Jaroslav Raimund Vávra Bücher

Nikoliv Afrika romantických historek, ale Afrika skutečná, viděná očima autora-socialisty: její třídní rozdíly a rozpory rasové i náboženské. Země prastaré kultury a také země nelítostné i krásné Sahary.

První česky psaný koloniální román (1. vyd. r. 1935), vzniklý na základě autorových podrobných znalostí severoafrických zeměpisných, hospodářských a kulturních poměrů, a doplňovaný citáty z muslimské náboženské a písňové literatury. Líčí Sev. Afriku 30. let, jejíž obyvatelstvo vlivem francouzské bezohledné koloniální politiky trpí bídou a nezaměstnaností, a v níž se poměry mezi Francouzi a Araby přiostřily k revolučním akcím. Dějem románu je jedna kapitola z činnosti senussijské organisace panislamského hnutí, vedeného domorodou inteligencí. Její představitelé, obeznámení na evropských školách s technickými a hospodářskými "vymoženostmi", jimiž kolonisátoři ožebračují jejich zemi, a s Marx-Engelsovým učením, připravují sjednocení musulmanstva a jeho ozbrojené povstání. Hlav. postavou románu a symbolickým nositelem kolektivního osudu severoafrického lidu je dělník Ahmed, který po svém propuštění z práce nachází cestu k politické činnosti a usmíří kmeny Sev. a Již. Targie. Učastní se karavanní výpravy, jejímž úkolem je najít dosud neznámou cestu solnými jezery, kudy by mohly být dopravovány zbraně k vyzbrojení saharských kmenů. Zajat Francouzi má objevenou cestou vést trestnou výpravu, zavede ji však vědomě do záhuby, kde s ní sám zahyne.

Kniha se odehrává v severní Africe a je založena na skutečné historické události z kmenových válek v centrální Sahaře (nájezd kmene Tuaregů proti arabskému kmeni Ša'anbů vyvolaný krevní mstou). Autor v románu podává široký a barvitý obraz zdánlivé saharské pustiny, seznamuje nás s jejími obyvateli a s jejich zvyky, s islámem a jeho kulturou a s místními sociálními, hospodářskými a politickými poměry v zemi postupně ovládané francouzskými kolonizátorskými vojsky.