Yves Bonnefoy Bücher

Wer Rimbaud verstehen will, lese doch Rimbaud, lausche seiner Stimme und vergesse die Stimmen, die sich mit ihr vermischt haben. Wozu in der Ferne, wozu andernorts suchen, was Rimbaud selbst uns sagt? Wenige Dichter waren wie er von der Leidenschaft besessen, sich selbst zu erkennen und zu fassen, ja, sich eben dadurch verwandeln zu wollen. Zu ernst nahm er diesen Weg, als daß wir einen andern suchen müßten, um die Stimme von Arthur Rimbaud wiederzufinden, ihr Streben zu entziffern, ihren Ton wiederzubeleben, ihre ausbrechende Gewalt und ihren unnachahmlich reinen Klang zu hören; zu erleben, wie sie triumphiert und wie sie zerbricht. Horchen wir also auf diese Stimmen.

In Prosastücken und Gedichten greift Yves Bonnefoy, einer der wichtigsten zeitgenössischen Dichter Frankreichs, lebenslange Motive von neuem auf: die Sprache, das Namengeben und die Kindheit. We geht sie konzentrierter, betonter, aber auch spielerischer an als zuvor. Im Mittelpunkt jedoch stehen, wie so häufig bei Bonnefoy, die Dichtung (in Gestalt von Baudelaire, Verlaine und Mallarmé), die Architektur (verkörpert durch Leon Battista Alberti) und die Malerei (in Gestalt der berühmten „Verspottung der Ceres“ von Adam Elsheimer und dreier Gemälde Poussins).

A meditation on the major plays of Shakespeare and the thorny art of literary translation, Shakespeare and the French Poet contains twelve essays from France's most esteemed critic and preeminent living poet, Yves Bonnefoy. Offering observations on Shakespeare's response to the spiritual crisis of his era as well as compelling insights on the practical and theoretical challenges of verse in translation, Bonnefoy delivers thoughtful, evocative essays penned in his characteristically powerful prose.Translated specifically for an American readership, Shakespeare and the French Poet also features a new interview with Bonnefoy. For Shakespeare scholars, Bonnefoy enthusiasts, and students of literary translation, Shakespeare and the French Poet is a celebration of the global language of poetry and the art of "making someone else's voice live again in one's own."

The seventy-two entries in this volume explore, among other topics, the history, geography, and religion of Greece, Plato's mythology and philosophy, the powers of marriage in Greece, heroes and gods of war in the Greek epic, and origins of mankind in Greek myths. Ancient Egyptian cosmology, anthropology, rituals, and religion—closely linked to Greek mythology—are also discussed."In a world that remains governed by powerful myths, we must deepen our understanding of ourselves and others by considering more carefully the ways in which the mythological systems to which we cling and social institutions and movements to which we are committed nourish each other. Yves Bonnefoy's Mythologies not only summarizes the progress that has already been made toward this end, but also lays the foundation for the difficult work that lies ahead."—Mark C. Taylor, New York Times Book Review"The almost 100 contributors combine, with characteristic precision and élan, the arts of science and poetry, of analysis and translation. The result is a treasury of information, brilliant guesswork, witty asides, and revealing digressions. This is a work of genuine and enduring excitement."—Thomas D'Evelyn, Christian cience Monitor

These 130 articles explore mythologies in societies from India to Japan. Among the many topics are Buddhist and Hindu symbolic systems, myth in pre-Islamic Iran, Indonesian rites of passage, Chinese cosmology and demons, and Japanese conceptions of the afterlife and the "vital spirit." The mythological traditions of Turkey, Korea, Tibet, and Mongolia are also included."The almost 100 contributors combine, with characteristic precision and élan, the arts of science and poetry, of analysis and translation. The result is a treasury of information, brilliant guesswork, witty asides, and revealing digressions. This is a work of genuine and enduring excitement."—Thomas D'Evelyn, Christian Science Monitor

Alberto Giacometti has long been recognized as one of the most original artists of the last century, producing not just the sculptures for which he is best known, but also remarkable paintings, drawings, and lithographs. Yves Bonnefoy's groundbreaking monograph reveals the psychological and intellectual context of Giacometti's artistic output, while at the same time providing key interpretations of individual works. This richly illustrated, scholarly study remains a seminal work on the artist and his era, raising issues central to the understanding of twentieth-century art as a whole.

