Vladimír Svatoň Bücher

Literárně-teoretická studie věnovaná problematice románu, jeho folklórnímu původu a vývoji jednotlivých románových žánrů. Kniha shrnuje studie z půlstoletí autorovy tvůrčí aktivity, představující ucelený pohled na danou problematiku: Epos a román (o metodologii zkoumání románu), Promluva v románu, Z předhistorie románové promluvy, Čas a chronotop v románu (Studie z historické poetiky), Rabelais a Gogol (Umění slova a lidová smíchová kultura), Problém obsahu, materiálu a formy ve slovesné umělecké tvorbě.

Kniha význačného literárního historika, rusisty a komparatisty obsahuje následující studie: Historická poetika a její předpoklady; Teorie románu a historická poetika; Dvojí koncepce klasického románu; Idea karnevalizace v teorii románu; O „klasickém“ a „moderním“ pojetí všednosti; „Román životního zvratu“ v ruské tradici; Cesta po zemi; Český román?; Historický román jako střetnutí kultur; Čtyři podoby světa.

Monografie nabízí mnohostranný pohled na literární situaci na přelomu 19. a 20. století v euroamerické oblasti, sleduje společné tendence celého kulturního regionu i národní různosti. Připravil ji mezioborový tým filologů z Filozofické fakulty UK se zahraničními spolupracovníky. Ve třech částech kniha postihuje kontury literárního paradigmatu v epoše symbolismu a celkové vize světa, dále profily tvůrců, kteří vtiskli této epoše tvář, a rovněž konfrontace a prolínání iniciativy symbolismu s avantgardou. Zřetelně se ukazuje, že euroamerické literatury se vyrovnávaly se společnými problémy, jako je krize novověké kultury, překonávání pozitivismu, relativizace uměleckých forem. Kniha je doplněna informativními přehledy a ukázkami z dobových manifestů. Je příspěvkem k přehodnocování této duchovní epochy a k poznání jejího významu pro sebereflexi a revitalizaci moderní západní kultury. V domácím kontextu jde o první ucelenější komparatistickou prezentací daného období a problematiky.

Studie a eseje o ruské literatuře. Obsáhlý svazek studií a esejů významného českého literárního vědce, rusisty Vladimíra Svatoně, je mimořádnou knihou současného českého myšlení o literatuře. Vedle obecně zaměřených literárně-teoretických a filosoficko-estetických studií kniha přináší konkrétní analýzy děl ruské literatury 19. i 20. století, širší literárně-filosofická za myšlení o ruské kultuře a v posledním oddílu též práce o kultuře a literatuře české. Doplněna je jmenným rejstříkem a úplnou bibliografií Svatoňova díla.

Autor, literární historik, rusista a komparatista, uvažuje o situaci srovnávacího studia literatury v době, kdy byly zpochybněny mnohé vžité představy, např. možnost zkoumání izolované národní literatury nebo lineárně probíhajícího uměleckého vývoje. Novověkou slovesnost chápe jako soutěž tří paralelně se rozvíjejících dlouhověkých vůdčích linií v pojetí světa, jejichž ustavující motivy se znovu objevují a paradoxně převracejí v průběhu staletí. Věnuje se především linii, kterou označuje jako sentimentálně ironickou nebo romantickou a v níž spatřuje jisté sebezpochybnění evropského duchovního světa. Spojuje s ní zejména dílo A. S. Puškina, F. M. Dostojevského, A. P. Čechova, V. V. Nabokova, z českých spisovatelů pak Milana Kundery a Egona Bondyho.

Soubor shromažďuje texty věnované teorii a typologii moderního románu a poetice ruské prózy 19. a 20. století.

Vladimír Svatoň ve své knize uvažuje o komparatistice jako o myšlení, které chce zachytit kontury širších kontextů, než jaké nabízí literatura jednotlivých národů. Důležitý je pro něho pojem „předpokladové půdy“ jako principu, kterým je kontext scelen. Evropská civilizace je tak poznamenána permanentním rozporem mezi nadosobními zákony a soucitem s osudy lidského jedince. Vznik komparatistiky autor klade do počátků novověku, kdy si evropští myslitelé uvědomili, že jejich současnost vnímá tento rozpor jinak než antický svět. Vědomí o protikladu těchto epoch se stalo osou evropské filosofie dějin a později i historické poetiky: sloužilo jako východisko pro srovnání antické a novověké (především shakespearovské) tragédie nebo klasického eposu a moderního románu. Kapitoly o tragédii jsou věnovány problému katarze, v románovém žánru je zdůrazněna jeho skrytá mytologická osnova.

Výbor přináší deset novel a povídek ruského romantického filosofa, spisovatele, hudebního kritika a teoretika, jenž se zabýval i studiem přírodovědným a společenskovědným. Kniha zahrnuje jednak jeho prózy mravopisné apsychologické, zejména tzv. "příběhy z velkého světa" (např. KněžnaMimi, Zpověď vládního rady), a jednak prózy romanticko-filosofické, jež jsou volnými variacemi a motivy ze života umělců (např. Malíř, Sebastián Bach, Beethovenůvposlední kvartet). Předmluvu "Fragment ruského romantismu" napsal Vladimír Svatoň. Přeložil a vysvětlivkami opatřil Jiří Honzík.

Puschkins »Roman in Versen« erzählt die Geschichte der ungleichen, unglücklichen Liebe zwischen dem eitlen Müßiggänger und Dandy Onegin und der scheuen, tiefempfindenden Tatjana Larin. Die Liebesgeschichte weitet sich zum ersten russischen Gesellschaftsroman. Der Dichter macht sich seinen geistreich-ironischen Vers auf die Menschen, die Moden und Marotten der Zeit. Nicht zu Unrecht hat man Eugen Onegin eine »Enzyklopädie des russischen Lebens« genannt.

Sborník obsahuje následující komparatistické studie: „Vícehlasé rozptýlení“ (Miroslav Petříček jr.); Komparace a literárnost (Zdeněk Hrbata); Pojem „světové literatury“ a tradice evropského myšlení (Vladimír Svatoň); Milan Kundera, Octavio Paz a čínský román: otázky komparatistice (Oldřich Král); Loutky, duch a herci. Mimesis a simulakrum u Kleista, Shakespeara a v komerční kultuře (Martin Procházka); Západní kultura v esejích Hispánské Ameriky (Anna Housková); Germánský Sever a latinský Jih. Německá kultura v italské literatuře 19. století (Jiří Pelán); Šalda a Vrchlický (Jiří Pechar); Češi a Rilke. K recepci Rilkova díla v českých zemích (Jiří Stromšík).