Tento výkladový slovník je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostaným esejem. Škála témat je rozpjata od dějin všedního dne (Stravování, Sexualita, Příbuzenství) přes „klasickou“ oblast politických a ekonomických vztahů (Král, Město, Obchodníci) až k problematice dějin kultury a mentality (Obrazy, Andělé, Čarodějnictví). Editorům se podařilo získat ke spolupráci vedle předních francouzských medievalistů i odborníky německé, anglické, americké, italské, ruské i polské a vtisknout tak Encyklopedii středověku skutečně evropský rozměr.
Vyzrálá novela mladé autorky, známé dosud především kritikami francouzské beletrie, je pozoruhodnou prozaickou sondou do lidské psychiky. Mnohavýznamový titul je metaforou hledání odpovědi na základní existenciální otázky a výpovědí o tom, jaké naléhavosti nabývají pro člověka, který se ocitá na hraně mezi duševním zdravím a duševní poruchou.
Wie alle Jugendlichen lebt Esther in einer Welt der Spiele und Träume, der ersten Liebeleien. Sie freut sich an der Schönheit der Landschaft, erfährt aber auch Angst und Bedrohung, und sie verliert den Vater, der im Widerstand war. Nach Ende des Krieges wandern Esther und ihre Mutter nach Palästina aus, finden dort jedoch nicht den ersehnten Frieden. Auf dem Weg nach Jerusalem begegnet Esther Nejma, die mit einem Treck von Palästinensern in ein Lager flüchtet. Nur einmal sehen sie sich, die Jüdin und die Palästinenserin, und können sich nur ihre Namen nennen – Esther und Nejma. Aber sie erkennen sich, zwei Schwestern, die immer aneinander denken werden, absurderweise durch Kriege getrennt, gegen die sie beide aufbegehren. In Le Clézios unverwechselbarem Stil und poetischer Sprache geschrieben, fasziniert dieser Roman durch die Schicksale der Menschen, ihre Suche nach Identität, ihre Tapferkeit und ihre Hoffnung.
Nový román Orbis urbis Catherine Ébert-Zeminové je epicko-lyrická syntéza
osobních, rodových a kolektivních dějin, jejichž pojítkem je hlavní postava,
autorčino druhé já, a také jazyk coby nejvlastnější živel, s nímž se její
identita vypravěče doslova překrývá. Tetralogie se mnohými motivy a
narativními postupy protíná s dvěma předchozími prózami Ébert-Zeminové (V
prameni ohně, 1998; Bludný kruh, 2007), ale na rozdíl od nich v širším
chronologickém záběru zahrnuje osudy čtyř generací malé rodiny v českém
provinčním městečku 20. století. Je to příběh poetický, patetický, tragický,
vážný, ale i nevážný, a místy i humorný, zejména tam, kde vypravěčská
perspektiva přeje odstupu a ironii. Žánrově synkretický Orbis, v němž se
prolínají různorodé poetiky jako román psychologický, psychoanalytický,
historický, iniciační, Bildungsroman, román-mýtus a Nový román, ohledává
možnosti, jak propojit iluzivní a zcizující vyprávění, a otevírá tak před námi
celou škálu způsobů, jak se svým vyladěním stavíme k leckdy trýznivé
skutečnosti. Zároveň se v intertextuální rovině reflexivně vztahuje ke
kanonickým dílům evropské literatury jakožto k pilířům autorčina duchovního
domova. Ve svém celku představuje Orbis urbis pokus o obraz složitosti
vnitřního i vnějšího světa. Vzdává hold literatuře a je výrazem vděku za
spásonosnou moc umění. I Domov počátků, 395 s. II Jak se dějí pravdy, 288 s.
III Představivost nelže, 210 s. IV Úsvit světa, 140 s.
Texterritorium volně navazuje na autorčinu předchozí knihu Textasis, vydanou rovněž v Karolinu, a podobně jako ona ohledává hranice a možnosti textu, slova, jazyka v protnutí literární vědy, psychoanalýzy a daseinsanalýzy. Základna, ono „území“, kde se tento pohyb odehrává, se však rozšiřuje. Na vzdálenějším chronologickém kraji sahá k symbolismu a dekadenci (Gide, Huysmans, Valéry), přes meziválečné období (Drieu La Rochelle, Green, Malraux) s komparativními přesahy (Canetti, Arthur Miller) a se samostatným oddílem věnovaným surrealismu (např. Char, Gracq, Mandiargues) dospívá k éře nedávné a současné (Tristan, Bernheimová, Orsenna). Uzavírá se obecnou úvahou o vztahu moderny a postmoderny a o jeho filosofických souvislostech. Autory a témata přes jejich historickou a estetickou různorodost propojuje ontologické pozadí, v němž je psaní a čtení dvojím, takřka totožným způsobem uskutečňování určité životní formy. V tomto rámci je text pro autorku jednou z podob univerza a druhého člověka, která vždy zas a znovu zve k naplňování vzájemnosti mezi světem a lidským bytím.
