Vladimír Svatoň Bücher

Literárně-teoretická studie věnovaná problematice románu, jeho folklórnímu původu a vývoji jednotlivých románových žánrů. Kniha shrnuje studie z půlstoletí autorovy tvůrčí aktivity, představující ucelený pohled na danou problematiku: Epos a román (o metodologii zkoumání románu), Promluva v románu, Z předhistorie románové promluvy, Čas a chronotop v románu (Studie z historické poetiky), Rabelais a Gogol (Umění slova a lidová smíchová kultura), Problém obsahu, materiálu a formy ve slovesné umělecké tvorbě.

Kniha význačného literárního historika, rusisty a komparatisty obsahuje následující studie: Historická poetika a její předpoklady; Teorie románu a historická poetika; Dvojí koncepce klasického románu; Idea karnevalizace v teorii románu; O „klasickém“ a „moderním“ pojetí všednosti; „Román životního zvratu“ v ruské tradici; Cesta po zemi; Český román?; Historický román jako střetnutí kultur; Čtyři podoby světa.

Soubor 43 statí českého literárního historika a komparatisty K. Krejčího (1904-1979) shrnuje jeho práce na poli srovnávací literatury a představuje hluboký, nesmírně erudovaný a stále inspirativní vhled do problematiky evropského literárního procesu; má zásadní význam pro bohemistická a slavistická bádání. Kniha je uvedena obsáhlou studií Vladimíra Svatoně a doplněna úplnou bibliografií autora.

Román vzniklý roku 1840 patří ke klasickému odkazu ruské literatury. Tvoří jej pět samostatných příběhů spojených v celek hlavním hrdinou, o němž autor prohlásil, že v něm chtěl vykreslit současného člověka, jak „ho chápe a jak ho příliš často potkával“. Je podobným typem jakoPuškinův Oněgin, Goethův Werther, Byronův Manfred či Kain a jiní hrdinové tohoto rodu. Doslov napsal Vladimír Svatoň.

Monografie nabízí mnohostranný pohled na literární situaci na přelomu 19. a 20. století v euroamerické oblasti, sleduje společné tendence celého kulturního regionu i národní různosti. Připravil ji mezioborový tým filologů z Filozofické fakulty UK se zahraničními spolupracovníky. Ve třech částech kniha postihuje kontury literárního paradigmatu v epoše symbolismu a celkové vize světa, dále profily tvůrců, kteří vtiskli této epoše tvář, a rovněž konfrontace a prolínání iniciativy symbolismu s avantgardou. Zřetelně se ukazuje, že euroamerické literatury se vyrovnávaly se společnými problémy, jako je krize novověké kultury, překonávání pozitivismu, relativizace uměleckých forem. Kniha je doplněna informativními přehledy a ukázkami z dobových manifestů. Je příspěvkem k přehodnocování této duchovní epochy a k poznání jejího významu pro sebereflexi a revitalizaci moderní západní kultury. V domácím kontextu jde o první ucelenější komparatistickou prezentací daného období a problematiky.

Studie a eseje o ruské literatuře. Obsáhlý svazek studií a esejů významného českého literárního vědce, rusisty Vladimíra Svatoně, je mimořádnou knihou současného českého myšlení o literatuře. Vedle obecně zaměřených literárně-teoretických a filosoficko-estetických studií kniha přináší konkrétní analýzy děl ruské literatury 19. i 20. století, širší literárně-filosofická za myšlení o ruské kultuře a v posledním oddílu též práce o kultuře a literatuře české. Doplněna je jmenným rejstříkem a úplnou bibliografií Svatoňova díla.

Autor, literární historik, rusista a komparatista, uvažuje o situaci srovnávacího studia literatury v době, kdy byly zpochybněny mnohé vžité představy, např. možnost zkoumání izolované národní literatury nebo lineárně probíhajícího uměleckého vývoje. Novověkou slovesnost chápe jako soutěž tří paralelně se rozvíjejících dlouhověkých vůdčích linií v pojetí světa, jejichž ustavující motivy se znovu objevují a paradoxně převracejí v průběhu staletí. Věnuje se především linii, kterou označuje jako sentimentálně ironickou nebo romantickou a v níž spatřuje jisté sebezpochybnění evropského duchovního světa. Spojuje s ní zejména dílo A. S. Puškina, F. M. Dostojevského, A. P. Čechova, V. V. Nabokova, z českých spisovatelů pak Milana Kundery a Egona Bondyho.

