináší nejstarší křesťanské pojednání o modlitbě z pera afrického spisovatele Tertuliána. Spis z počátku 3. století nám umožňuje nahlédnout do teologie křesťanské modlitby a získat představu o jejích vnějších projevech. Přibližuje nám, s jakými problémy a potížemi, mylnými či s křesťanstvím neslučitelnými představami bojovali v této době křesťané především v Kartágu, metropoli římské Afriky. Autor se zamýšlí nad tím, co činí modlitbu specificky křesťanskou, odpovídá na otázku proč a jak se modlit a vysvětluje, co znamenají slova modlitby, kterou Ježíš naučil své učedníky. Pojednání o modlitbě tak není jen vzácným dokladem starokřesťanské praxe, zajímavým pro badatele z oblasti dějin teologie a liturgie, ale také stále aktuálním textem, jenž i dnešnímu čtenáři nabízí cenné podněty k modlitbě a životu s Bohem.

Ve spise Mučedníkům se Tertullianus obrací na křesťany, kteří ve vězení očekávají mučednickou smrt, a snaží se je povzbudit, aby vytrvali ve svém odhodlání a nebáli se pro Boha zemřít. Pro tento jeho záměr se však zcela nehodila ani jedna z klasických literárních forem, které předepisovala antická tradice, tedy ani „útěcha“ (consolatio), ani „povzbuzení“ (exhortatio). Tertullianus proto obě formy smísil, podle starobylé rétorické tradice sahající až k Aristotelovi a detailně propracované Quintilianem je doplnil o „pohanská“ exempla, charakteristický motiv filosofické diatriby, a vytvořil tak žánr nový, specifický a křesťanský, jejž někteří badatelé neváhají počítat mezi nejpůsobivější díla svého druhu z celého starověkého křesťanství.

Der Gnostiker Markion und seine Bewegung stellten eine ernsthafte Bedrohung für die Kirche im 2. und 3. Jahrhundert dar. Tertullian antwortet literarisch auf Markions Lehren in "Adversus Marcionem", wo er die Existenz eines einzigen Gottes und die Würdigkeit des Schöpfergottes verteidigt. Die Edition bietet die erste vollständige lateinisch-deutsche Ausgabe.

Der Gnostiker Markion und seine schismatische Bewegung stellten für die Kirche des 2. und 3. Jh. eine ernstzunehmende Gefahr dar. Seiner Trennung von Altem und Neuem Testament schlossen sich zahlreiche Gläubige als markionitische Kirche an. Tertullian, der bedeutende Theologe Nordafrikas, sieht sich so herausgefordert, auf die von Markion begründete Strömung literarisch zu antworten. Er tut dies, indem er in Buch 1 von Adversus Marcionem zunächst die Existenz des auf den Neuen Bund beschränkten Gottes Markions, und damit auch dessen Zweigötterlehre, bestreitet. Im folgenden Buch bemüht sich Tertullian, die Würdigkeit des Schöpfergottes als Gottes des Alten und Neuen Bundes zu beweisen. Im Zuge der ersten beiden Bücher gegen Markion berührt der Autor notwendig neben der Götterlehre auch Fragen der Ethik, der Anthropologie, der Psychologie und der Ekklesiologie. Buch 3 ist der Christologie vorbehalten. Der Exegese dienen die Bücher 4 und 5. Tertullian erweist sich wie in anderen Werken auch hier als Meister der Latinität. Die vorliegende Edition stellt die erste komplette lateinisch-deutsche Ausgabe dieses Werkes dar.