Francouzští básníci poslední doby Jaká je dnešní francouzská poezie? Bezpochyby formálně a názorové bohatá. Má také různou myšlenkovou inspiraci: surrealistickou, existencialistickou i křesťanskou. Českému čtenáři, vedenému k zemitosti a lidovosti, se však může zdát abstraktní a spekulativní... Má blízko k próze, a to poetické zůstává v maximálně účinném obraze, v hudbě a volbě slov a v rytmu věty. Ve Francii se klade větší důraz na jazykovou stránku poezie. V naší znalosti francouzské poezie vznikla mezera a tu bylo třeba zaplnit. Antologie obsahuje ukázky z tvorby 14 současných francouzských básníků. Svazek seznamuje čtenáře jednak s předchůdci dnešní francouzské poezie (Char, Ponge, Michaux), dále s básníky narozenými ve 20. letech i se současnými nadějnými autory. Editor Aleš Pohorský. Kniha je doplněna fotografiemi Paříže od Barbary Huckové.

Ausgabe anlässlich der Ausstellung Alberto Giacometti in der Nationalgalerie, Staatliche Museen Preussischer Kulturbesitz, Berlin-West (9.10.1987 - 3.1.1988) und der Staatsgalerie Stuttgart (29.1. - 20.3.1988).

Bonnefoy, esejista je jedním z vrcholných představitelů francouzské tradice kultivovaného přemýšlení o věcech umění, tradice, na níž participovali Baudelaire, Mallarmé, Valéry nebo Reverdy. Tematická škála jeho esejů je rozsáhlá: vedle zamyšlení o osudech a funkci poezie jsou věnovány i jednotlivým básníkům, sochařům, malířům a architektům. Předkládaný výbor přináší jednak filozoficky fundované úvahy o místě básnického slova v dnešním kulturním kontextu, jednak brilantní charakteristiky básníků a výtvarných umělců, jako jsou Leopardi, Baudelaire, Rimbaud, Celan, Mondrian nebo Giacometti. Přeložil Jiří Pelán a Václav Jamek.

Zatím poslední básnická sbírka francouzského básníka a esejisty, jednoho z nejvýraznějších představitelů současné francouzské kultury. Sbírka veršů podivuhodně oproštěných a projasněných, poezie, jež si uchovala vnímavost, citlivost a samozřejmost dětského pohledu.

V překladu a s obsáhlým doslovem Jiřího Pelána vycházejí dvě sbírky nejvýznamnějšího současného francouzského básníka. Hluboká poezie, zrcadlící tragiku lidské existence, vybízí k opětovnému čtení, kdy znovu odhaluje své při prvním čtení nezachycené stránky.

Als Die Blumen des Bösen 1857 in einer Auflage von 1.100 Exemplaren erscheinen, wirkt das Buch wie ein Faustschlag ns kollektive Gesicht des Bildungsbürgertums, das sich die Poesie poetisch wünscht: feierlich, erhaben und gelegentlich galant, etwas für Mußestunden, die den Alltag erhöhen. Und hier besingt einer in bisher unerhörter Formvollendung ausdrücklich den Alltag, den Dreck, das Kranke, die Unterwelt, den Abschaum und die Ausgestoßenen, die Revolte gegen menschliche wie göttliche Ordnung. Denn der Schöpfer hat mit Erschaffung der Welt seine Unschuld verloren; er ist als Seinsgrund auch Urheber des Bösen. Die Schöpfung als Sündenfall Gottes. – Nie zuvor ist derart Unerhörtes Wort geworden. Baudelaire ist der Kirchenvater und sein einziger Gedichtband ist die Offenbarung der Modernen Poesie. Seine Blumen des Bösen haben durch den Dichter Stefan George die bis heute würdigste deutsche Entsprechung gefunden.

Tryzne súčasného vedomia v jeho vzťahu k svetu a funkcia, ktorú v súčasnosti môže plniť poézia a umenie, to sú otázky, ktorým dielo Yvesa Bonnefoya čelí od svojich začiatkov. Prináša na ne odpoveď spôsobom slobodným a úplne osobným, ale s úsilím sprostredkovať zmysel, ktorý môže byť zdieľaný v širokom meradle. Vybral a preložil Ján Švantner.

Aus dem Französischen von K. L. Ammer Mit einem Geleitwort von Stefan Zweig

C’est l’aube. Et cette lampe a-t-elle donc fini /Ainsi sa tâche d’espérance, main posée /Dans le miroir embué sur la fièvre /De celui qui veillait, ne sachant pas mourir ?Extrait de "La Tâche d’espérance", in Ce qui fut sans lumière

La Vérité de parole est le troisième volume de L’Improbable, recueil d’essais sur la poétique dont les deux premières parties sont L’Improbable (suivi d’Un rêve fait à Mantoue) et Le Nuage rouge. TABLE : I - Marceline Desbordes-Valmore ; La poétique de Nerval ; Madame Rimbaud ; II - Une écriture de notre temps ; III - Un poète « figuratif » ; Gaëtan Picon allait parler, ce soir-là ; Les mots, les noms, la terre ; Jorge Luis Borges ; IV -Quelque chose comme une lettre ; Note bibliographique