Soubor shromažďuje texty věnované teorii a typologii moderního románu a poetice ruské prózy 19. a 20. století.

Vladimír Svatoň ve své knize uvažuje o komparatistice jako o myšlení, které chce zachytit kontury širších kontextů, než jaké nabízí literatura jednotlivých národů. Důležitý je pro něho pojem „předpokladové půdy“ jako principu, kterým je kontext scelen. Evropská civilizace je tak poznamenána permanentním rozporem mezi nadosobními zákony a soucitem s osudy lidského jedince. Vznik komparatistiky autor klade do počátků novověku, kdy si evropští myslitelé uvědomili, že jejich současnost vnímá tento rozpor jinak než antický svět. Vědomí o protikladu těchto epoch se stalo osou evropské filosofie dějin a později i historické poetiky: sloužilo jako východisko pro srovnání antické a novověké (především shakespearovské) tragédie nebo klasického eposu a moderního románu. Kapitoly o tragédii jsou věnovány problému katarze, v románovém žánru je zdůrazněna jeho skrytá mytologická osnova.

Výbor přináší deset novel a povídek ruského romantického filosofa, spisovatele, hudebního kritika a teoretika, jenž se zabýval i studiem přírodovědným a společenskovědným. Kniha zahrnuje jednak jeho prózy mravopisné apsychologické, zejména tzv. "příběhy z velkého světa" (např. KněžnaMimi, Zpověď vládního rady), a jednak prózy romanticko-filosofické, jež jsou volnými variacemi a motivy ze života umělců (např. Malíř, Sebastián Bach, Beethovenůvposlední kvartet). Předmluvu "Fragment ruského romantismu" napsal Vladimír Svatoň. Přeložil a vysvětlivkami opatřil Jiří Honzík.

Jewgeni Onegin ist mehr als nur die unglückliche Liebesgeschichte zwischen dem großstädtischen Dandy Jewgeni Onegin und der Schönheit vom Lande Tatjana Larina: Es ist die erste umfassende Schilderung der russischen Gesellschaft und war Vorbild für Pjotr Tschaikowskis berühmte Oper.

Действие романа происходит в 1826 году, сразу после восстания декабристов. Иван Авросимов, совершенно не искушенный в политике и общественных отношениях человек, оказывается вовлеченным в круг лиц и событий, связанных с восстанием и его последствиями. Егоглазами видим мы кипение страстей и проявление характеров в извечной российской проблеме: власть - оппозиция - обыватель.

Sborníček z moderní sovětské literární vědy, jehož uspořádání navrhl známý tartuský literární vědec J. Lotman. Je zaměřen k okruhu ruské formální školy a zahrnuje práce J. Tyňanova, R. Jakobsona (Problémy zkoumání jazyka a literatury), B. Ejchenbauma (Melodika verše), B. Tomašovského (Verš a rytmus), R. Jakobsona (O realismu v umění), J. Tyňanova (O podstatě filmu), V. Proppa (Transformace čarodějných pohádek), M. Bachtina (Řeč hrdiny a narativní řeč v románech Dostojevského), V. Vinogradova (Závěr ze studie "O úkolech stylistiky"), G. Vinokura (Poetika, lingvistika, sociologie).

Pozoruhodným jevem novověkých literatur je "mnohojazyčnost". "Mnohojazyčné" jsou nejen kultury a spisovatelé, ale i v jediném díle se často prolínají různé jazyky. Spisovatelé nadto mohou v psaném textu reflektovat orální základ slovesnosti, prostředky jednoho jazyka napodobovat jazyk jiný, nebo vymýšlet jazyky neexistující. Utváření moderních kulturních identit založených na jazyce je proto konfrontačním a vnitřně nejednotným procesem, spisovatelé mohou příslušet vícero identitám stejně jako jejich výtvory. Tento proces není ukončen. Při přenosu (překladu) literárního díla do jiného jazykového a kulturního prostředí existuje široká škála možností, jak zvolený text přetvořit, přičemž transformace neznamená vždy porušení původních významů, ale jejich obohacování a narůstání. Autoři knihy se zamýšlejí nad řadou pozoruhodných faktů z různých období a zemí nejen na evropském kontinentě.

