Pavel Myslín Bücher

Kniha v osmi oddílech představuje veškerou knižní tvorbu Františka Bílka z let 1898-1941. Významný sochař českého symbolismu, známý pracemi jako Mojžíš, Slepci, Úžas, Význam slova Madona a mnoha jinými, přenesl osobní vizi duchovního umění i do svých knižních prací. Ve vlastních textech a grafických cyklech - Otčenáš, Stavba budoucího chrámu v nás, Cesta, Mystický traktát - představuje a vysvětluje svoji duchovní cestu. Bílek spolupracoval s Katolickou modernou, s Jakubem Demlem, kterému graficky zpracoval jeho Miriam, Slavíka sv. Bonaventury a další knihy. Otokaru Březinovi vydal a doplnil svými kresbami básnickou sbírku Ruce, stejně jako mnoho dalších vydání Březinových knih. Pro Julia Zeyera a jeho Román o věrném přátelství Amise a Amila vytvořil čtyři kartony a výtvarně doprovodil knihy samozřejmě i mnoha jiným autorům. Pozornost je věnována i knižní vazbě - reliéfní, pergamenové a celokožené. Publikovány jsou i Bílkovy návrhy vazeb, pozornost si vysloužily i individuální vazby řezané do kůže. Chronologický soupis veškerých knih s úpravou Františka Bílka práci uzavírá. Kniha je doplněna bohatou fotografickou dokumentací a soupisem Bílkových vazeb i knih s jeho výtvarným doprovodem.

Publikace představuje 380 grafik Františka Bílka, českého grafika, sochaře, architekta, autora užitého umění a symbolisty období secese.

František Bílek, jeden z nejvýznamnějších představitelů symbolismu a secese, byl nejen sochař, řezbář a keramik, ale také grafik, kreslíř, ilustrátor, architekt, autor návrhů knižních vazeb i různých druhů užitého umění. Měl dar své postoje zformulovat. Kniha jako první přináší soubor všech dostupných Bílkových textů i dobové reflexe jeho díla, které nebyly zdaleka jednoznačné a pohybovaly se v širokém rozpětí od nadšeného přijetí po naprosté odmítnutí. Bílkův sloh má podobně jako jeho dílo výrazně mystický charakter. Texty vykreslují pocit zoufalství nad vinou člověka, který je však prostoupen nadějí, vykoupením a vírou. Často se v nich vrací k Otokaru Březinovi, osobě mu nejbližší, kterého považoval za svého duchovního učitele. Do okruhu Bílkových přátel patřila i řada dalších podobně naladěných spisovatelů, jako Julius Zeyer či Jakub Deml. Ten byl i nejčastějším glosátorem Bílkova díla a jeho texty spolu s dalšími jsou hlubokým vhledem do Bílkova života a díla

Malá knížka o velké křesťanské Svatojakubské poutní cestě, o mnoha denních drobných radostech, z nichž některé mohou i bolet. Ten, kdo se vydá na pouť, se může těšit na to, že jakkoli se dny opakují ve zdánlivě stejném rytmu, nikdy nejsou stejné. Pokaždé se poutník ráno probudí do nového dne v novém prostředí a těší se na další prožitky. Nejprve si zkontroluje bolavé puchýře, ošetřené předešlý večer, a pak hojně nasnídaný brzy ráno vyjde na cestu – někdy s mnoha dalšími poutníky, někdy zcela sám. Tak vypadá začátek každého dne poutnické cesty, který se možná zdá být střízlivý a obyčejný… Jenže pak poutník vyjde ven za město, za vesnici, vystoupá na kopec a musí se zastavit, protože vstoupil do sluncem šikmo osvícené krajiny a hledí v úžasu na tlumeně barevnou mozaiku políček a luk, cest a remízků. A někde uprostřed té krásy, na nízkém vršku, osamoceně a skromně sedí malý venkovský kostelíček s červenou střechou. Po tiché modlitbě pokračuje poutník dál, aby, má-li otevřenou mysl, znovu a znovu vcházel do nových noblesních krajin. Po řadu týdnů se krajina neustále proměňuje, poutník se stává její součástí, a pokud respektuje ducha místa, hojně se mu odvděčuje a proměňuje jeho duši. Jde-li poutník s pokorou, vrací se mu to, co sám vyzařuje, a je-li spokojen s málem, obohacuje se.