Petr Hrtánek Bücher

V současné tuzemské beletrii se objevuje poměrně dost próz, které bývají charakterizovány — ať už svými autory, nebo literární kritikou — jako apokryfy či apokryfní. Tyto prózy se totiž zakládají na subverzivním a kontroverzním přepracování známých příběhů, čímž se řadí k tradici, za jejíž počátek se v českém kontextu obvykle považují především texty Karla Čapka vydané v Knize apokryfů v roce 1945. Monografie se však nezabývá literárními apokryfy v historické perspektivě, nýbrž je nahlíží jako specifický žánr intertextuality. Autor se pokouší postihnout architext literárních apokryfů a hledá jejich společné, příbuzné či podobné vlastnosti v různých strukturních rovinách.

Knihu Kacíři, rouhači, ironikové (v současné české próze) tvoří soubor devíti samostatných studií, které se zabývají literárním zobrazením komunikace v českém církevním prostředí a intertextovým navazováním na texty náboženské povahy. Autor se zaměřuje na blasfemické a heretické literární reflexe posvátných témat a symbolů, na jejich literární profanaci a ironizaci, na parodování církevního jazyka a náboženských žánrů, na provokativní nebo přinejmenším netradiční aktualizace biblických a legendárních příběhů. Studie ukazují, jak se umělecké zpracování církevní a náboženské tematiky projevuje především v jazykové a stylové rovině současné prózy - v knihách J. Křesadla, J. Jandourka, M. Urbana, E. Bondyho, I. Douskové, L. Procházkové aj.