Sborník obsahuje následující komparatistické studie: I. část: Význam srovnávací poetiky. Na kraji obraznosti (Oldřich Král); Si licet comparare. Globální skutečnost, marginalita (Miroslav Petříček); Výchova, spása, interpretace textu a nesamozřejmost školy (Zdeněk Pinc), Kánony řecké pederastie a jejich poslední verze v Dionýsiakách Nonna z Panopole (Martin C. Putna); II. část: Poznámka (Daniela Hodrová); Tři mušketýři (Zdeněk Hrbata); Smysl pro „přítomnost minulosti“ (Jiří Pechar); Skaz a hospodská historka (Jiří Holý); III. část: F. R. Kreutzwald a zrod estonského národního eposu. Kapitola z dějin estonské literatury 19. století (Vladimír Macura); Ruská marginalita a marginalita v Rusku (Vladimír Svatoň); Indiánský „střed světa“. Harmonie a konflikt v díle J. M. Arguedase (Anna Housková); Květy a močál. Metafora lotosu v Hlasu hory a ve Smrti v Benátkách (Antonín Líman).

Autoři vycházejí z předpokladu, že duchovní život na konci 19. století nastoluje principy, jež se rozvíjejí ve století dvacátém. Tendence tohoto období se projevují nejen v literatuře, ale i ve výtvarném umění, kritice, filosofii a životním stylu. Zesiluje zájem o specifika kulturních regionů; filosofie se odklání od pozitivismu 19. století, opouští velké metafyzické systémy a nastiňuje nové otázky v pojetí člověka a epistemologii. V literatuře se objevuje proud, který pod různými názvy (vitalismus, symbolismus, dekadence, secese, impresionismus, modernismus, generace 98 ad.) tvoří duchovní hnutí zakládající literaturu a kulturu následujícího století. Společná je potřeba revize modernosti, reflektovaná různě v jednotlivých kulturních regionech. Zejména v oblastech na "okrajích" evropského dosahu se myšlení a literatura vyrovnávají s problémy vlastní kulturní či národní identity. Tým se zaměřuje na reflexi společných aspektů i odlišností tohoto hnutí v jednotlivých zemích. Projekt je součástí výzkumného úkolu na Univerzitě Karlově. První společnou reflexí a konfrontací pohledů na literaturu přelomu 19. a 20. století bylo kolokvium uspořádané časopisem Svět literatury v únoru 2012. Tato publikace navazuje na podněty diskuse a tvoří první fázi pokračujícího výzkumu literatury a kultury tohoto přelomového období.

Sborník komparatistických studií zabývajících se vztahem kultury a místa uspořádali Vladimír Svatoň a Anna Housková. Autoři a studie: Martin C. Putna (O vývoji české komparatistiky; Šumavská literatura: řeky, cesty, modely), Jiří Pechar (Místo a citový vztah k němu), Zdeněk Hrbata (Cesty), Jan Jandourek (Kostelec, Praha, Toronto. Literární a společenské souvislosti místa v díle Josefa Škvoreckého), Miroslav Petříček (Krajina a narativní syntéza), Jiří Pelán (Pařížská inspirace italské avantgardy), Antonín Líman (Mystika dalekého Severu), Jan Čermák (Zápas o světlo. Poznámky k pojetí prostoru v epice Anglosasů), Martin Procházka (Prostor moře, svoboda a subjektivita v závěru Byronovy Childe Haroldovy pouti a v Melvillově Bílé velrybě), Anna Housková (Poetika předměstí. Buenos Aires v próze Roberta Arlta a J. L. Borgese), Vladimír Svatoň (Marné popírání místa. Abstrakce místa v evropské tradici. Vladimir Nabokov a dědictví titanismu), Oldřich Král (Metamorfózy hodnot. Nápady k úvaze).

Sborník vznikl jako součást výzkumného záměru – Srovnávací poetika v multikulturním světě. Jednotlivé studie se zabývají proměnami poetiky z hlediska teorie literatury a umění, metodologie dějin literatury, intertextuality a mýtu, kontinuity jednotlivých i obecných literárních obrazů, dále nahlížejí literaturu z pozice recepce, transformace, překladů. Výzkum je odrazem reflexe problematiky jednotlivých evropských a amerických kultur (včetně Iberoameriky), ale i mezi nimi a kulturami Indie nebo Dálného Východu. Především jsou v jednotlivých studiích zkoumány vztahy dvou národních literatur, jejich konkrétních představitelů, kontakty, vlivy a ohlasy.