Marie Janečková Bücher

Monografie přibližuje zájemcům o českou barokní tvorbu dílo jihočeského kazatele Ondřeje de Waldta, jehož kázání reflektují jazyk a myšlení doby. Ondřej František Jakub de Waldt, rodák z Písku, strávil většinu života v Šumavském podhůří jako farář v Dobrši u Volyně. I když byl vzdělaný v latině a němčině, v každodenním styku používal češtinu, což se odráží v jeho kázáních. Tyto projevy obsahují prvky, které posouvají češtinu do nového jazyka, a dodnes působí svěže. Jazykový odkaz de Waldta je cenný pro pochopení barokního jazyka jako spojnice mezi humanismem a novou češtinou. O barokní češtině se často soudilo bez znalosti primárních textů, ačkoli Josef Vašica již v roce 1940 upozornil na jazykové schopnosti tohoto kazatele. Monografie tak přispívá k ucelenějšímu obrazu o jeho jazykových dovednostech, které byly lepší než u některých pozdějších obrozenských vzdělanců. Doplňující studie Josefa Hubáčka charakterizuje etické hodnoty, které Waldt vyznával, a hodnotí jeho kritické postoje k nežádoucím jevům tehdejší společnosti. Dodatek Věry Pospíšilové se zaměřuje na barokní hagiografii a přibližuje narativní zpracování legendy o svatém Vintíři.

Zájemci o českou barokní tvorbu dostávají do rukou novinku autorského kolektivu z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Inspirací pro název knihy se stalo dvojverší: O pacholátko, nedej se libé své mámiti kráse! Růže prší krásná, stálé, což drsnato bývá. Jinými slovy krásná růže opadává a chřadne, krása rychle pomíjí, zatímco drsnost trvá, je odolnější. Verše pocházejí z Rosovy gramatiky (Grammatica linguae Bohemicae) z roku 1672. Podtitul kolektivní monografie naznačuje, že hlavním tématem je diskurs barokních mistrů pera i řeči. Autoři podrobují analýze homiletická, historiografická, nábožensko-filozofická, nábožensko-propagační a lexikografická díla 17. a 18. století, a to z různých aspektů. Uplatňují při tom lingvistickou metodologii, pracují s elektronickými slovníky, využívají poznatky z barokních mluvnic, tištěných i digitalizovaných. Soustředili se na několik badatelských okruhů. Předmětem zkoumání se staly jazykové prostředky, jejich výběr, uspořádání a funkce v textu. Pozornost byla věnována přejímkám z latiny i z moderních evropských jazyků, slovotvorné utvářenosti významných slovních druhů, morfologické a syntaktické charakteristice vybraných jevů.

Cílem těchto učebních textů je seznámit posluchače se staročeským hláskoslovím a tvaroslovím i umožnit jim prakticky procvičit jednotlivé hláskoslovné a morfologické jevy na dostatečném množství příkladů.