Václav Vaněk Bücher

Román z pomezí Čech a bavorských hranic na Šumavě se odehrává v 70. letech minulého století. Autor využívá detailní znalosti prostředí a kreslí Šumavu s neprostupnými lesy a nebezpečnými bažinami, s roztroušenými samotami, těžce přístupnými zvláště v zimě. V tomto rámci líčí tvrdý život vesničanů, dřevorubců a lesníků na příběhu místního revírníka Kořána, který se svými podřízenými svádí neustále nerovný boj nejen s drsnou přírodou, ale hlavně s pytláky a podloudníky, neváhajícími použít zbraň proti člověku. Dobrodružný děj, střety s muži překračujícími zákon i řada postav společenských vyděděnců uvádějí Klostermannovo dílo do souvislosti s novoromantickou prózou. 44-236-69

Povídky z bělohorské doby. Porážka na Bílé hoře 8. listopadu 1620 znamenala konec českého stavovského povstání. Jako určující mezník českých dějin rezonovala bitva v paměti následujících století, ale teprve obrození a zejména druhá polovina 19. století z ní učinily významnou součást národního mýtu. Podstatnou roli při tom sehrála historická a historizující beletrie, básně, prózy a divadelní hry, ve kterých po celé půlstoletí Bílá hora představovala jedno z nejdůležitějších témat. Výbor z těchto textů, připravený ke 400. výročí bitvy, zahrnuje povídky námětově sahající od předbělohorských Čech až do doby třicetileté války a obsahuje jak opomíjené kratší prózy známých autorů (např. V. Beneš Třebízský, A. Jirásek, Z. Winter), tak pozoruhodná díla spisovatelů dnes již málo připomínaných (např. F. Dvorský, E. Herold, J. E. Vocel). Kniha je doprovázena dvěma komentáři – historickým od Jiřího Mikulce a literárněhistorickým od Petry Hesové a Václava Vaňka.

Slovník zahrnuje všechny významné autory české literatury od počátků po současnost. Práce je kolektivním dílem asi 50 předních bohemistů. Obsahuje 1 000 hesel zasvěcených jednotlivým autorům – prozaikům, básníkům, dramatikům, esejistům, kritikům atd. – včetně vybraných děl anonymních. Každé heslo obsahuje vedle záhlaví stručné vylíčení životní dráhy a poté se soustřeďuje na výčet podstatných či profilových děl a charakteristiku autorovy tvorby. Nechybí ani odkazy na filmová či divadelní zpracování literárních předloh. Slovník uvádí poměrně obsáhlá výkladová stať, která přehledně zachycuje vývoj české literatury za celých tisíc let a je navíc odkazy propojena s vlastním slovníkem.

Průřez poezií významného českého lyrického básníka. Obsahuje texty ze sbírek Realistické sloky, Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Ještě jednou se vrátíme, Dobrodružství odvahy, Lyrika lásky a života, Zpěvy domova, Rozjímání ranní i navečerní, Básníkovo jaro, Začlověkem.

První část knihy se zabývá výživou rostlin, významem jednotlivých živin, jejich vlivem na výši a kvalitu produkce. Druhá část pojednává o hnojivech, jejich vlastnostech a použití.

Kniha je výborem z autorových textů z posledního desetiletí, které se zabývají českou literaturou 19. a počátku 20. století. Pokouší se obhlédnout, popsat a klasifikovat některé oblasti, jež dosud zůstávaly stranou pozornosti literární historie nebo jež byly v minulosti z různých příčin marginalizovány (např. obrozenská historická povídka, humoristická produkce okolo roku 1848, fantazijní a fantastická próza z přelomu 19. a 20. století, beletristické reflexe první světové války). V dalším typu studií se komparativním způsobem věnuje textům, které spojuje příbuznost žánrová (venkovská próza, epistolární satira) nebo blízkost tematická (motiv snu v obrozenské próze, literární obraz revolučních událostí roku 1848 apod.). Konečně v největším přiblížení se interpretačně soustřeďuje pouze k jedinému autorovi (rané povídky Jana Nerudy, epika Jaroslava Vrchlického) nebo ke konkrétnímu celku (časopis Obrazy života). Rámec souboru, odkazujícího ve třech oddílech (Společnost – Prostor – Čas) k proměnlivosti, situovanosti a relativnosti české kultury, přesahuje úvodní studie, která z textologické perspektivy analyzuje beletristickou pozůstalost Karla Havlíčka a upozorňuje na historickou podmíněnost a účelovost její prezentace a recepce.

V minulém století nebyli jedinými prozaiky Erben, Mácha či Němcová. Výbor povídek Mrtví tanečníci, který navazuje na podobně koncipovanou antologii poezie Rozkošný hrob (2009), představuje nejen autory známější (Klicpera, Sabi-na), ale i pozapomenuté (Gallaš, Vocel) či zcela opomíjené (Ludvík, Stroupežnická). Zastřešující tematická studie i podrobné medailonky o jednotlivých autorech seznamují čtenáře s počátky české prózy, v níž se od ranného národního obrození rozvíjí motivy viny, trestu a konfliktu jedince se společností. Většina povídek vychází knižně poprvé.

Soubor Disharmonie je shrnutím autorovy dosavadní práce v oblasti dějin české literatury. Zahrnuje studie různého obsahu, perspektivy a zaměření. Rozbory klasických literárních děl (Máchův Máj, Erbenova Kytice) tu stojí vedle charakteristik zapomenutých autorů a žánrových útvarů (Epitafy), široce kontextově orientované studie (Apokalypsy) vedle konkrétních analýz textů básnických (Dvě krajiny Antonína Sovy) a prozaických (Nerudovy Figurky), připomenutí díla autorů 19. století (V. K. Klicpera, K. Světlá) vedle ohlédnutí za tvorbou spisovatelů 20. století (J. Hora, E. Hostovský) atd. Svorníkem autorova zájmu je ale vždy člověk bez opory a v úzkosti vystavený světu nesouladnému s jeho směřováním a potřebami. Ať už má tato disharmonie zdroj v nevyřešeném vztahu k přírodě (1. část knihy, převážně o literatuře předminulého století), nebo v narušeném vztahu k moderní civilizaci a jejím mechanismům (2. část knihy, o literatuře minulého i předminulého století), horizontem autorova soudu o literatuře zůstává neradostná situace vnímající a reflektující lidské bytosti na počátku 21. století.

U příležitosti 110. výročí narození prozaika Egona Hostovského (23. 4. 1908, Hronov - 7. 5. 1973, Montclair, New Jersey, USA) uspořádal 20. dubna 2018 Ústav české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze konferenci věnovanou jeho dílu. Předložená kolektivní monografie je komponovaným výstupem z tohoto mezinárodního odborného setkání. Texty obsažené v knize jsou rozvrženy do tří oddílů. V prvním z nich, nazvaném Dílo Egona Hostovského. O ctihodném povolání kouzla zbaveném, jsou zastoupeny tři texty, které rozvíjejí několik klíčových témat a otázek, jež byly editory vytyčeny jako výchozí pro jednání konference. Druhý oddíl s titulem Šestkrát v hlavní úloze. Poetika díla Egona Hostovského v letech první Československé republiky a prvního exilu (1923-1948) zahrnuje šest kapitol, které se různorodým způsobem dotýkají rozličných aspektů poetiky Hostovského děl v prvních dvou desetiletích jeho umělecké tvorby. Třetí oddíl s názvem Nezvěstný? Tvorba a recepce díla Egona Hostovského v období druhého exilu (1948-1973) se zaměřuje na otázky poválečné Hostovského tvorby a její odborné a kritické recepce.