La Méditerranée considérée comme une chambre d'échos : 24 pays où s'écrivent et se parlent une quinzaine de langues. Cette anthologie ne se veut pas un palmarès, mais un parcours qui accueille les voix de toutes les rives, les voix vivantes qui entrent en résonance autant qu'en dissonance, en amitié autant qu'en opposition ou en défiance. Les poètes de Grèce, de Chypre, de Turquie, de Syrie, du Liban, d'Israël, de Palestine, d'Égypte, de Lybie, de Tunisie, d'Algérie, du Maroc, du Portugal, d'Espagne, de France, d'Italie, de Malte, de Croatie, de Slovénie, de Bosnie, de Serbie, du Monténégro, d'Albanie et de Macédoine ne cherchent pas d'accord factice autour d'une mer commune et sous un même ciel, ils disent un réel disparate, souvent déchiré, rarement réenchanté ; ils disent et leurs voix révèlent l'espace d'aujourd'hui dans le respect ou la dilapidation de tous les héritages.

Nouvelle édition en 1986

La Quête du Graal« La Quête du Graal est une œuvre de littérature spirituelle, dont tous les détails « signifient » et servent à la transmission d'un certain message. Mais ce roman est en même temps un authentique chef-d'œuvre littéraire, l'un des plus beaux de tout le Moyen Âge. Il n'a rien d'une prédication ou d'un récit seulement édifiant ; les sermons mêmes des ermites qui périodiquement instruisent les héros et leur expliquent leurs songes ou leurs aventures ne rompent pas la trame de l'invention romanesque. Ce développement des symboles est nécessaire à une œuvre dont toute l'imagination est orientée vers une intelligence de signes cachés dans les événements, les rencontres et les rêves. »Albert Béguin

Salué dès sa publication en octobre 2001 comme l'un des livres majeurs d'Yves Bonnefoy, « Les Planches courbes » s'impose en effet au sommet d'un oeuvre sans faiblesse ni reniement. Une parole qui sait magistralement faire la place du sens et du chant s'élève, à la fois affirmée et fragile, inquiète et souveraine. Les planches courbes auxquelles le titre se réfère sont celles de la barque du passeur qui tente encore une avancée entre les deux rives du fleuve, les deux rives du rêve, les deux rives de la vie. La pluie d'été I Mais le plus cher mais non Le moins cruel De tous nos souvenirs, la pluie d'été Soudaine, brève. Nous allions, et c'était Dans un autre monde, Nos bouches s'enivraient De l'odeur de l'herbe. Terre, L'étoffe de la pluie se plaquait sur toi. C'était comme le sein Qu'eût rêvé un peintre" Yves Bonnefoy

Propose un résumé et des repères pour la lecture de l'oeuvre, ainsi qu'une approche de ses problématiques essentielles, pour se préparer à l'écrit et à l'oral.

La mythologie gréco-romaine a été une source d'inspiration inépuisable pour les artistes. La redécouverte de l'Antiquité au XVe siècle a permis la renaissance de cet univers riche en héros, récits épiques et histoires d'amour entre dieux et mortels, que des artistes tels que Titien, Poussin, Tintoret ou Rembrandt ont exploré. L'enthousiasme des artistes, libres avec leurs pinceaux, est palpable lorsqu'ils interprètent les mots d'Homère ou d'Ovide, traduisant les mouvements d'une pulsion, le jeu des regards et la force érotique d'un corps, tout en intégrant le fantastique. Cependant, les peintres, en traduisant les poètes, commettent souvent des trahisons. Faux-sens et contresens nourrissent leurs créations. Par exemple, l'érudition de Botticelli contraste avec la désinvolture de Corrège, qui dédaigne le texte d'Ovide en ajoutant une métamorphose inédite à l'histoire de Jupiter et Io. En interprétant les amours des dieux, les artistes découvrent également la liberté inhérente à l'acte de créer. Cet ouvrage propose de revisiter la mythologie en mettant en parallèle les récits passionnés des amours divines et les œuvres d'art, peintes ou sculptées, inspirées par ce mariage du ciel et de la terre.

"Edition chronologique des recueils du poëte, au laquelle s'ajoutent son Oeuvre de traducteur, de Celan au Emily Dickinson en passant par Yeats, Shakespeare, Keats, Leopardi ou PeÌtrarque, ainsi que quelques textes et fragments ineÌdits."--