Petr Vacek Bücher

Kubincé Manci se narodila uprostřed první světové války u Turčianského Svätého Martina v rodině strojvedoucího Viktora. Mluvila slovensky, maďarsky i německy, podle toho, jak bylo třeba a jak se přihodilo. Ze Slovenska odešla za druhé republiky se svým českým mužem do Prahy, po druhé válce se nakonec usadili v okresním městě na západ od Železných hor. Manci prožila skoro celé dvacáté století. Myslela, že by její život mohl vypadat jinak: že by mohla být lékařkou, že by mohl mít svět grácii dámských elegantních sukní a pánských sportovních obleků. Nejšťastnější byla se svým druhým mužem, krejčím a muklem, se kterým v 60. letech odešla do posledního údolí Jizerských hor. Manci nedávno zemřela, ale dál se dívá na svět, kam že se řítí i se všemi blízkými. Nejde to, jen tak se odtrhnout, když tam jeden strávil celý život. A nás dosud živé asi překvapí, jak to tam nahoře vlastně vypadá?

V Petrově se již potřetí představuje rodák z východního konce středních Čech, ovšem poprvé pod skutečným jménem. Próza Hoväda, česky hovada je opět psána ve volně navazujících kapitolách a protéká životy jedné rodiny, s kořeny zapuštěnými v zahrádce bývalého Rakouska-Uherska, i životy mnoha kolemjdoucích. Autorovi jde ale především o historii svého člověka, jenž jako sběratelé léčivých bylin ví, že zabíjet i léčit lze stejnou květinou.